StarDance II ...když hvězdy tančí

Rozhovor s Monikou Žídkovou

StarDance je hozená rukavice

Monika Žídková, Miss Europe 1995, modelka a podnikatelka. Jako jediná trénuje mimo Prahu, v Ostravě. Sympatickou třicetiletou maminku šestileté Nikolky a dvouletého Davídka jsme zastihli na parketu taneční školy, jak s partnerem Janem Halířem brousí kroky úvodního waltzu.
Nestihla jsem přesně spočítat, kolik hodin už mám za sebou, ale určitě mnohem víc než osmdesát, jak předepisují pravidla. Nejvíc to bolelo na začátku, než se tělo dokonale rozhýbalo a dostalo se do správné kondice. Fyzička mi před soutěží chyběla, po dětech jsem totiž pravidelně nesportovala. Postupně tak dostaly zabrat všechny partie, ale paradoxně jsem neshodila ani deko.

Jak StarDance změnila životní rytmus vaší rodiny?
Bez pomoci babiček a manžela bych to asi nezvládla. Obě babičky ještě pracují, jedna si navíc zlomila nohu a má nechodící sádru, takže nastala dost složitá situace. V krajních případech zaskakuje manžel, který má naštěstí volnou pracovní dobu. Není z toho vždycky nadšený, ale vychází mi vstříc. Mrzí mě, že jsem musela omezit setkávání s kamarády, méně než dřív se potkávám také s ostatními maminkami a jejich dětmi. Mrzí mě to, ale mám teď čas jen na tanec a na rodinu – a tu nechci ošidit. Ale někdy přicházím domů tak unavená, že za své vezmou i aktivity naplánované na druhý den. Místo pouštění draka nebo sbírání kaštanů si nakonec hrajeme jen na zahradě. Často mívám doma jediné přání: lehnout si do postele!

A co manžel, pečuje o vás?
Nabízí mi, že mě namasíruje, a já nikdy neodmítnu. Je šikovný, nemusím chodit k profesionálnímu masérovi, a navíc si uděláme neplánovaně pěknou chvilku.

Jak StarDance vnímáte? Je to pro vás víc taneční soutěž, show pro diváky, nebo společenská událost?
Bohužel jsem nesledovala první řadu. Ze svého okolí ale vím, že ohlasy byly velice pozitivní, soutěž se líbila. Diváci vnímali StarDance jako noblesní společenskou událost. Obdivovali šaty, účesy i celkovou atmosféru. Sama cítím soutěž bohužel trošku jinak. Je to velká dřina a to pozlátko v sobotu večer stojí hodně sil. Pro naše taneční partnery je to možná ještě těžší. Učí nás konkrétní tanec, choreografii, a možná si pak vyčtené chyby vezmou mnohem víc k srdci než my, neprofesionální tanečníci. Sama některé své nedostatky za chyby ani nepovažuji.

Soutěž StarDance přivedla hodně lidí do taneční kurzů. Co myslíte, proč tak stoupla obliba tancování u veřejnosti?
Lidé si připomněli, že tanec je příjemná činnost, při které se člověk uvolní – tedy pokud tancuje pro potěšení. Do tanečních pro starší a pokročilé chodí dnes celé party lidí a myslím si, že je to dobře.

Přihlásí se váš manžel také do nějakého kurzu, aby s vámi v tancování držel krok?
Prohlásil, že letos se mnou nepůjde na žádný ples, protože by nás všichni moc pozorovali. Myslím si, že ho to přejde. Je rytmicky docela nadaný a tancování mu vždycky šlo.

Před dvanácti lety jste se stala Miss Europe. Jak na velkolepou společenskou událost dnes vzpomínáte?
Odjela jsem do Turecka, když mi bylo osmnáct. Miss Europe pro mě byla ohromnou zkušeností. Měsíc jsem se pohybovala v neznámém prostředí, s nikým se neznala a záleželo pouze na mně, s kým a jak se seznámím. Vypustili mě do velkého světa bez zkušeností, ale vzpomínám na tu dobu ráda.

Připomíná vám StarDance něčím vaše účinkování v soutěži krásy?
Tyto dvě soutěže se moc srovnávat nedají, snad jen společenským leskem. V Miss je člověk sám za sebe, výsledek záleží opravdu jen na něm. Při tancování ve StarDance vystupujeme jako pár. Je důležité, aby si partneři lidsky sedli, což se v mém případě s Honzou podařilo. Budu se snažit mu to moc nekazit.

Jaké máte taneční ambice?
Hlavně neupadnout! Moc si přeju, aby se nám povedlo zatancovat to, co jsme natrénovali, a aby se naše tancování lidem líbilo. Máme jen jeden pokus, tedy buď, a nebo!

Vloni uspěli u diváků páry, které kromě tanečního umu vložily do svého vystoupení i špetku „šoumenství“. Přemýšleli jste, jak se s tím poperete?
Vnímám to v našem „nehereckém páru“ tak trochu jako hendikep. Herci, kteří se v showbyznysu pohybují, dobře vědí, co na diváky platí. Učím se a netuším, jestli správně. Řekli jsme si proto s Honzou, že se o to víc budeme snažit zvládnout všechna naše vystoupení tanečně. A snad se nám do toho podaří vložit také ten správný výraz.

