Porota

Zdeněk Chlopčík

Zdeněk Chlopčík

Obávaný a ctěný porotce je ve StarDance od samého počátku. Narozený ve znamení Vodnáře, s životním mottem „Nenervuj se kvůli hloupostem a prožij si naplno každý den.“ Jeho výroky jsou vyhlášené: „Nelíbilo se mi vaše postavení pánve. Měla by být v oblouku,“ nebo „Kdybyste se trochu napil té tequily, o které se zpívalo v písni, měl byste možná vláčnější pohyby.“

Jan Révai

Jan Révai

Minulý rok nováček v porotě. Působil v taneční skupině UNO pod vedením Richarda Hese. Byl také členem swingující skupiny hostující v Hudebním divadle Karlín. Tančil v mnoha muzikálech. Jednou z nejznámějších rolí je postava Šimona z muzikálového filmu Rebelové, který vznikl v koprodukci České televize. Narozen ve znamení Vodnáře.

Tatiana Drexler

Tatiana Drexler

Přívětivá, ale velmi pozorná porotkyně, které máloco unikne. Vedle StarDance také byla v porotě slovenské verze tohoto tanečního formátu. Narozena ve znamení Vodnáře, s životním mottem „Všechno dobré, co učiníš pro druhé, se ti mnohonásobně vrátí.“ Výkon Jaromíra Bosáka ohodnotila slovy: „Vy jste pro mě asi nejstresovější tanečník za posledních deset let.“

Radek Balaš

Radek Balaš

Letos poprvé zasedne v porotě StarDance. Je známý hlavně jako divadelní režisér a choreograf. Jeho jméno je podepsané například pod muzikály Donaha, Hello Dolly nebo nejnověji Marilyn (Překrásné děcko) a Mata Hari. Je nositelem řady divadelních ocenění.

 

Zdeněk Chlopčík

Můžete připomenout vaše největší taneční úspěchy?
S manželkou jsme získali dvakrát titul mistrů ČR v latinskoamerických tancích a dvakrát jsme byli mistři v 10 tancích.

Čemu se věnujete nyní?
Nyní společně vedeme taneční kurzy pro středoškolskou mládež a manželské a spřátelené páry v Ostravě.

Odkud a kdy přijíždíte na přímý přenos?
Odjíždím z Malenovic u Frýdlantu nad Ostravicí a v Praze bývám kolem 18. hodiny.

Jste velký patriot?
Ano, jsem.

S čím jste jako tanečník nejvíc zápasil?
Se správným postavením těla.

Co dělá nejvíc potíží vaším dnešním žákům?
Je to různé. Někomu rytmus, jinému technika. Je to hodně individuální.

Jaký je průměrný „propad“ v dnešních standardních tanečních? Jaké procento přihlášených dokončí základní kurzy?
Když je někdo přihlášený, ještě neznamená, že nastoupí. Z přihlášených je propad asi 10% a z těch, kteří začnou, potom už nevypadne skoro žádný. Jen v důsledku zranění nebo nemoci.

Zvýšila StarDance prestiž společenského tance u nás?
Určitě ano.

V jakém směru?
Lidé se s velkým zájmem dívají na tančící celebrity a potom si to chtějí zkusit jako oni.

Kdy a kdo vás oslovil do StarDance?
Vlastně mě moje manželka donutila přihlásit se na casting, kde se vybírali porotci.

Znáte průběh podobných soutěží v zahraničí?
Jen na Slovensku, kde jsem dvakrát byl v porotě.

O české StarDance se říká, že ji soutěžící berou mnohem vážněji než jejich zahraniční kolegové, kteří se jdou do soutěže pobavit. Jaká se je vaše zkušenost?
Mám zkušenost jen se Slovenskem. Musím říci, že u nás jsou na tom páry tanečně mnohem lépe.

Berete posuzování tanečních výkonů ve StarDance spíš jako příjemnou společenskou akci dobře propagující společenský tanec, nebo jako regulérní soutěž?
Hodnotím páry profesionálně a zodpovědně, i když vím, že je to především zábavný pořad a show.

