Jiří KodetSENTIMENT

Novinky

9. 11. 2004 U příležitosti 15. výročí tzv. Sametové revoluce, bude film Sentiment promítán ve Washingtonu. Projekce proběhne v American Film Institute ve dnech 17.11. - 5.12.2004.
11.-17. 11. 2004 budou filmy SENTIMENT a JEDNA SETINA (režie: Tomáš Hejtmánek, 1993, 17 minut) od 17:00 promítány v kině LUCERNA.
1.-3. 11. 2004 Sentiment s anglickými podtitulky v kině MAT.
26. 10. 2004 začíná Filmový festival v Jihlavě.
12. 9. 2004 Do 10.10. je prodloužena výstava Vladimír Boudník - Mezi avantgardou a undergroundem v Císařské konírně Pražského hradu.
9. 9. 2004 SENTIMENT vstoupil do Slovenské distribuce
3. 4. 2004 Sentiment získal Cenu Dona Ouijota. Filmu ji udělila Mezinárodní federace filmových klubů (FICC) na festivalu Finále Plzeň.
12. a 13. 2. 2004 bude Sentiment promítán v Bratislavě za účasti autorů filmu. Poté vstoupí do slovenské distribuce.
27. 12. 2003 - 17,30 projekce filmu Sentiment ve Village Cinemas Anděl za účasti herce Jiřího Kodeta
22. 12. 2003 - 20,00 Liberec, kino Varšava - předvánoční projekce Sentimentu. Po filmu debata s tvůrci.
13. 11. 2003 - Sentiment vidělo od premiéry již téměř 2000 diváků.
6. 11. 2003 - film vstoupil do běžné distribuce

4. 11. 2003 - proběhla v kině Světozor slavnostní premiéra filmu SENTIMENT za účasti tvůrců. Diváci ocenili představitele hlavní role Jiřího Kodeta dlouhotrvajícím potleskem.

26. 10. 2003 - film získal hlavní cenu na festivalu v Jihlavě
Mezinárodní porota udělila filmu SENTIMENT hlavní cenu v soutěži středoevropských filmů "Mezi moři".Více na www.dokument-film.cz
Hraje Jiří Kodet - v kinech od 6. 11. 2003 - Film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy
  Byl jsem žák, který hledá svého mistra
  říká režisér Tomáš Hejtmánek o setkání s Františkem Vláčilem

Titul: Lidové noviny Datum vydání: 6. 11. 2003 Autor: Darina Křivánková

Snímek Sentiment, který dnes vstupuje do kin, inspirovalo setkání studenta režie s naší filmařskou legendou. Původně to měl být film o Vláčilovi s Vláčilem v hlavní roli. Starý režisér ale pár dní před začátkem natáčení zemřel…

PRAHA - "Před šesti lety jsem šel za Františkem Vláčilem s tím, že o něm natočím film, prostě jsme s kameramanem Jaromírem Kačerem chtěli dělat něco smysluplného," vypravuje Tomáš Hejtmánek, "vydali jsme se za ním v obdivu, ale i s jistou mírou nevědomosti." Bez ní by si na to prý nejspíš netroufli. Takřka dva roky totiž trvalo vzájemné oťukávání a sbližování.

"Vlastně až po Vláčilově smrti jsem zjistil, jak uzavřený to byl člověk, jak moc k sobě nechtěl nikoho pustit. V době, kdy naše rozhovory vznikaly, jsem vlastně neměl pocit, že se rodí něco mimořádného. Vnímal jsem to spíš jako povídání, které dostávalo stále osobnější charakter."

Zestárlý režisér prý na fakt, že o něm má vzniknout film, reagoval lišácky. "No to jsem tedy nevěděl, kluci, že to takhle myslíte," vlídně napodobuje Vláčilovo brumlání Hejtmánek, "a hned odvedl hovor jinam." Prý trvalo rok, než to dokázal připustit.

