Herci: Rozhovor s Pavlem Liškou (Učitel)

Lidé, kteří četli scénář k Venkovskému učiteli, mluvili předem o hlavní roli jako o velmi náročné herecké příležitosti...

Ta role je velmi dramatická, avšak ta největší dramata se dějí především uvnitř postav. Bral jsem z vlastních životních zkušeností, dramata se odehrávají v každém z nás, jenže tady došlo k tomu, že jsem pro některé stavy duše žádné vlastní zkušenosti neměl. Musel jsem daleko víc hledat inspiraci jinde, zapojit svou emotivní představivost a pak si to dát celý nějak dohromady. Bohdan Sláma mi to hodně ulehčil tím, jak do hloubky byl ten scénář napsaný a vlastně pochopitelný.

Jak moc jste o roli učitele mluvili před natáčením?

Není to psané pravidlo, ale u Bohdana je samozřejmost a vlastně i nutnost rozebírat postavy a celý příběh dlouho dopředu. Vychází to z toho, jaké píše filmy. Jsou to hodně niterné a jemné věci, zdánlivě složené z maličkostí a na první pohled třeba nenápadné a nedramatické. Jenže tyhle jemnosti složí celý příběh, proto možná působí Bohdanovy filmy tak opravdově. Jsou složené z obyčejných věcí a z takových věcí je složený lidský život. O roli učitele jsme spolu mluvili asi rok, přesto ta práce byla trochu jiná než třeba práce na předchozím filmu Štěstí, kdy jsme diskutovali už od námětu. Bohdan byl tentokrát už o hodně dál. Dostal jsem rovnou první verzi scénáře, bylo to Bohdanovo dítě a dlouho se s ním potýkal, než mi ho dal přečíst. Vzpomínám na to jako na velmi citlivé období. Společně jsme pak na příběhu začali pracovat. Pro mě v tu chvíli už není důležitá jen moje postava, ale i celý příběh. Stávám se jeho součástí a musím mu rozumět. Bohdan se v těch posledních chvílích obklopí lidmi, kterým věří a dovede jim naslouchat a brát si jen, co potřebuje.

Jak jste se při natáčení vyrovnával s tím, že váš hlavní mužský herecký partner Ladislav Šedivý v roli Chlapce nemá vůbec žádné herecké zkušenosti?

Když jsme točili film Štěstí, měli jsme na place děti a ty byly nejen opravdovými neherci, ale ani nevěděly, co se děje. Jejich přirozené reakce byly velkým přínosem. A to i pro nás herce, nutili nás se jejich bezprostřednosti vyrovnat a rovnocenně reagovat na nepředvídatelné. Láďa ale nebyl ani herec a nebyl už ani to bezelstné dítě. Ty situace a stavy si nějak představoval a musel je pak věrohodně zahrát. Když jsem ho uviděl poprvé, říkal jsem si, že je typově dobrý, ale přece jen jeho role byla velmi těžká i pro zkušeného herce. Když točíte těžkou scénu a máte vůbec starosti sám se sebou a při tom všem musíte ještě pomáhat tomu méně zkušenému partnerovi, tak snad jen to bylo pro mě někdy těžší pro vlastní soustředění. Až na plátně uvidíte, jak to Láďa obdivuhodně a s kouzlem zahrál.

V milostném příběhu učitele, který se vyrovnává se svou homosexuální orientací, jste se musel vypořádat s poměrně originální erotickou scénou, jež se celá odehrává v jednom záběru.

Nevím jestli originální, ale byla to hodně důležitá scéna a pro mě svým způsobem klíčová. Nejen vůči mé postavě, ale i celému příběhu. A bylo pro mě fakticky jedno, jestli tu scénu točím s mužem nebo se ženou. Herectví je vlastně úchylné zaměstnání. Vžíváte se do cizích osudů, stavů. Hrajete si na ně. Pláčete, poťouchle se smějete, trpíte jak zvíře, vraždíte, prdíte… a taky často milujete. A milujete většinou toho, koho ve skutečnosti vůbec nemilujete. Ale někdy jste přece milovali, tak o tom něco víte, že. Myslím, že vím, jak může milovat muž muže. Stejně jako muž ženu.

Jak probíhalo samotné natáčení této scény?