Tipujete si po prvním večeru možného vítěze?
Netipuji, protože vím, že každý večer je jiný a každý tanec vyžaduje něco jiného.

Kdo z neprofesionálních tanečníků vás v minulých ročnících nejvíc překvapil svým tanečním „vývojem“?
Jednoznačně Pavel Kříž.

Stává se, že by soutěžící chtěli po soutěži detailnější vysvětlení vašich připomínek?
Nikdy. Na vysvětlování mají své profesionální tanečníky.

Proti výrokům poroty umí diváci v sále hlasitě protestovat. Setkáváte se s podobnými ohlasy na veřejnosti?
Ano, setkávám se jak se souhlasnými, tak s nesouhlasnými připomínkami.

Má větší naději na úspěch taneční pár s profesionálním tanečníkem, který vede VIP tanečnici, nebo pár v opačné kombinaci?
Podle mne je výhodnější, když tanečník je profík a celebrita žena.

Kdybyste dostal nabídku soutěžit ve StarDance, přijal byste ji?
Strašně rád, ale z časových důvodů to nejde.

Tatiana Drexler

Na přímé přenosy StarDance jezdíte z Německa, jak dlouho trvá vaše cesta a kdy se vracíte?
Přijíždím v sobotu kolem 17. hodiny, odjíždím v neděli ráno. Cesta do Hannoveru mi podle počasí trvá přibližně čtyři až pět hodin.

Koho v Německu učíte tančit a s jakými výsledky?
S různými. Například mého manžela učím tančit už deset let a zatím umí jen dva tance. Jeden, co začíná levou nohou a počítá se na čtyři doby, a druhý, začínající pravou nohou a počítá se na tři… V jiných případech jsem úspěšnější. Trénovala jsem a trénuji mnoho mistrů Německa, finalisty mistrovství světa i současného mistra SRN Mariuse Allana, který dva roky žil v Hannoveru. Hodně jsem trénovala i v Čechách (to bylo ještě v dobách, kde jsem ráda cestovala). K mým velmi úspěšným žákům patřili i manželé Kunešovi (Jarda tancoval v první řadě StarDance), kteří s párem Brigita Chlopčíková a Tomáš Hošek (současný partner Simony Švrčkové) představují snad nejúspěšnější éru v českém tanci. Brigitu a Tomáše trénoval Zdeněk Chlopčík.

Jakou má v Německu společenský tanec prestiž?
Když jsem kolem roku 1990 v Německu tancovala já, tak se v televizi vysílaly všechny profesionální žebříčkové soutěže a společenský tanec byl velmi oblíbený. To se bohužel změnilo a soutěžní tanec se v Německu stal okrajovým sportem možná ještě víc než v Čechách.

Kdo vás oslovil do české StarDance?
Asi proto, že jsem trénovala hodně úspěšných Čechů, někdo mě navrhl. Pak mě požádali, zda bych se, až budu v Praze, nepřišla představit. Tak jsem se šla ukázat pánům Kopřivovi a Potměšilovi a ti mi řekli, že v říjnu začínáme a že mám přijít v sobotu na pátou večer. Ptala jsem se, zda bychom si neměli předem udělat zkoušku. Pan Kopřiva pohotově a vtipně odvětil, že klidně, když pan Potměšil něco zatančí. Tím, že jsem poznala, že jsou velice vtipní a pravděpodobně mi neutrhnou uši, když něco pokazím, jsem se přestala bát.

Berete posuzování tanečních výkonů ve StarDance spíš jako příjemnou společenskou akci propagující společenský tanec, nebo jako soutěž?
Jako velmi příjemnou zábavnou společenskou soutěž.

Tipujete si po prvním večeru možného vítěze?
Ne.

Kdo z neprofesionálních tanečníků vás v minulých ročnících nejvíc překvapil svým tanečním vývojem?
Pavel Kříž.

