Michaela Mazancová, net-mag.cz
Asen Šopov - Želary a svět okolo mě
I kdybyste se rozkrájeli, nenajdete na internetu o tomhle človíčkovi víc, než pár řádků. A přitom... kdyby nebyl, těžko byste si prohlédli Bubu a Filip, Kus po kusu a filmový megahit Želary. Docela potřebný človíček, nemyslíte? Fotograf a kameraman Asen Šopov :-).
Ať na internetu hledám jak hledám, stále nemohu najít vaše kompletní životopisné údaje. Asi si na popularitu moc nepotrpíte, není-li to pravda?
Asi je to tak. Začal jsem se o to trochu zajímat v souvislosti s Želarama a dokonce jsem poprosil Pavlínu Fechterovou, PR filmu, aby mi pomohla ve smyslu, aby mi dala spojení na organizaci nebo firmu, která se tím zabývá a má to na starosti. Zatím nic, ještě že jste mi to připoměla... Pokud máte kontakt na toho kdo to má na starosti, prosil bych Vás o něj, zas až tak falešně skromný nejsem...
Je na Vás znát, že jste známý kameraman a fotograf? Změnilo to něco a někoho kolem Vás nebo to ani nepociťujete?
Nevím, za prvé si myslím, že nejsem známý, takže doufám, že nevypadám jako někdo, kdo si moc myslí... Já neustále žiju s pocitem, že mám ještě hodně co dohánět. Možná to souvísí s jiným pocitem, totiž že je mi stále 17...
Když se koukáte na film Želary, občas vám přímo zatrne, například v několika scénách, kdy se snaží muž znásilnit ženu. Jak se pak cítí takový kameraman, i když je to jen jako, cítí úzkost nebo zcela profesionální pohled na věc a hlídá si dobrý záběr? Neumím si to představit...
Kameraman si musí hlídat dobrý záběr za všech okolností, nicméně se domnívám, že může konstruktivně hercům v takové, pro ně velice těžké, scéně pomoct, a že to je důležitější než pasivní soucit spoza kamery. A sice: kameraman jako jediný přesně ví /aspoň by měl/, jak ten záběr bude vypadat co se velikosti a zejména světelného charakteru týče. Když se na scénu podíváte očima, tak "je všechno vidět", ale filmový materiál "vidí" realitu jinak, a právě kameraman by měl vědět, jak ve výsledku ta scéna bude na plátně vypadat. Takže považuju za velmi důležité si najít tu správnou chvilku a promluvit si s herci, vyslechnout jejich představy a obavy z toho, JAK budou vidět. Tyto domluvy nemohou být v rozporu s režisérovou představou, samozřejmě. Jde především o důvěru: když jsem například Aňe a Ivě slíbil že v určitých scénách budou vidět jen jako siluety v protisvětle, pak se mi líp obhajoval rakurs a velikost záběru. Ale máte pravdu, nejsou to lehké a příjemné scény...
Jaký máte vztah s hlavními herci a režisérem?
S Ondřejem se známe ještě z FAMU, on režíroval moje cvičení, já jsem kameroval jeho... Známe se velice dobře a řekl bych, že jsme přátelé. S herci se snažím mít upřímný a korektní vztah, domnívám se, že na tom hodně záleží... Aňu znám ještě z konkurzu na Pějme píseň dohola. Je to osobnost s charakterem, velice si ji vážím a mám ji rád.
Ne každý, kdo není od filmu, si umí představit takový natáčecí den. Jak vypadá a jak je pro vás náročný?
"Normální" natáčecí den je 10 až 12 hodin dlouhý. Za tím jsou většinou ekonomické příčiny: filmovací technika je tak drahá, že se musí maximálně využít doba jejiho pronájmu. Tohle platí všude na světě. Někdy se to vymkne z rukou kvůli nějaké "blbosti" a filmovací den se může značně protáhnout. Např. něco se nestihne natočit včas, ale musí se to tentýž den dokončit protože další natáčecí den se musí točit už něco úplně jiného... Na Želarech jsme například točili s historickými vlaky dva dny v kuse, protože jejich pronájem byl velice drahý... Ale pro kameramana jsou asi nejsložitějšími "nočky", kdy musí od A do Z vymyslet a zrealizovat světelnou atmosféru scény, a to tak rychle aby se to stihlo ještě natočit...
Co váš osobní život? Jak ho poznamenalo vaše povolání?
Mě to vyhovuje, já mám rád dynamiku, dočasné velké nasazení a pak dočasnou velkou pohodu. Proto je asi zajímavější, co si o tom myslí moje rodina... Snad už si na to zvykli, ale já si občas uvědomím, že mi to všechno trochu protéká mezi prsty... Snažím se, ale nevím, jestli to stačí...
Jako kameramana většinou normální divák sice zná vaše jméno, ale jen málo lidí by vás poznalo ve skutečnosti. Vyhovuje vám tahle "poloviční anonymita" nebo byste nejraději skočil před kameru a "rozjel" to tam? :)
Myslím si, že normální divák nezná jméno skoro žádného kameramana, ale dejme tomu ... Mě pozice zpoza kamery plně vyhovuje, protože vím, že před ní bych to neuměl, takže každému to, co mu patří...
Vystudoval jste FAMU, jaké máte na tuto dobu vzpomínky?
Ty nejlepší! Když řeknu, že jsem na to pyšný, tak to asi bude znít blbě, ale je to tak... Možná, že jsem sentimentální, ale rád na to období vzpomínám! Člověk v tomhle období života má oči, rozum a srdce otevřené dokořán a nenasytně hltá!!! A na to se nesmí zapomenout!!!
Jak jste tedy vůbec přišel k myšlence, že chcete natáčet filmy? V kolika letech jste na to poprvé pomyslel? A co jste proto potom začal dělat..?
Jako kluk jsem byl nějakou dobu s mámou v Moskvě, kde ona dělala aspiranturu. A paradoxně právě tam jsem měl možnost vidět skoro všechny filmy, které v té době něco pro světovou kinematografiji znamenaly. Bylo mi deset, nerozuměl jsem, o co tam přesně jde, ale o to víc jsem byl uchvácen tím, co jsem na plátně viděl... Pak jsem dostal první foťák, a později, na gymplu jsem se seznámil s jedním fotografem a poprosil ho, aby mě připravoval na přijímačky. On mi tehdy vysvětlil, že mě nebude připravovat pouze na zkoušky a že bych měl mít k samotné fotografii seriózní vztah, i když chci být kameramanem. Postupem času jsem mu musel dát za pravdu. Pro mě to byl velký Učitel, který nenabízel triky a figle, ale snažil se mě dokopat k tomu, abych se naučil dívat se a vidět... Po dokončení gymnázia mě nevzali na kameru, takže jsem se přihlásíl na postgraduální fotografickou školu... Udělal jsem pár výstav a stále si namlouvám, že fotka pro mě není uzavřenou kapitolou... Pokouším se o abstraktní fotografii. Baví mě na tom to, že dokáže být úplně jiná než filmová fotografie, která je více méně objektivní, protože většinou musí sloužit příběhu... Nejvíc mě možná ale baví to, že ČAS funguje úplně jinak na plátně a ve fotografii... něják jsem se rozkecál...
Co děláte, když nemáte zrovna natáčení?
Strašně rád se flákám, snažím se povznést nic nedělání ve smysluplnou činnost. Také se občas snažím být co nejvíc s dětmi, dokud jsou ještě děti...
Na čem v přítomnostu anebo budoucnosti budete pracovat? Máte něco rozdělaného?
Ne, žádný projekt o kterém by stálo za to mluvit nemám. Zatím si toho užívám!