Jiří KodetSENTIMENT

Novinky

9. 11. 2004 U příležitosti 15. výročí tzv. Sametové revoluce, bude film Sentiment promítán ve Washingtonu. Projekce proběhne v American Film Institute ve dnech 17.11. - 5.12.2004.
11.-17. 11. 2004 budou filmy SENTIMENT a JEDNA SETINA (režie: Tomáš Hejtmánek, 1993, 17 minut) od 17:00 promítány v kině LUCERNA.
1.-3. 11. 2004 Sentiment s anglickými podtitulky v kině MAT.
26. 10. 2004 začíná Filmový festival v Jihlavě.
12. 9. 2004 Do 10.10. je prodloužena výstava Vladimír Boudník - Mezi avantgardou a undergroundem v Císařské konírně Pražského hradu.
9. 9. 2004 SENTIMENT vstoupil do Slovenské distribuce
3. 4. 2004 Sentiment získal Cenu Dona Ouijota. Filmu ji udělila Mezinárodní federace filmových klubů (FICC) na festivalu Finále Plzeň.
12. a 13. 2. 2004 bude Sentiment promítán v Bratislavě za účasti autorů filmu. Poté vstoupí do slovenské distribuce.
27. 12. 2003 - 17,30 projekce filmu Sentiment ve Village Cinemas Anděl za účasti herce Jiřího Kodeta
22. 12. 2003 - 20,00 Liberec, kino Varšava - předvánoční projekce Sentimentu. Po filmu debata s tvůrci.
13. 11. 2003 - Sentiment vidělo od premiéry již téměř 2000 diváků.
6. 11. 2003 - film vstoupil do běžné distribuce

4. 11. 2003 - proběhla v kině Světozor slavnostní premiéra filmu SENTIMENT za účasti tvůrců. Diváci ocenili představitele hlavní role Jiřího Kodeta dlouhotrvajícím potleskem.

26. 10. 2003 - film získal hlavní cenu na festivalu v Jihlavě
Mezinárodní porota udělila filmu SENTIMENT hlavní cenu v soutěži středoevropských filmů "Mezi moři".Více na www.dokument-film.cz
Hraje Jiří Kodet - v kinech od 6. 11. 2003 - Film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy
  Člověk se kerým můžu kecat

Titul: Babylon Datum vydání: 1.12. 2003 Autor: Jan Machonin

Mě kdyby zavřeli nadosmrti, pokud by mě nepopravili rovnou, tak budu nejšťastnější člověk na světě, že se s nikým nemusím stýkat. Já jsem, madam, filosof, takže si vystačím sám se sebou.
Frnatišek Vláčil

Když jsem jako dítě před spaním poslouchal Dědovu mísu, trochu jsem se potají šklebil. Úcta ke stáří? Na tom nic není. To se přece rozumí samo sebou! Těžko jsem si tehdy mohl domyslet, že tváří v tvář mladému člověku není stáří vždy bezbranné - že umí být tvrdé, vrtošivé, sobecké, zraňujícně naléhavé, dokáže druhého trýznit pro vlastní pocity bezvýchodnosti a ubližovat mu pro hluboko zasuté výčitky svědomí. A že úcta ke stáří neznamená jen shovívavost, ale také umění přiměřené obrany, trpělivost před silou zvyku a schopnost čelit težké váze životní zkušenosti. Teprve ten, kdo vyráží do boje v takto těžké zbroji, projevuje starému člověku náležitou úctu a může být odměněn - nesobeckou láskou a skromnou moudrostí.

Tomáš Hejtmánek, který navštěvoval režiséra Františka Vláčila v posledním období jeho života v jeho "ložumentu" a který později na motivy rozhovorů, které spolu vedli, sepsal společně s Jiřím Soukupem scénář k filmu Sentiment (premiéru měl na Festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě), byl odměněn vrchovatou měrou. Měl to štěstí, že ve starém Vláčilovi nalezl člověka s originálním pohledem na svět, filosofa poustevníka, který ani tolik nepotřebuje soucit a péči, jako spíše "člověka, kterej je, má všech pět pohromadě, se kterým můžu kecat".

To "kecání" se ovšem podle všeho ukázalo něčím daleko vzácnějším, než mohl jeden nebo druhý protagonista předpokládat. Přátelství s mladým režisérem přineslo Vláčilovi možná poslední šťastné okamžiky, "vzácný záchvěvy života lidskýho, který se dost těžko v životě hledaj". Pro "Toma", "Tomíka" z něj vedle záležitostí sentimentálních vyplynulo především přísné a náročné cvičení ducha, svým způsobem velká životní akademie, ve které se osvědčil jako pozorný posluchač a která mu při troše dobré vůle mohla dát neskonale víc, než všechny přednášky na AMU. Tak se alespoň všechno jeví při četbě scénáře.

Ještě důležitější ovšem je, že vztah učitele a žáka neustrnul ani po smrti Františka Vláčila (zemřel v lednu 1999). Naopak. Rozvinul se v práci na scénáři a samotném filmu Sentiment. Ta, soudě podle výsledku, neznamenala jen přepisování zvukových záznamů a jejich převádění na plátno (Františka Vláčila ve filmu zahrál v překvapivě neotřelé a zajímavé poloze Jiří Kodak), ale především soustředěné přemýšlení o slovech, která mezi starcem a mladíkem padla, a hledání jejich přesného významu.

