Marek Daniel (Leo Czadsky)
Nar. 13. 9. 1971
Vystudoval SPŠ ve Volyni (obor dřevařství), JAMU Brno (loutkářství a činoherní
herectví).
Od roku 1995 je v angažmá brněnského HaDivadlo.
Hostování: Divadlo ARCHA: Sladký Terezienstadt a Století touhy
Dejvické Divadlo: Sirup ( Knobloch) a Sekec Mazec
Divadlo Husa na provázku: Idiot ( Rogožin)
Jiné umělecké aktivity: Pánské Pěvecké Sdružení Extrémního Folklóru KRÁSA,
Komediokraft, Commedia dell´arte
Filmografie (výběr):
Horem pádem (2004)
Něco jako štěstí (2004)
Nuda v Brně (2003)
Vatreland - Lovecký deník (2003)
Divoké včely (2001)
Paralelní světy (2001)
Vyhnání z ráje (2001)
Kinetická encyklopedie Všehomíra (1998)
Rozhovor
Marek Daniel (Leo)
Jak jste si představil svého hrdinu Lea po prvním přečtení scénáře
a jak se od téhle vaší představy liší Leo, kterého vidíme na plátně?
Je to mladší bratr, který se chce vyrovnat staršímu a vlastně i bratránkům,
protože je ze všech nejmladší a nemá jako jediný knír, je to takové aristokratické
telátko, kterému zkrátka zatím ještě nerostou vousy. Touží po dobrodružství,
a protože dostal od dalšího bratránka kamerku, tak vše natáčí. Je čistotný.
Ještě to není úplný muž a to ho opravdu trochu hryže. Má smysl pro pořádek.
Tak to je a tak jsem to i cítil a i to tak bylo po tom čtení. Na plátně
jsem Lea neviděl…
Často spolupracujete s režiséry debutujícími v oblasti hraného filmu.
Divoké včely, Nuda v Brně a teď Vaterland…Liší se nějak zásadně jejich
přístup s přístupen zkušených filmových tvůrců, jakými jsou Věra Chytilová
(Vyhnání z ráje) nebo Jan Hřebejk (Horem pádem) ?
Těžko to takhle srovnávat. Stejné pole jisté "technicko umělecké"
improvizace na place jsem cítil jak z Bohdana, tak z paní Chytilové. Morávek
s Hřebejkem to měli vše tak nějak dokonaleji připravené, i když u nich
jsme si také mohli poskakovat a výskat. Vlastně mám pocit, že ta otázka
takhle ležená je nezodpověditelná. A to už vůbec nemluvě o Jařabovi… My
si třeba museli představovat solné doly v místech, kde to není geograficky
možné.
Co vás na natáčení Vaterlandu nejvíc překvapilo - v dobrém i špatném
smyslu slova.
Tak v dobrém tedy: Ta parta, která tak pěkně táhla za jeden provaz,
jak se tak říká, a to i včetně pana režiséra nad tím choromyslným dílem.
A také to, že jsme bydleli s Péťou na pokoji. A taky té legrace a srandy,
jak by řekl pan Werich, co jsme užili. Jo, jo… Tak to bylo… No a na to
špatné se rychle zapomene.. Jako se zapomíná na škaredé věci z vojny,
i když jsem na ní nebyl. Ale někdy se mi zdávají celé dlouhé kusy scénáře…
To si pak celý zpocený musím jít udělat do kuchyně šťávu…
Co vás na lovu kostrounů bavilo a z čeho jste měl obavy?
Bavilo mě to šílené napětí při tom lovu a ta zodpovědnost vůči předkům
a zároveň jsem se kostrounů bál jak čert kříže… Vše, celý postup lovu
znáte jen teoreticky a najednou ho dutič cítí pár metrů před vámi. Je
to jak skočit poprvé padákem. Vsednete do letadla a ono stoupá a pak…
A pak.. Jdete k těm dveřím a víte, že musíte skočit, protože by se vám
smál celý oddíl, kdybyste se vrátili zpátky na zem tím letadlem. Ale pak
v tom vzduchu jste odměněni tou krásou letu a vidíte vše jak na dlani
a je ticho a klid …Je to skoro lepší, než být zamilovaný a s tou milovanou
přicházet společně k orgasmu, protože to vzrušení z lovu, i když jen jako,
a ty tři skoky mi už nikdo nevezme…