Tango

Argentinské tango je hudební a taneční styl, který pochází z konce 19. století ze dvou velkých přístavů oblasti Río de le Plata – Buenos Aires (Argentina) a Montevideo (Uruguay). Tango pravděpodobně vzniklo smíšením lidové hudby řady evropských zemí (Itálie, Rusko, Německo, Španělsko, Polsko – přistěhovalci) a hudby místních kreolů, černochů a indiánů. Vyznačuje se vášní, ale i nostalgií a melancholií. V dnešní době je tango rozšířeno takřka po celém světě. Má různé formy, např. koncerty tangových kapel, taneční či divadelní představení nebo vystoupení profesionálních i amatérských tanečních párů, taneční lekce a kurzy pro veřejnost.

Standardní tango, tancované na soutěžích sportovního tance a vyučované v klasických tanečních kurzech, má s argentinským tangem společného velmi málo. Vzniklo na počátku 20. století ve Velké Británii, kdy bylo původní argentinské tango převedeno mezi standardní tance. Zůstala hudba (2/4 rytmus s volným důrazem) a celková nálada tance. Rozdíl je patrný hned na držení – argentinské tango má typické „kulaté“ latinskoamerické držení, bez předepsaných pravidel. Oproti tomu britské (standardní) tango má těsnější držení s typickou polohou partnerčiny levé ruky s palcem pod partnerovým ramenem. Řada kroků tanga pak připomíná vláčné pohyby kočkovitých šelem.

Držení je daleko těsnější než u ostatních standardních tanců. Chodidla se neposouvají (nekloužou), ale spíše se pokládají z výšky. Ostré otáčení hlavy především partnerky jen dokresluje a podtrhuje emotivní náboj tanga.

Pozor! Na rozdíl od zbývajících standardních tanců tango nepoužívá švihový pohyb. Tančí se hladce bez zdvihu a snížení.

Kdo má rád alespoň trochu vášně, tak potom tango je tanec pro něj.

Autor textu: Zdeněk Chlopčík