Synopse
Tři exkluzivní automobily překračují hranice a projíždějící polodivokou krajinou. Černá limuzína a dva sportovní roadstery z 60. let ostře kontrastují s polorozbořenými, často zcela opuštěnými usedlostmi, zarostlými cestami a prázdnými kostely. Zvlněná krajina na obzoru pomalu přechází do vrchoviny a pozvolna se z ní vytrácejí stopy moderní civilizace. Blíže neurčené teritorium, blíže neurčený čas a přece se zdá být všechno povědomé. Šest lidí pevně usazených v bezpečí svých automobilů se vrací do míst, se kterými jsou dědičně spjati.
Dva manželské páry - Richard s Karlou, Vilém s Kristin a jejich dva bratranci Max a Leo přijíždějí obhlédnout to, co zbylo z jejich rodinného majetku. Po čase krajně nepříznivém pro vyšší kasty i cizince, po čase, který rozrušil zaběhnuté pořádky, přišla konečně možnost návratu. Vše by mohlo opět zapadnout do starých kolejí, ale dost možná, že doba právě minulá nezměnila jen podobu tohoto odlehlého světa, ale i jeho podstatu. Dost možná, že je krajně pošetilé pokoušet se podruhé vstoupit do téže řeky. A dost možná, že je to i nebezpečné.
Šestice příchozích je uvítána na jedné z rodinných venkovských usedlostí starým majordomem Willmerem, který tvoří jedinou přímou spojnici mezi minulostí a přítomností. Paradoxně je to jeho dokonalá etiketa a přesně zvládnuté umění sloužit, co dovolí příchozím přirozeně vplout do téměř zapomenuté role panstva. Každý se jí zhostí po svém a přirozeně ji uvede v soulad se svými osobními plány a záměry. Ani pro Willmera však náhlý návrat do starých časů není snadný. Svět a lidé se změnili a neotřesitelné hodnoty, pevně usazené ve Willmerových vzpomínkách, se postupně rozpadají a vedou k poznání, že vysněná cesta zpět byla jen přeludem. Spolu s ním hledá svou roli v nepříliš jasné situaci i jeho syn Karel.
Již první zběžná obhlídka majetku jasně prokáže, že celé okázalé dědictví po předcích je z praktického hlediska téměř nepoužitelné. Není možno uvažovat o prodeji, o komerčním či průmyslovém využití a nakonec ani místo samotné neláká k trvalému pobytu. Většina plánů, se kterými sem ústřední šestice přijela se hroutí a jediné, co zůstává je paradoxní společenská hra na aristokracii. I ta má však jistá pravidla a je třeba ji hrát důstojně.
Nedílnou součástí životního stylu vyšší kasty je lov. Zdejší kraj se navíc vyznačoval zvláštní tradicí: honem na „kostrouny“. Tento lovecký rituál měl přesné regule, vyžadoval zasvěcený postup a specifické náčiní. Bylo třeba zajistit zkušené stopaře, speciální rasu psů, psovody, pušky, „knoty“, „vjatky“ na nahánění, vábničky, vrhací sítě, rýče a lopaty pro případ, že by se kořist schovala do nor. Kostrouni jsou totiž neuvěřitelně ostražití. Přežívá jich už jen pár desítek kusů vysoko v horách a dolů, níže do údolí, sestupují jen jednou do roka, za účelem páření. Kostrouni jsou totiž...
Muži, postupně stále více fascinováni novým očekáváním, věnují veškerý čas přípravám lovu a pronikání do tajů jeho staré techniky. Zapomínají pozvolna na vše ostatní a pohlcuje je neobvyklá vášeň. Několikadenní výprava do hor za kostrouny je nakonec korunována úspěchem. Richard, Vilém, Leo a Max uloví několik exemplářů. Nezabíjejí je, ale podle zásad moderního “ekologického” sportovního lovu se s nimi pouze vyfotografují, proměří je, zváží, očíslují a opět vypustí do volné přírody. Jeden nemocný kostroun však přece jen musí být utracen, ale to je vzhledem k jeho stavu docela humánní a pochopitelné.
Zdánlivě se nic zásadního nestane, ale někde v hloubi reality byla porušena rovnováha. Ve chvíli lovu se protnuly tři doposud paralelně existující světy - svět anachronické aristokracie, svět zdegenerovaných domorodců a svět kostrounů, kteří jsou, přes svou vnější primitivnost, nositeli původních přirozených lidských hodnot. Kostrouni jsou totiž… lidské bytosti.
Něco se stalo, ale skupinka šťastných lovců to ještě neví. Vracejí se z honu aniž tuší, že právě uvolnili kola osudu, která se zvolna roztáčejí. Netuší, že zakrátko se role vymění a lovci se sami stanou bezmocnou kořistí. Netuší, že křivky “nejvyššího” a “nejnižšího” stupně lidského vývoje se nakonec proti všem předpokladům protnou, že se tak stane v procesu řádu permanentního střetávání kultur - a že to některé bude stát i… život.
Podle pravidla: „Když kopneš do stromu, nespadne ti na hlavu strom, ale veverka. Je to sice malé zvíře, ale když padá z dosti velké výšky, může ti i ona zlámat vaz.“