Kouzlo přímého přenosu spočívá i v tom, že se leccos bezděky řekne. Který váš výrok ze StarDance byl hodně citován?
Vzpomínám si, že jsem panu Schmitzerovi řekla, že jeho rumba byla rekordní, neboť tak málo kroků za tak dlouhou dobu jsem ještě neviděla. Taky kuchaři Filipu Sajlerovi jsem řeklo něco, čemu se všichni týdny smáli. Bohužel už nevím, co to bylo.

Proti výrokům poroty se diváci v sále umí hlasitě ozvat. Setkáváte se s nesouhlasnými připomínkami během StarDance i na veřejnosti? Nebo naopak se souhlasem?
S obojím. Díky bohu mě ale ještě nikdo nevynadal.

Myslíte, že v porotě patříte mezi ty mírnější, nebo naopak razantnější soudce?
Myslím, že jsem velmi mírná. Moc si vážím každého, kdo se vůbec odváží zúčastnit se takové soutěže.

Všeobecně se má za to, že taneční pár s profesionálním tanečníkem, který vede VIP tanečnici, má větší naději na úspěch, než když je složení opačné. Historie české StarDance ale nabídla i opačné případy. Jaký je váš názor?
Pravděpodobně je tomu naopak. 22. prosince budeme mít zase preciznější statistický výsledek.

Kdybyste dostala nabídku soutěžit ve StarDance, přijala byste ji?
Dnes už asi ne. V mládí každopádně a velmi ráda.

Eva Bartuňková

Můžete připomenout vaše největší taneční úspěchy?
S manželem Petrem jsme zažili své největší mezinárodní úspěchy až v pozdějším věku. Když nám bylo 35, vyhráli jsme v naší věkové kategorii v té době nejprestižnější světovou soutěž v Blackpoolu, a hned vzápětí historicky první mistrovství světa seniorů v latinsko-amerických tancích, které bylo uspořádáno Mezinárodní federací tanečního sportu v Aucklandu na Novém Zélandě. Do této doby jsme tančili pro radost vedle našeho hlavního zaměstnání, které nemělo s tancem nic společného. Po uvedených osobních triumfech v tanci jsme se pomalu začali „profesionalizovat“, ve smyslu založení taneční školy a výchovy mladé taneční generace. V průběhu následujících devíti let jsme se stali šestinásobnými vicemistry světa, trojnásobnými vítězi Blackpoolu a soutěžní kariéru jsme zakončili v roce 2007 ziskem třetího titulu mistrů světa v Antverpách.

Naše taneční páry se jen výjimečně dostanou tak vysoko, co jim chybí?
Myslíte, že se nedostanou tak vysoko jako my? V jakékoliv kategorii, disciplíně je určitě těžké stát se světovou jedničkou. Mistrem světa ve společenském, dnes říkáme sportovním tanci, nikdo jiný z Čechů, pokud vím, nebyl, to je pravda. Všechno je ale relativní, být ve správný čas na správném místě chce vedle dřiny i trochu štěstí. V historii i v současnosti máme více skvělých, talentovaných a úspěšných tanečních párů – máme finalisty světových šampionátů v kategoriích junioři, mládež, dospělí i senioři. V novodobé historii se nám skvěle daří v „desetiboji“, tedy v kombinaci latinsko-amerických a standardních tanců. Dále sbíráme velmi hezké mezinárodní výsledky v nových kategoriích do 21 let a nové disciplíně Free Style. Máme dokonce mistry Evropy v profesionální obdobě Free Style Latin, která je prezentována pod názvem Show Dance. Talenty tedy zcela určitě máme, jen jich neprodukujeme kontinuálně tolik a ve všech disciplínách, jako se to daří dnešním tanečním velmocím (Rusko, Itálie, některé republiky bývalého Sovětského svazu). Úspěchy v tanci se rodí ze zázračného propojení talentu a energetického náboje dvou jedinců, píle a ctižádosti, důvěry v sebe sama, svého partnera, trenéra i kouče a v neposlední řadě k tomu přispívá pochopitelně i zázemí v širším slova smyslu. Světové taneční velmoci navíc staví úspěchy na masovosti a systémovosti. Světová konkurence je v současné době obrovská, a dávno ne jen evropská.

