Mike Goodridge, Screen Daily, Los Angeles, USA, 19. 12. 2003
Želary
Ondřej Trojan, producent českých filmových hitů Musíme si pomáhat a Pupendo, se vrátil k režijní práci filmem Želary, příběhem z druhé světové války, odehrávajícím se v zapadlé horské vesnici, kde se před nacisty skrývá členka odbojové skupiny. Želary patří k filmům, které přes svou délku mají spád, a které diváka pozvolna vtáhnou do děje svým umírněným krokem a vesnickými rytmy. Jsou současně jímavou romancí i silným válečným příběhem s úchvatnými přírodními exteriéry. Na filmových festivalech se setkají s vřelým přijetím a jejich epický rozměr je předurčuje k tomu, aby se na filmovém trhu staly solidním uměleckým titulem.
Tento film, nominovaný na Oskara za cizojazyčný film, vykresluje stejný brutální obraz života za války, jaký je možno vidět ve filmu Cold Mountain, příběhu z americké občanské války. Smrt rozsévaná oběma stranami - nacisty i spojenci - je všudypřítomná a nevybíravá a lidský život je laciný. Klíčové postavy náhodně zahynou a stejně jako v Cold Mountain, milostný příběh, který je ústředním motivem filmu, končí tragicky. Je to nové filmové zpracování války: nekompromisní a srdceryvné.
Želary jsou nevylíčeným příběhem z oné hrozné doby, který se nevyvíjí tak, jak byste očekávali. Začíná jako starý známý příběh odporu proti nacistům odehrávající se ve velkém městě, záhy se však změní v nevšední příběh s okamžiky humoru i patosu, aby naplno skončil krvavou ságou boje o přežití.
Film začíná v nejmenovaném českém městě milostnou scénou mezi mladou ošetřovatelkou a jejím milencem chirurgem. Brzy zjistíme, že oba jsou zapojeni do odboje proti nacistickým okupantům. Vidíme, jak ošetřovatelka Eliška (Geislerová) je sledována nacistickým agentem, když jde doručit dopis a jen taktak unikne zatčení. Vidíme ji, jak asistuje při operaci a daruje krev těžce zraněnému muži z horské vesnice.
Brzy poté je odbojová skupina rozprášena a její milenec prchá ze země. Eliška dostane instrukce aby se ukryla v horách, kde se má vydávat za ženu Jozy (Cserhalmi), pacienta, jemuž zachránila život.
Eliška, zdrcená svým údělem, odjíždí do Želar, malé horské vísky, kde žije Joza. Tam si nechá říkat Hana a aby odvrátila podezření, provdá se za Jozu a začne žít těžkým vesnickým životem, který je pro ni zcela nový.
Postupně si zvykne na drsné podnebí a těžkosti, které musí překonávat a zamiluje se do Jozy, muže, na jehož síle a jistotě je teď závislá. Místní lidé, s jedinou výjimkou, ji přijmou za svou bez ptaní a podezření. Je ironické, že ke konci války jsou to právě ruští osvoboditelé, kdo v horách způsobí masakr.
Tempo filmu není v žádném případě rychlé a nedostatek dramatické akce ve střední části, kdy si Eliška/Hana přivyká na Želary, je jeho slabší stránkou, i když se děj dramaticky vystupňuje v napínavé závěrečné půlhodině. Opilí Rusové bez zábran začnou střílet do vesničanů, kteří se skryjí na tajném místě, a Joza odchází hledat nezvěstné. Obrazy nesmyslného zabíjení na pozadí nádherné přírody patří k nejlepším momentům filmu a zakončují malé životní příběhy vesnice výbuchem násilí.