StarDance II ...když hvězdy tančí

Rozhovor s režisérem StarDance II Romanem Petrenkem

„Přímý přenos je pro mě adrenalin“

Jak hodnotíte letošní sestavu tanečních párů?
Myslím si, že celebrity, které máme ve StarDance II jsou výborné osobnosti, obrovští profesionálové ve svých profesích a ohromně úspěšní lidé. Není mezi nimi nikdo, koho bych neobdivoval.

Byl jste u castingu tanečníků?
Přímo na místě jsem nebyl, ale dostal jsem všechny natočené materiály, nad kterými jsme se posléze radili. Jako jediný jsem měl uchované materiály ještě z předcházejícího roku a musím říct, že dvě z tanečnic jsme měli vytipované už vloni. Díky tomu, že máme jenom osm volných míst, tak se nám jednoduše v loni nevešly do sestavy. Oproti první sérii StarDance máme mladší tanečníky. Jestli je to dobře, nebo ne, ještě v tuto chvíli nemůžu zhodnotit.

A když loňské a letošní tanečníky porovnáte?
Je mezi nimi jeden zcela zásadní rozdíl. Minulý rok ve StarDance účinkovali tanečníci, kteří měli víceméně svou taneční závodní dráhu skončenou. Ve StarDance II jsou vlastně všichni aktivní závodníci. Zcela zákonitě jsou dravější a přinesli do pořadu mnohem větší rivalitu a soutěživost. Stardance II nevnímají jen jako show, ale také jako soutěž.

Jak se vám jako režisérovi pracuje s mladými půvabnými tanečnicemi?
Myslím si, že nemám problém v komunikaci. Než jsme začali, měl jsem s každým podrobný pohovor a myslím, že jsme měli dostatek času vyjasnit si jednu zásadní věc. Jsem režisér, který je zodpovědný za to, aby se od osmé hodiny večerní na obrazovce vysílalo něco, co je úspěšné. Musejí mě zkrátka poslouchat. No a jako chlap mám svoji věkovou skupinu žen, které se mi líbí, od třicítky nahoru. Oslovují mě spíše dospělejší ženy. Třeba Monika Žídková.

V čem pro vás spočívá kouzlo přímého přenosu?
Přímý přenos je adrenalin. Nikdy dopředu nevíte, jak dopadne. V podstatě jde jen o to opakovaně znovu profesionálně odvést svou práci, protože celý program už jsme před tím na generálce vyrobili a odzkoušeli. Nemůžu vám říct, jak to dnes večer dopadne. Může padnout počítačový systém s výsledky, může nám vypadnout elektrická energie. To všechno se může stát, takže když se potkáme o půl desáté, tak si můžeme říct, že to byl třeba velmi neúspěšný přenos. Navzdory tomu, že je to všechno po sekundě nazkoušené a mělo by to být úspěšné. Když točíte něco na záznam, tak můžete záběr zastavit a zopakovat. U přímého přenosu tohle neexistuje. Tady když uděláte chybu, tak ji uvidí 1 600 000 diváků.

Která z těch dvou variant je vám bližší?
Nezajímá mě, jestli je to pořad vysílaný přímým přenosem, nebo je točený na záznam. Důležitá je pro mne hlavně kvalita formátu. Dneska už jsem v situaci, že si vybírám programy, které mě zajímají, a vím, že mě budou bavit.

Setkáváte se při přenosech často s technickými problémy?
Teď nás zrovna zlobil jeden z přenosových vozů. Má jiné kamery a ty se nemohly korekčně sladit s ostatními. Následkem toho byly záběry z jednoho vozu světlejší a celkově jinak barevné. Technické problémy se stávají vždycky. Pracujeme s technikou a s počítačovými systémy, které zabezpečují například titulkování programů. Na počítači máme taky třeba výsledky porotců. Každý ví, že počítač je jen technické zařízení, které může kdykoliv selhat.

Co byl pro vás ve StarDance z pohledu režiséra největší oříšek?
Režisér musí umět vyrobit v první řadě atmosféru, která diváka okamžitě vtáhne do děje. Proto je velmi důležitá práce s komparsem. Když se baví diváci v hale, tak je velký předpoklad, že se budou bavit i u televizních obrazovek. Ve StarDance je nejnáročnější atraktivní prezentace tanců, které jsou dynamické, a musíme je divákovi zprostředkovat. Taneční dvojice se pohybuje v každém koutě a kamerami musíte mít vykrytý celý prostor. Ne vždy jsou ale všichni spokojení. Třeba minulý rok jsem bojoval s Petrou Kostovčíkovou, která chtěla, abychom tanec prezentovali v celku. Ze svého postu taneční trenérky má určitě pravdu, ale diváci chtějí vidět show. Myslím si, že televize je postavena na detailu a nesnese jeho absenci.

V internetové diskuzi se přesto ozývají ohlasy, že efektní záběry kamery ubírají jednotlivým číslům šťávu a lidi nevidí tanec?
To je věc názoru. Já osobně si to nemyslím, už proto, že jsme byli velmi chválení BBC, která má nad všemi svými licencovanými programy přísný dozor. Naši českou verzi považují za velmi zdařilou, a to i v oblasti prezentace tance. Diváků, kteří chtějí vidět jen kvalitu tance, je samozřejmě méně, než těch, kteří chtějí vidět show.

