Herci: Rozhovor s Markem Danielem (Přítel)

Hrál jste v Divokých včelách, Štěstí a teď hrajete ve Venkovském učiteli.. Jak jste se k takové intenzivní spolupráci s režisérem Slámou dopracovali?

Když měl Bohdan Sláma nějakou z prvních verzí scénáře ke svému filmu Divoké včely, přijel se do HaDivadla v Brně podívat na Pavla Lišku. Zrovna jsme měli čtenou zkoušku inscenace, ve které jsem hrál hlavní roli a Bohdan za mnou po zkoušce přišel a oslovil mě pro roli v Divokých včelách. Byl jsem velmi potěšený, protože to pro mě byla první velká filmová nabídka. U dalších dvou filmů napsal Bohdan role už přímo pro mě.

Do jaké míry spolupracujete s Bohdanem Slámou před natáčením?

U prvního filmu Divoké včely mě Bohdan ještě tolik neznal a protože ještě pořád psal scénář, velmi intenzivně jsme diskutovali, jak by ta postava reagovala, co by udělala a podobně. V dalších případech už tak trochu vycházel ze mě, takže to bylo jednodušší, ale příprava před filmem také byla. Taková spolupráce před je dobrá k tomu, že jste jako herec ve výhodě, pokud můžete ve větší míře čerpat ze sebe. Bohdan dělá niterné a euforické filmy a ta úzká spolupráce režiséra s hercem je velmi důležitá.

Vnímáte mezi postavami, které jste ztvárnil ve Slámových filmech nějakou spojitost?

Cítím tam spojitost, přestože ta první role nebyla vlastně psaná přímo pro mě. Je to ale jen určitý vnitřní pocit, který vychází především z toho úzkého způsobu spolupráce mezi hercem a režisérem. Všechny tři postavy mi vyhovovaly a určitě mi byly nějakým způsobem blízké. Poslední postava Přítele ve filmu Venkovský učitel vlastně došla ve svém vývoji nejdál, protože na konci dojde k jakémusi vysvobození, v tom se Venkovský učitel liší od těch předchozích filmů, má nějaký jasný závěr.

Ve filmu hrajete bývalého přítele hlavního hrdiny, jak se vám hrála postava homosexuála?

Já osobně homosexuál sice nejsem, ale mám takovou poměrně velkou výhodu, že spoustu mých velmi blízkých přátel homosexuálové jsou a léta se vídáme. Za tu dobu jsem samozřejmě odpozoroval různé modely chování. Rozhodně bych to však nechtěl nějak zevšeobecňovat, protože každý člověk je originál a nezáleží na jeho sexuální orientaci. Zároveň bylo trochu komické točit některé scény s učitelem - Pavlem Liškou, se kterým se známe už spoustu let. Dopředu jsem si představoval, jak mu budu úplně vážně říkat: Chyběl jsi mi… Při natáčení jsme se tedy trochu smáli, ale nakonec to proběhlo v naprostém klidu. Rád jsem si zkusil zahrát zase trochu jinou postavu, bylo to pro mě zajímavé.

Divoké včely, Štěstí a Venkovský učitel – tři filmy a tři odlišné české krajiny. Která z těchto krajin ve vás zanechala nejsilnější pocity?

Nutno poznamenat, že zatímco na Divokých včelách jsem strávil třicet natáčecích dní, na Štěstí asi dvanáct a na Venkovském učiteli devět. Neměl jsem tedy takovou příležitost se tolik sžít s  krajinou. Mně určitě nejvíce v mysli zůstala krajina severní Moravy z Divokých včel. Jinak je třeba říct, že jižní Čechy, kde se točil Venkovský učitel, jsou mi blízké a mám je rád. Strávil jsem u Strakonic ve Volyni čtyři roky ve škole. Hodně se mi líbí, jakým způsobem Bohdan Sláma s kameramanem Divišem Markem vnímají krajiny, jak dokážou zabírat věci. To je u Bohdana velmi specifické.

Část filmu Venkovský učitel se točila v Německu, co vám z této části utkvělo v paměti?

Byl jsem nadšený z toho úžasného nádraží v Lipsku, je to snad největší nádraží tohoto typu v Evropě. Je to jednosměrné nádraží, stejně jako třeba Masarykovo nádraží v Praze, a je nádherně zrekonstruované. Celá část natáčení v Německu byla zajímavá, mám rád výlety…

Je pravda, že jste musel před natáčením dodržovat takový řekněme zdravější životní režim?

Bohdan chtěl, aby postava Přítele vypadala trochu k světu, abych si zlepšil kondičku, tak jsem čtyři měsíce před natáčením přestal úplně pít alkohol a taky jsem začal chodit do posilovny. Nakonec jsem se tedy tolik netrápil, ale protože mělo natáčení dvě části – v létě a na podzim, tak jsem se musel i mezi natáčeními tak trochu hlídat, abych nebyl v žádném fyzickém nadbytku nebo úbytku. Když jsme pak točili poslední scény v Německu, tak jsem se po dost dlouhé době vůbec napil alkoholu.

Co vás nejvíc baví na spolupráci s režisérem Bohdanem Slámou?

Je to řada věcí, ale možná skoro nejvíc mě baví, jak umí Bohdan zkombinovat herce s neherci. Je zajímavé, že člověk by mohl mít obavy, že když neherec vstoupí špatně do záběru, zakryje něco, co nemá, bude to náročnější, ale mě tohle vlastně hodně baví. V případě Bohdanových filmů je pak radost koukat, že to ve výsledku vypadá tak sourodě.

Hrajete hodně v divadle a občas ve filmu, co jsou výhody i nevýhody v obou případech?

Mě baví obojí, ve filmu nehraji zase tak často, ale baví mě na něm, že když se něco povede, tak je to navždy zaznamenané. Divadlo dává jistý prostor improvizace, je to věc momentální nálady, která někde zajímavě zafunguje, nemyslím nějakým překroucením role, ale pozitivním promítnutím se do postavy. Samozřejmě někdy ani na divadle není pro improvizaci prostor. Rád dělám s Bohdanem, protože já ne vždy jednoduše zvládám emoce, někdy jsem přecitlivělý, některé věci mě dokáží rozčílit. Bohdan už mě ale zná a ví, jak na mě…

 

Marek Daniel (1971)

pochází z Prahy, vystudoval JAMU a byl 13 let členem HaDivadla v Brně, kde ztvárnil řadu rolí například v těchto představeních – Smrt Huberta Perny, Král Ubu, Jób, Král Oidipus, Lulu, Moskva Petuški zpáteční, Tvář v ohni. Hostuje také v pražkém Divadle na Jezerce, Divadle Komedie a Divadle v Dlouhé. Z televize je známý například z projektů Kinetická encyklopedie všehomíra, v minulosti také moderoval předávání televizních cen Elsa. Je členem kabaretu Komediograf, Pánského pěveckého sdružení extrémního folklóru Krása a loutkového divadla Československo.

Filmografie

Doblba! (2005)
Štěstí (2005)
Vaterland – lovecký deník (2004)
Horem Pádem (2004)
Nuda v Brně (2003)
Divoké včely (2001)
Paralelní světy (2001)
Vyhnání z ráje (2001)
Kolja (1996)