Jak se nyní věnujete společenských tancům?
S manželem Petrem poměrně úspěšně vedeme taneční školu v Praze. Naší vizitkou, se kterou se rádi pochlubíme, je co do počtu členů největší sportovní taneční klub v České republice, jehož členové posbírali i řadu prestižních umístění. Nedávno jsme spočítali, že k 10. výročí založení TK Maestro jsme získali dvacátý třetí titul mistrů České republiky v nejrozličnějších disciplínách a kategoriích. V den, kdy proběhlo zahajovací kolo StarDance, 3. 11. 2012, do sbírky zlatých medailí přispěl i náš syn Lukáš Bartuněk s partnerkou Kateřinou Hrstkovou titulem mistrů ČR ve Free Style Latin.

Co vám přináší vaše prezidentská funkce v Českém svazu tanečního sportu?
Do funkce prezidenta Českého svazu tanečního sportu jsem byla zvolena v listopadu 2011. Pro mě tato funkce znamená zúročení soutěžních i organizátorských zkušeností v prostředí tanečního sportu, zúročení mezinárodních kontaktů, které jsme si vybudovali během soutěžní kariéry, i zúročení mého bývalého povolání manažera PR u americké společnosti. Mám ráda výzvy, diplomacii a komunikaci s lidmi. Kdysi po škole jsem toužila pracovat někde v zahraničí na ambasádě, a teď jsem vlastně takovým ambasadorem tanečního sportu. To mě naplňuje.

Jaký je jednací jazyk v mezinárodním tanečním světě?
Jednací jazyk je angličtina, i když se v tanečním prostředí hodně mluví i rusky. Nicméně korespondence a mezinárodní mítinky se vedou v angličtině.

Zvýšilo StarDance prestiž společenského tance u nás?
To zcela určitě, stejně jako všude jinde na světě je tahle soutěž nesmírně přitažlivá. StarDance dává populární formou možnost nahlédnout do fascinujícího prostředí, které si navzdory všem společenským a dynamickým proměnám zachovává eleganci a noblesu. Energetický náboj, všudypřítomná profesionalita, skvělá hudba (veliká pochvala Moondance Orchestra Martina Kumžáka!) v balení od úžasných moderátorů, to je pro tanec skvělá reklama. Za můj obor jsem ráda, že se i mezinárodní sportovní hvězdy při tréninku přesvědčí, že tanec je kromě jiného kondičně velice náročnou disciplínou. I když se vedou různé polemiky na téma, kde je hranice sportu a umění, já osobně jsem velice hrdá na to, že nás ve sportovním prostředí berou docela vážně, a že se taneční sport dokonce stal uznaným sportem Českého olympijského výboru.

Kdo vás oslovil do StarDance?
Do první řady StarDance jsem byla vybrána na základě castingu, jehož součástí byla prezentace osobní taneční historie, zkušeností, i kamerové zkoušky. Účast v páté řadě mi na základě výběru v užším kruhu vedení ČT nabídl Petr Čadek.

Znáte průběh podobných soutěží v zahraničí?
Ano, sleduji tuto show i v ostatních zemích. Ne všude je soutěž svým celkovým pojetím, včetně mluveného slova, tak vrcholně noblesní jako u nás. Někde pořad působí jakoby více dynamicky, protože jsou uplatňovány osvědčené komerční postupy. Nechci hodnotit, co je lepší a co horší, protože pohledy se zcela jistě různí, a hlavně je na divákovi, čemu osobně dává přednost. Sama za sebe jsem velice ráda, že jsem součástí právě této noblesní podívané, kterou přináší Česká televize.