Ze scénáře prosakuje Vláčilova dikce, jednotlivá slova, obraty i celé věty prozrazují jazyk vykrystalizovaný za celý život do přesného a nenapodobitelného tvaru. Jedním slovem je zřejmé, že se autoři scénáře zachovali jaksepatří skromně a ponechali hlavní slovo Františku Vláčilovi. To neznamená, že by jejich práce nebyla invenční. Jen na první stránce se v meandrech uměle komponovaného dialogu vynořuje hotová báseň - i s metaforickou pointou. Vybírrám napřeskáčku ze scénářového dialogu:

"Pochopíš co to je?"
"Zvíře nějaký. Lev."
"Nějakým způsobem podivným
vzdálený pro mě nesmírně."

"Je to lev, samozřejmě,
ale jako ingredience
je to ametyst."
"To není dost dobře řezatelný."
"Je! Ale dost zle."

"Ty v tomto světě
seš patrně ztracenej.
Až dosáhneš toho,
Že nebudeš potřebovat epitet,
Budeš génius. Nebo aspoň slušnej chlap."

"Jenomže to chvilku trvá,
to jen tak rychle nenabudeš.
Není to ametyst."

Podobným způsobem poslepoval Tomáš Hejtmánek (tentokrát roli režiséra) aranžmá, které rámuje dialog - páteř filmu. Koláž sestavená z obrazových a zvukových úryvků Vláčilových filmů do míst, kde se točily. Kameraman "Marketky" stojí nad širou plání a štká nad tím, jak podle se zpronevěřil "Frantovu odkazu, Adelheid se vrací do sudetského zámečku, který zestárl zároveň s ní a z polorozpadlé verandy marně vyhlíží okouzlujícího mladého Petra Čepka. Stajně tak Jan Kačer, který se zasmušilee prochází po pobřeží Baltu, sleduje ocelový obzor, jakoby se právě někde za ním měl objevit mladý černovlasý mnich, a popřít, že… jeho včely již navždy odlétly do údolí smrti.

Vybičovaná sentimentalita těchto scén má být protikladem režisérovu stoickému životnímu postoji. Jasně to ilustrují záíběry, na kterých "filmový" Vláčil zvládá jezdeckého koně, třebaže v jeho věku to může být těžší, než zkrotit živel. Název filmu by proto měl být minimálně v dvojitých uvozovkách.

Co se týče rukopisu, celý štáb jakoby se podvolil přesné a rázně vyslovené radě, kterou zkušený starý "sekáč" udělil mladému adeptovi filmařiny: "Tome, něco ti řeknu: Kinematografie, to je detail, polodetail, celek, polocelek, totál, jízda, švenk, vertikála, horizontála, konec. Relativně nesmírně málo. S tím musíš vystačit. Vnímáš mě, nebo se na mě díváš jako na troubu?"

Z jiné Vláčilovi moudré rady si Hejtmánek naštěstí ponaučení nevzal. "Tomíku, ty vůbec netušíš, co já vím o lidech, který tady žijou, žili, budou žít, než umřou. Ale vždycky o tom mlčím. A ty taky mlč, pokud budeš něco vědět."

Tom naštěstí nemlčel. Nicméně jak ze scénáře tak z filmu samotného je cítit vůle zapřít vlastní ambice a nechat promluvit především Františka Vláčila - jeho jazykem lidským i filmovým. Díky tomu, že se autoři filmu nesnažili vykládat Vláčilovy promluvy doslovně, že jim nechali v rámci filmu prostor pro autonomní existenci, zazní ve filmu nejednou slova, kterým nemůžou dokonale porozumět ani tvůrci scénáře: dokonale jim totiž nemůže porozumět nikdo. Lze o nich jenom přemýšlet.

"Poněvadž všechno, co mě postihlo, jsem si způsobil sám. Jinými způsoby jsem vinen. Chápeš to? Ne. Tomáši nevím, jestli všechno, co ti řeknu, je v řádu a pravdě, ale rád bych tě nechal vyvarovat chyb, kterých jsem se sám dopouštěl. Chápeš to? Nechápeš."

:: O filmu
:: Fotogalerie
:: Rozhovor s Jířím Kodetem
:: Filmový plakát (pdf)
:: Scénář - dialog (ukázka)
:: Videoukázky
:: Diskuse
:: Nasazení v kinech
:: Odkazy
:: English
:: Francais
Chcete být včas informováni o novinkách? Vložte svůj email.
 
  Napsali
:: Záchvěvy života lidskýho (Cinepur)
:: Petr Kubica - Sentiment (Katalog MFDF Jihlava)
:: Cena Dona Quijota
:: Sentiment (Literární noviny)
:: Sentiment (Cinema)
:: Filmový Sentiment by se režiséru Vláčilovi líbil (HN)
:: Sentiment (Houser)
:: Člověk se kerým můžu kecat (Babylon)
:: Nečekaná záře Sentimentu (Respekt)
:: Vláčil dostal křehký pomníček (LN)
:: Byl jsem žák, který hledá svého mistra (LN)
:: Sentiment Františku Vláčilovi sluší (HN)
    © T. Hejtmánek, Bionaut, Česká televize