Jiří KodetSENTIMENT

Novinky

9. 11. 2004 U příležitosti 15. výročí tzv. Sametové revoluce, bude film Sentiment promítán ve Washingtonu. Projekce proběhne v American Film Institute ve dnech 17.11. - 5.12.2004.
11.-17. 11. 2004 budou filmy SENTIMENT a JEDNA SETINA (režie: Tomáš Hejtmánek, 1993, 17 minut) od 17:00 promítány v kině LUCERNA.
1.-3. 11. 2004 Sentiment s anglickými podtitulky v kině MAT.
26. 10. 2004 začíná Filmový festival v Jihlavě.
12. 9. 2004 Do 10.10. je prodloužena výstava Vladimír Boudník - Mezi avantgardou a undergroundem v Císařské konírně Pražského hradu.
9. 9. 2004 SENTIMENT vstoupil do Slovenské distribuce
3. 4. 2004 Sentiment získal Cenu Dona Ouijota. Filmu ji udělila Mezinárodní federace filmových klubů (FICC) na festivalu Finále Plzeň.
12. a 13. 2. 2004 bude Sentiment promítán v Bratislavě za účasti autorů filmu. Poté vstoupí do slovenské distribuce.
27. 12. 2003 - 17,30 projekce filmu Sentiment ve Village Cinemas Anděl za účasti herce Jiřího Kodeta
22. 12. 2003 - 20,00 Liberec, kino Varšava - předvánoční projekce Sentimentu. Po filmu debata s tvůrci.
13. 11. 2003 - Sentiment vidělo od premiéry již téměř 2000 diváků.
6. 11. 2003 - film vstoupil do běžné distribuce

4. 11. 2003 - proběhla v kině Světozor slavnostní premiéra filmu SENTIMENT za účasti tvůrců. Diváci ocenili představitele hlavní role Jiřího Kodeta dlouhotrvajícím potleskem.

26. 10. 2003 - film získal hlavní cenu na festivalu v Jihlavě
Mezinárodní porota udělila filmu SENTIMENT hlavní cenu v soutěži středoevropských filmů "Mezi moři".Více na www.dokument-film.cz
Hraje Jiří Kodet - v kinech od 6. 11. 2003 - Film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy
  Záchvěvy života lidskýho

Titul: Cinepur 35
Datum vydání: září 2004
Autor: Kamila Boháčková

Říká se, že náhoda je jen šíp vyslaný osudem. Výslednou podobu Sentimentu Tomáše Hejtmánka ovlivnila zásadně - setkávání tohoto mladého "adepta režie" se starým a nemocným Vláčilem v jeho bytě měla původně vyústit ve filmový dokument o autorovi Markety Lazarové, avšak právě v době, kdy se vše chystalo k natáčení, František Vláčil zemřel. Zbyl po něm prázdný byt, hlas na zvukovém páse a jeho filmy. Hejtmánek se pokusil pomocí těchto "pozůstatků" zrekonstruovat a zinscenovat jedno setkání, zpřítomnit již neexistujícího člověka a jeho filmy prostřednictvím záběrů z míst, kde se kdysi točily. Díky nešťastné náhodě tak vznikl neobvyklý útvar, v němž skutečně lze "zpřítomnit ztracený čas", navracet ho a zintenzívnit. Ostatně právě tak se Hejtmánek nejvíce přiblížil poetice Vláčilově, jenž ve svých filmech nejen zpřítomnil a evokoval uplynulý čas, ale podařilo se mu protnout to minulé s něčím vnitřně přítomným, čím žil. Dikce Jiřího Kodeta je téměř k nerozeznání od té Vláčilovy, a když sledujeme jeho tvář v detailu, ještě více si pro sebe režiséra dovedeme zpřítomnit, právě proto, že v záběru není, že je jen naznačena jeho podoba. Podobně I kamera Jaromíra Kačera pomalu zabírá pochmurné, prázdné krajiny, kde se kdysi točily Vláčilovy filmy. Přitom rytmus jízdy, úhel kamery I osvětlení občas jen nenásilně, lehce vplují na chvíli do stejného záběru, jaký se objevil v Adelheid, Údolí včel či v Marketě Lazarové. Kamera jakoby jemně najede do původního tvaru Vláčilových filmů, aby je připomněla, a poté zase "vypluje" do přítomnosti současné krajiny, která tím náhle jakoby pozbude kouzla. To letmé navození původní nálady či pohledu je přesně tím navracením, v němž si sami zpřítomníme Vláčilův film mnohem více, než kdybychom ho přímo viděli v ukázce. Občas zase zazní třeba jen zvuk z jednoho z jeho filmů, zatímco kamera pomalu projíždí krajinou tehdejšího natáčení. Čím více je pouhých náznaků, tím více se nám zpřítomňuje nálada Vláčilových filmů, vzpomínáme na ně, skutečně si je uvědomujeme, jak v nás kdesi hluboce jsou a žijí. Taková vzpomínka vyvolává pravé obrazy, to co se z nich vrylo do paměti.