Berete posuzování tanečních výkonů ve StarDance spíš jako příjemnou společenskou akci, dobře propagující společenský tanec, nebo jako regulérní soutěž?
V těchto relacích o tom nepřemýšlím. Jako profesionální porotce beru soutěž na jakékoliv úrovni jako důležitou, protože tak to cítí i soutěžící. Hobby tanečník, stejně jako reprezentant daného státu nebo účastník StarDance – všichni se snaží předvést co nejlepší výkony, a předpokládá se, že všichni do svého produktu vložili spoustu energie. Porota by měla být zainteresovaná stejně zodpovědně jako taneční páry. Společenská a propagační role je pro mě v daný moment až na druhém místě. Přiznávám však, že setkání s tolika zajímavými osobnostmi z řad herců, muzikantů, zpěváků, sportovců, moderátorů, hudebníků, maskérů, vizážistů, natáčecího a organizačního štábu, je nesmírně inspirující.

Tipujete si po druhém večeru možného vítěze?
Výkony celebrit v páté řadě StarDance jsou velice vyrovnané. Komu se dařilo v latině, nezazářil tak výrazně ve standardu a naopak. Myslím, že pro průběh soutěže je to velice dobře, a jsem přesvědčená, že zažijeme ještě řadu překvapení. Vítěze tedy zatím netipuji.

Kdo z neprofesionálních tanečníků Vás v minulých ročnících nejvíc překvapil svým tanečním „vývojem“?
Václav Vydra, finalista první řady StarDance. Myslím, že tehdy překvapil nejen diváky, porotu, ale i svoji taneční partnerku Petru Kostovčíkovou, a možná i sám sebe. Jana Boušková byla na svého manžela opravdu velmi pyšná. Nemyslím si, že by si pan Vydra někdy myslel, že ještě mnoho dalších let bude ohromovat a bavit publikum svými tanečními výkony při nejrozličnějších společenských událostech. Život dokáže někdy naservírovat mnohá nepředvídaná překvapení.

Stává se, že by soutěžící chtěli po soutěži detailnější vysvětlení Vašich připomínek?
Soutěžící velice profesionálně respektují verdikt poroty. Musím přiznat, že v tanečním sportu někdy porota funguje jako hromosvod neúspěchu páru. Tím, že se výkon nedá změřit, je snadné neúspěch hledat u druhých. Na běžné soutěži se porota vyjadřuje pouze křížky a čísly. Ve StarDance číslo doplňuje slovní hodnocení. Myslím, že se všichni porotci snaží, aby toto hodnocení pro soutěžící znamenalo zpětnou vazbu, co je dobré, i co zlepšit. Zatím se to patrně docela daří. Sama za sebe mohu říct, že konkrétně po mě vysvětlení nikdo nežádal.

Kouzlo přímého přenosu je v tom, že se leccos neplánovitě řekne. Který výrok Váš ze StarDance byl hodně citován?
Nevím. Nejsem klasik ani kat, používám selský rozum založený na zkušenostech, snažím se dobře se dívat na taneční výkony a být spravedlivá, a snažím se, to co vidím, převést do slovního vyjádření. Jsem si vědoma, že spravedlnost v tomto oboru je velmi relativní pojem. Běžně porotci se na tanečních soutěžích vyjadřují prostřednictvím tabulek, vložit do hodnocení ústní projev není úplně snadné…

Myslíte, že v porotě patříte mezi ty mírnější, nebo naopak razantnější soudce?
Nemyslím, vím, že jsem umírněnější soudce. Přesto doufám, že mám co říci, a těší mě reakce, že to co říkám, má hlavu a patu, a že to soutěžícím i divákům přináší jakési poznání, a možnost se orientovat v hodnocení tanečního výkonu.

Všeobecně se má za to, že taneční pár s profesionálním tanečníkem, který vede VIP tanečnici, má větší naději na úspěch, než když je složení opačné. Historie české StarDance ale nabídlo i opačné případy. Jaký je váš názor?
Ano, nabízí se logické vysvětlení, protože tanečnice se od zkušeného tanečního partnera nechá snáze vést. Být skvělým tanečním partnerem znamená nejen zvládnout techniku tance, ale ještě si osvojit funkční signály, jak partnerku vést. Je to vlastně taková dvojrole. Pokud partner partnerku nevede, v páru to nefunguje, a pozná to ona, diváci i porota. Být v soutěži v roli neprofesionálního tanečního partnera je opravdu těžké. Nicméně možná má společnost podvědomou slabost pro hrdiny, a tak často vítězí právě neprofesionální tanečník s profesionální tanečnicí. Důkazem je Roman Vojtek, Aleš Valenta a Pavel Kříž oproti jediné vítězné celebritě, Daně Batulkové. Skóre v české StarDance je tedy zatím 3:1.