Nebudu se ptát na favority, ale kdo z osobností vás nejvíce překvapil?
Vůbec mě nepřekvapila Tatiana Vilhelmová, protože tancuje od samého začátku výborně. Je velmi pohybově nadaná. Nepřekvapil mě ani Aleš Valenta. U toho jsem si byl naprosto jistý, že tancuje brilantně a má fyzičku na to, aby to tu minutu a půl hravě vydržel, zatímco třeba Michal Dlouhý by s tím mohl mít problém. Nejvíce mě překvapil určitě Robert Záruba. Když jsem viděl materiály z prvních tréninků, tak jsem si říkal, že je to dřevo. Musím říct, že teď s odstupem doby se mu hluboce omlouvám. V posledních kolech tancoval výborně. Má za sebou kus práce a ten pokrok, který s Vandou udělal od prvního setkání, je neuvěřitelný.

Režírujete ještě na Slovensku nebo jen v Čechách?
Už zhruba dva roky jsem v České televizi velice vytížený. Na Slovensku režíruji už jen příležitostně. V květnu bych tam měl například režírovat předávání hudebních cen.

Jaký jste tanečník?
To vám můžu říct úplně na rovinu. Neabsolvoval jsem taneční a jsem strašně mizerný tanečník. Sám sebe bych se ohodnotil jako skutečný slovenský medvěd.

Myslíte, že by se to s vámi zlepšilo, kdyby si vás vzala do parády třeba Simona Švrčková?
Myslím si, že ne. Základní předpoklad, abych se někam posunul, je ten, že bych musel chtít. A to je u mě problém. Nemám čas a já osobně bez tance navíc dokážu žít. Na parketě neoslňuji a vůbec mi to nevadí.

Do jaké míry můžete mluvit tanečníkům do choreografie?
Samozřejmě jim do toho trochu vstupuji. Usměrňuji je hlavně v místě tancování a provedení jednotlivých tanečních figur. Do sálu si přinášejí choreografii, ale ne konkrétní představu, kde by ji chtěli realizovat. Netuší, kde která kamera stojí. Tyhle detaily spolu dolaďujeme a musím podotknout, že spolupráce funguje výborně.

Jak řešíte situaci, když jsou si jednotlivé taneční choreografie podobné?
Tohle my hlídáme už v samotném zárodku. Máme tanečního mistra, odborníka Petra Odstrčila, což je chlap, který se tanci věnuje celý život. Komunikuje s tanečníky, a když taková situace nastane, máme prostor i čas ji zdárně vyřešit.

Kdy jste tančil naposledy?
Naposledy jsem tančil asi nějaký pomalý ploužák na Silvestra.

Vzpomněl byste si na nějaký svůj taneční trapas?
Jako chlap jsem si velmi vědom této své slabiny, takže nikdy nejdu do situací, ve kterých bych se mohl znemožnit. Tancuji jen tance, u kterých vím, že se ztratím v davu.

Jak prožíváte vyřazování?
Je mi to vždycky velmi líto. Se všemi pracuji na StarDance už od konce prázdnin a vzniklo mezi námi přátelské pouto. Mrzí mě to o to víc, když vidím, kolik do toho dávají dřiny. Speciálně loni mi bylo velmi líto Mahuleny Bočanové, která odstoupila kvůli zranění Jardy Kuneše, a letos Moniky Žídkové, která musela odstoupit kvůli autohavárii Honzy Halíře.

Co vám ty dva ročníky StarDance daly a vzaly?
Každá práce člověka posune zase dál. Souhra týmu, která nastává, se dá aplikovat na jiných programech v budoucnosti. Já vím, že se štáb posunul zase o stupínek výše. Nevzpomínám si, že bych někdy dělal program, který by každý týden přilákal k televizním obrazovkám skoro dva miliony diváků. Těší mě to a jsem na to patřičně hrdý.

Jak dlouho pracujete se stejným týmem lidí?
V podstatě od roku 1999. Když jsem přišel do České televize, tak jsem dělal vrásky svým rozhodnutím vedení. Jsem pověstný tím, že nemám rád nové lidi kolem sebe. Mám rád svého kameramana, střihače, své švenkry, zvukaře a asistenty. Jsem přesvědčen, že mám svůj tým složený z nejlepších lidí a nehodlám ho měnit.

Po čem se vám bude nejvíce stýskat, až StarDance skončí?
Teď po šestém díle se nejvíce těším na konec, Vánoce a Silvestr, který mimochodem strávím se členy svého štábu. Některé oblíbené účastníky StarDance už nebudu vídat tak často. Ale třeba Aleše Valentu jsem natáhl jako moderátora do Sportovce roku, jehož přímý přenos bude Česká televize vysílat 12. ledna.

Co vás pracovně čeká v nejbližší době?
Hned od čtvrtého ledna začínáme točit tři pokračování Souboje hitů. Je to celkem dvacet jedna písní, takže logicky spousta práce. Jeden díl už bude mít sedmdesát minut. Takže to bude velká zábavná show se vším všudy. Po natočení těchto tří dílů připravujeme natáčení Sportovce roku, který se bude vysílat přímým přenosem. Je jasné, že už začátek roku bude pro celý můj tým velice náročný.

Míváte při přímém přenose trému?
Nedá se to nazvat trémou v pravém slova smyslu. Je to adrenalin. U mě je to tak, že když začíná přenos, potřebuji udělat hladce a podle plánu prvních pět minut. Potom už jsem v klidu a můžu si třeba dovolit občas i zariskovat.

Jste na place spíše cholerik nebo flegmatik?
Měl by to povědět asi spíše někdo z lidí, kteří se mnou spolupracují. Snažím se být kamarádský. Kdybych byl nepříjemný a zlý, tak lidi mávnou rukou a odejdou od vás. Když cítím, že je potřeba zjednat si pořádek a zakřičet, tak zakřičím. Ale je to tak, že z deseti večerů zakřičím na jednom.

štáb