Podobný cit pro evokaci a naladění prokázal Hejtmánek ve svém starším sedmnáctiminutovém dokumentu Jedna setina (1993) o Vladimíru Boudníkovi, který byl donedávna (do 12.9.) promítán v rámci boudníkovské vystavy Mezi avantgardou a undergroundem v Císařské konírně Pražského hradu. Ještě než jsem si na konci tohoto krátkého dokumentu v titulcích přečetla Hejtmánkovo jméno, bylo mi jasné, že je to dokument autora Sentimentu. Záběry dnešních kladenských továren volně v obraze přecházely do rozmazaných záběrů s červeným či oranžovým filtrem, které byly při letmém pohledu téměř identické s některými Boudníkovými grafikami. Kamera nezřetelně oscilovala mezi realitou dnešní Prahy či Kladna a téměř abstraktní malbou, připomínající z jistého úhlu a kompozice Boudníkova grafická díla, čímž nenápadně vyjádřila hloubku celého grafikova díla I jeho myšlenek o umění jako součásti našeho bytí, života okolo. Podobně jako Boudník ve svých manifestech explosionalismu vyžaduje nepřímo I Hejtmánek, aby divák jeho filmů nebyl jen pasivním svědkem, aby si dovedl dokreslit skvrny na zdi podle vlastních představ, jak to dělal při svých pochůzkách Prahou v padesátých letech právě Boudník.

Ve svých dokumentárních poctách je Hejtmánek opravdu ojedinělý: odhalováním prostoru natáčení se zbavuje zbytečného patosu (například v Sentimentu ukazuje v záběru koleje pro jízdu kamery u Baltského moře, kde Jan Kačer mlčky vzpomíná na natáčení Údolí včel, nebo vidíme v záběru zvukovou stopu Vláčilova skutečného, původního monologu), a podstatou jeho pocty je jemná nápodoba původního stylu a jeho o to silnější evokace. Jistá záměrná neúplnost a rozechvělost je patrná I v Jedné setině, v níž režisér výpovědi Boudníkových přátel či vykladačů jeho díla nenásilně v půli usekává a přechází jinam. Z náznaků a zaslechnutých či uviděných střípků se pak skládá velmi sugestivní, opravdu vnitřní portrét. Hejtmánkovy pocty ostatním jsou na poměry současné mladé české kinematografie (I té tzv. dokumentární) až překvapivě nesbestředné, sám v rozhovoru Vláčilovi jen obdivně přizvukuje a zdá se, jako by skutečně spíš hrál postavu nezkušeného "adepta režie", kterou si podle původních nahrávek v následném scénáři spolu s Jiřím Soukupem napsal a poté zinscenoval spolu s Kodetem, hrajícím "režiséra na penzi". Vláčilovy opilecké, smutné, často agresivní a nesčetněkrát I zcela přízemní, banální vzpomínky či názory na život kontrastují s takřka dokonalou krásou jeho filmů. Ukazují dno a samotu člověka, kterými musí "platit" za to, že mu kdysi bylo dopřáno stvořit něco velkého; odvrácenou stránku talentu, která se do klasických dokumentárních poct většinou nedostává. O to je Sentiment silnější, zvláště při Vláčilových slovech vyjadřujících tvůrčí bezmoc: "Musím čekat, až mi to (světlo - pozn.KB) pánbůh nadělí, ale nemůžu na to čekat." Nebo když se na místa dávného natáčení Markety vrací Ivan Palúch a Fero Velecký a chlapsky se brání dojetí slovy "nevím, jestli jsem od toho neměl pak (tj. Po Marketě) odejít". Podobně I záběry dnešní krajiny působí banálně až prázdně a nabývají zvláštní mytičnosti teprve ve srovnání s jemnými citacemi z Vláčilových filmů, které se na těch místech točily. Ta místa byla svědky něčeho velkého, nesou si svou paměť. V Sentimentu tudíž zdaleka nejde o rozpoznávání jednotlivých scén z Vláčilových filmů, které navíc Hejtmánek zúžil na pouhé tři (Adelheid, Údolí včel a Marketa Lazarová), či o připomínání si drobností z mistrova života, které bychom už dříve znali. Naopak, zdá se, že z dokumentu o konkrétním člověku se stává postupně esej o strašně rychle plynoucím čase, tak zrychleně, jak plují v závěrufilmu mračna po obloze. A teprve mezi tím plynoucím, banálním, všedně lidským, o kterém Vláčil především ve svých monolozích vypráví, se přihodily "ty vzácný záchvěvy života lidskýho", jak je sám nazývá, okamžiky, kdy vznikaly jeho nejlepší filmy.

:: O filmu
:: Fotogalerie
:: Rozhovor s Jířím Kodetem
:: Filmový plakát (pdf)
:: Scénář - dialog (ukázka)
:: Videoukázky
:: Diskuse
:: Nasazení v kinech
:: Odkazy
:: English
:: Francais
Chcete být včas informováni o novinkách? Vložte svůj email.
 
  Napsali
:: Záchvěvy života lidskýho (Cinepur)
:: Petr Kubica - Sentiment (Katalog MFDF Jihlava)
:: Cena Dona Quijota
:: Sentiment (Literární noviny)
:: Sentiment (Cinema)
:: Filmový Sentiment by se režiséru Vláčilovi líbil (HN)
:: Sentiment (Houser)
:: Člověk se kerým můžu kecat (Babylon)
:: Nečekaná záře Sentimentu (Respekt)
:: Vláčil dostal křehký pomníček (LN)
:: Byl jsem žák, který hledá svého mistra (LN)
:: Sentiment Františku Vláčilovi sluší (HN)
    © T. Hejtmánek, Bionaut, Česká televize