Kdybyste dostala nabídku soutěžit ve StarDance, přijala byste ji?
V první řadě ano, nyní již ne. Myšlenkově u mě role „ambasadorky“ definitivně převážila roli aktivní tanečnice. A tak to má asi být…

Jan Révai

Chodil jste do tanečních?
Ano, dokonce o rok dřív než jsem měl. Byl to nápad kamaráda, který mě vzal na prodlouženou s tím, že jsou tam mraky holek a nikdo nepozná, že nepatřím do kurzu. A tak jsem se v kočárkárně naučil své první společenské tance. Byl to waltz, valčík a cha-cha. Ale večer se mi všechno nějak slilo dohromady a já nevěděl co tancovat a všechny partnerky jsem hrozně pošlapal. Vše jsem napravil o rok později v tanečních a naučil jsem se to tak, že za mnou přišel sám taneční mistr a nabídl mi, jestli nechci chodit trénovat a závodit. A od té doby jsem tančil a tančil…

Jaký taneční žánr je vám blízký a které tance nemusíte?
Dnes to bude asi step a swing. Všeobecně mi vždy byl nejbližší výrazový tanec a trochu akrobacie. Nikdy jsem neměl rád klasiku, ale přitom jsem ji potřeboval jako sůl, protože to je základ, který mně vždy chyběl. Jinak obdivuji jakýkoliv žánr, když je to provedené s nasazením, naplno a má to nápad.

S čím vy sám jako tanečník nejvíc bojujete?
Já už teď moc nebojuji, maximálně s věkem J

Kdo ze soutěžících v předchozích StarDance vás nejvíc zaujal?
Nenechal jsem si ujít díly s panem Bosákem, Jiřím Schmitzrem nebo Zuzkou Norisovou. Taky mě hodně překvapila Aneta Langerová. To byli účinkující, kteří přesně splňují očekávání diváků. Užívají si to, mají nadhled, baví je to a navíc baví i diváky.

Kdo vás letos oslovil do StarDance?
Petr Čadek, který má na starosti obsazování tanečních párů, poroty a většinu choreografií.

Berete posuzování tanečních výkonů ve StarDance spíš jako příjemnou společenskou akci dobře propagující společenský tanec, jako televizní show, nebo jako regulérní taneční soutěž?
Přesně tak, je to příjemná společenská akce dobře propagující společenský tanec v televizní show, která zpříjemňuje divákům sobotní večery.

Minulý týden jste poprvé viděl výkony soutěžících. Co vás překvapilo?
Byli tací, od kterých jsem očekával víc, ale vesměs byli všichni nesmírně vyrovnaní. Hlavně to byl první večer a já si netroufám tak brzy dělat předčasné závěry. Těším se na to, jak se to bude vyvíjet.

Proti výrokům poroty dokáží diváci v sále hlasitě protestovat. Počítáte s tím?
Samozřejmě.

Všeobecně platí názor, že taneční pár s profesionálním tanečníkem a VIP tanečnicí má větší naději na úspěch, než když je složení opačné. Historie české StarDance ale nabídla i opačné případy. Jaký je váš názor?
Jestli to nebude tím, že něžné pohlaví je prostě pohybově nadanější! Ale nechme se překvapit.

Kdybyste dostal nabídku soutěžit ve StarDance, přijal byste ji?
Takový pokus byl hned v prvním ročníku. Ale vedoucí projektu si včas uvědomili, že by to bylo asi trochu nespravedlivé.

Myslíte, že budete v porotě spíš „slušňákem“, nebo „drsňákem“?
Slušný budu i v případě, kdy budu muset trochu přitvrdit.