Ta scéna byla těžká proto, že moje postava udělá něco hodně zlého a já ji potřeboval přes to všechno částečně nějak obhájit. Cítil jsem, že to potřebuji, abych mohl s učitelem jít dál a nechat dojít tam, kam dojít má. Pak jsem se taky samozřejmě jednoduše styděl. Musel jsem se tam, i já jako Pavel Liška, částečně obnažit. Celé to natáčení bylo do určité míry obnažování, to je ta úchylárna. Když na to pak přijdete, a já doufám, že se nám to podařilo, musí fungovat ještě další složky – třeba aby to vyšlo technicky. Nakonec se ta scéna točila čtyřikrát, jednak začalo akorát svítat a pak jsme toho měli už dost. Jen pro srovnání - běžně jsme scény ve Venkovském učiteli dělali i více jak dvacetkrát, takže tohle byl skoro rekord.

A co vaše herecká partnerka Zuzana Bydžovská v roli statkářky Marie? Hráli jste spolu někdy předtím ve filmu?

Já jsem měl se Zuzkou jedinou hereckou zkušenost, ale za to velmi intenzivní. Hrajeme spolu několik let v Divadle Na zábradlí úspěšné představení Perfect Days, kde hraji jejího milence. Práce na Bohdanově filmu se Zuzkou byla velká radost. Kromě toho, že je to skvělá a velmi emotivní herečka, je to i dobrý člověk a kolega. Možná to ani neví, ale moc mi s učitelem pomohla.

S Bohdanem Slámou jste pracoval už na jeho prvním filmu Divoké včely, potom jste hrál ve Štěstí a do třetice je tu Venkovský učitel. Jaké jsou podle vás jeho filmy?

Poctivé. Pro mě jsou všechny Bohdanovy filmy vzácné tím, že je to pokaždé cesta za nějakým světlem, za nějakým smyslem, i když to tak na první pohled možná nevypadá. Ve Venkovském učiteli to cítím nejhlouběji a nejzřetelněji. Je to nějaký vnitřní pocit, který nedokážu pojmenovat, cesta k naplnění a smíření. Tenhle film je hodně i o odpuštění, je to cesta k sobě samému a tím taky k druhému člověku. Možná to všechno zní tak banálně a možná to banální vlastně je. A je to poctivá cesta, velmi poctivá. Za to mám Bohdana jako člověka i jako filmaře strašně rád.

A jak vlastně vzpomínáte na několikatýdenní natáčení na statku v jižních Čechách?

Byla to krásná, naplněná práce, jak už to s Bohdanem bývá. Točili jsme v kraji, který dobře znám. Bohdan se tam usadil a já tam za ním už pět let jezdím. Dokonce mám u něj na louce ještě cirkusáckou maringotku, tak se mi tam líbí. Přímo ve vesnici, kde jsme točili, byla pro mě, a já si troufnu říct, pro celý film, jedna důležitá postava, říkalo se mu Námořník, pomáhal nám se vším. On má rád dobré kamarády a dobré pivo a dobrou kořalku, takže si v chalupě postavil hospodu. My jsme k němu po natáčení, ať už jsme končili v osm ráno, nebo v osm večer, chodili na pivko se vygumovat a vyčistit. Námořníku, díííky!

 

Pavel Liška (1971)

vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění, poté hrál v HaDivadle v Brně, zahrál si například v Národním divadle (Romeo a Julie nebo Lucerna). V současné době je stálým členem Divadla Na zábradlí, kde hraje právě po boku Zuzany Bydžovské v úspěšné hře Perfect Days, dále pak v představeních Gazdina Roba, Platonov je darebák!, Troilus a Kassida nebo Darebák. Pavel Liška patří v  k jedním z nejtalentovanějších herců mladé české generace. Ve filmu debutoval poprvé v roce 1999, kde ztvárnil velmi zdařilou roli Františka ve filmu Návrat idiota. Režisér Bohdan Sláma obsadil Pavla Lišku do všech svých filmů, za roli Toníka ve filmu Štěstí získal Pavel Liška Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon.

Filmografie

Účastníci zájezdu (2006)
Štěstí (2005)
Šílení (2005)
Horem pádem (2004)
Pupendo (2003)
Nuda v Brně (2003)
Čert ví proč (2003)
Mazaný Filip (2003)
Černí baroni (2003)
Vyhnání z ráje (2001)
Divoké včely (2001)
Návrat idiota (1999)