Trénovala jste doma na severu Moravy, až se soutěž rozjede, budete víc v Praze. Nezabydlíte se tam přechodně?
Zatím nemám konkrétní představu, jak to bude. Dala bych přednost trénování v Ostravě. Nacvičit z týdne na týden nový tanec bude náročné, ale tady na to budeme mít asi víc prostoru i klidu. Ráda bych se dostala taky za rodinou. Vše se vytříbí hned po druhém kole. Klidně můžeme vypadnout a další průběh soutěže pozorovat už jen jako diváci z publika.

Už víte, kdo vás přijede na Výstaviště podpořit?
Určitě manžel a rodiče. Nechali se slyšet i někteří kamarádi a známí od nás, ale pro ně to znamená vyrazit do Prahy na náročný celodenní výlet.

Porotu vloni kromě tanečních kreací „okouzlily“ také koláče od maminky partnerky Romana Vojtka. Přibalíte podobný trumf – třeba slivovičku?
Vidíte, to mi úplně ušlo! Okouknu první kolo a případně slivovici ze sklepa vytáhnu!

Soutěží se v přímém přenosu, všechno by mělo klapnout napoprvé – jste trémistka?
Strach bude mít asi každý. Trémistka jsem, ale doufám, že mě opustí s prvními tóny hudby. Vynasnažím se být v pohodě.

Který z tanců vám sedí nejvíc?
Zatím mi všechny připadají rychlé a krokově složité. Když vím, že ho ještě nemám tanečně zvládnutý – to znamená, že nedržím správně ruce, špička u nohy není propnutá a podobně – jsem z toho občas nešťastná a propadám lehkým depresím.

A oslovily vás víc standardní tance, či temperamentní latina?
Těžko srovnávat. Mám standardního tanečníka, takže se možná lépe cítím při těchto tancích. Honza určitě dokáže snáz zachránit situaci, když se něco nepředloženého stane, a navede mě. Když se mi ale něco nepovede v latině, která je živější, rytmičtější, určitě i líbivější, bude to asi horší. Tady tancuje trošku každý sám za sebe. Jestli zapomenu jak dál, nemá mě kdo podržet, zachránit.

Který z tanečních párů považujete za favority soutěže?
Z ženského osazenstva bych tipovala Tatianu Vilhelmovou. Myslím, že má tanec v krvi a díky herectví ho určitě podpoří i skvělým výrazem. U pánů je mým favoritem Aleš Valenta.

Překvapil vás někdo účastí v soutěži?
Podle mě je parta skvěle vybraná. Nejde jen o tanec, ale hlavně o odvahu a nadšení, s nimiž se do soutěže všichni pustili. A diváci určitě poznají, kdo dává do tancování srdce, a tím i kousek sebe.

Do kontaktu přijdete také s moderátorským tandemem Kostková–Eben. Do jaké míry podle vás dávají moderátoři „glanc“ společenským show?
V jejich případě určitě vysoké. Překypují elegancí, noblesou. Oba mám moc ráda. Marka Ebena si navíc spojuji s rokem 1995, kdy moderoval Miss České republiky – tedy tu moji. Je to skutečně moderátor s velkým M. Svědomitý, pečlivý a je radost s ním spolupracovat.

Co vlastně stojí za vaší účastí ve StarDance? Pocit pozvednout si sebevědomí, nebo stesk po společenském klokotu?
Ani jedno, ani druhé. Rozhodla jsem se udělat něco pro sebe. Lákalo mě naučit se tancovat. Věděla jsem, že mě čekají náročné tréninky, ale ani ty mě neodradily. Člověk by si měl „dát do těla“, dokud je ještě mladý a v pohodě. Pro mě je StarDance taková vhozená rukavice.

Monika Žídková žensky o sobě

Po každém dítěti mi po porodu zůstala tak dvě tři kila navíc. Ale neřešila jsem to. Říkala jsem si, že bych si měla jít zacvičit, ale setrvala jsem jen u přání. Patřím k lidem, kteří jsou spokojení, když se dobře nají. Kdybych se trápila drastickou dietou, stoprocentně bych byla nervózní. A s tím mám bohaté zkušenosti s manželem. Podařilo se mu sice během dvou měsíců zhubnout o dvanáct kilo, ale doma atmosféra trošku zhoustla. Diety tedy určitě ne!

Ranní tréninky si zpříjemňujeme dobrou snídaní: kávou, koblížkem či jinou sladkostí. Pak do dvou tří hodin tancujeme a teprve potom obědváme. Životospráva dostává na frak. Odpoledne už jsem tak vyhládlá, že často nepohrdnu ani jídlem z rychlého občerstvení. Možná i proto jsem stále na své váze.

Se svým životem jsem spokojená. Chtěli jsme zůstat s manželem na Moravě, i když tu není zdaleka tolik společenských příležitostí jako třeba v Praze. Z titulu Miss Europe navštěvuji módní přehlídky, některé akce moderuji, do toho děti, rodina, firma… – víc bych už nezvládla a ani mě to neláká.

Text: Naďa Kverková
Převzato z časopisu ČT+
Foto: Rostislav Šimek, archiv Moniky Žídkové

více o soutěžících