Film se ale nedařilo dovést k realizaci, a z pracovních schůzek se stávala stále častější a důvěrnější lidská setkání. "Myslím, že se mi k němu podařilo dostat tak blízko právě proto, že u toho nebyla kamera," uvažuje Hejtmánek.

Na sklonku roku 1998 šel František Vláčil na operaci, z níž se šťastně vrátil. "To bylo deset dní před začátkem natáčení," vzpomíná režisér Hejtmánek, "jenže 12. prosince upadl do bezvědomí a v lednu pak zemřel." Nastal čas, kdy se na film úplně zapomnělo: "Chtěli jsme vrátit všechny peníze a jít od toho. Říkali jsme si, že se to nejspíš takhle mělo stát. Dolehla na mě nesmírná marnost nad smrtí člověka."

Jenže za tři čtvrtě roku zavolal Ondřej Šrámek z České televize, že má připravenou koprodukční smlouvu na film. V srpnu ji podepsali a na podzim se začaly točit exteriérové záběry filmu. "Vydali jsme se s kameramanem Jaromírem Kačerem na místa, kde se točila Marketa Lazarová, Údolí včel a Adelheid. Co jsme zamýšleli s člověkem, jsme dělali bez člověka. Trvalo to rok a půl, došli jsme s Jaromírem úplného vyčerpání a zjištění, že je to marné. Vyvrcholilo to tím, že Jaromír z filmu odešel," bilancuje strastiplnou cestu Tomáš Hejtmánek.

V té době také nechal přepisovat zvukové záznamy rozhovorů s Františkem Vláčilem. Celkem jich vzniklo něco přes třicet hodin. Scenáristu Jiřího Soukupa mimořádně oslovila tříhodinová pasáž z června 1998, kterou vzal za základ hodinového tvaru nazvaného scénář-dialog: "Objevil jsem tam bezděčný dramatický tvar: setkání starého a mladého muže. Od konkrétního se látka posunula k obecnému. To bylo první upozornění, že se ten materiál dá osvobodit od "pouhé" dokumentární výpovědi, a v jeho aktérech můžeme vidět filmové postavy."

Ve filmu nakonec skutečně vystupuje starý režisér na penzi, mladý adept režie a nepřítomný kameraman. Ačkoli herec se tu objeví jediný: Jiří Kodet. "To byl první a jediný člověk, který nás okamžitě napadl, když jsme si ujasnili, že točíme hraný film. A on to přijal," líčí Tomáš Hejtmánek, "od té chvíle už jsme k té látce dokázali přistupovat svobodně. Architekt Petr Pištěk postavil v ateliéru věrnou kopii Vláčilova bytu, kde jsme během osmi půldnů natočili velmi soustředěně s Jiřím Kodetem a kameramanem Divišem Markem všechen materiál. Šlo to neuvěřitelně rychle. To už jsem jasně věděl, jak má film vypadat."

Cesta k definitivnímu tvaru byla plná tápání a pochybností. "Neustále jsme naráželi jen na slepé cesty," vzpomíná Jiří Soukup, "nefungovaly okamžité nápady, muselo se to usadit. Prověřovali jsme exteriérové záběry, chvíli jsme uvažovali o tom, že je vůbec nepoužijeme. Když člověk pátrá, tak nespoléhá na dramaturgická pravidla nebo na konvenci. Je to spíš dobrodružství."

Tomáš Hejtmánek také upustil od toho, že postavu mladého adepta režie - která se vůbec neobjeví v záběru - namluví herec: "Pochopil jsem, že to musím udělat sám. Ta odžitá zkušenost se nedá ničím nahradit."

Vznikl ambivalentní film, který jeho režisér charakterizuje jako "osobní". Dostal podtitul "film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy". Do kin vstupuje jako hraný snímek, ovšem s čerstvou trofejí z jihlavského festivalu dokumentárních filmů, kde vyhrát středoevropskou soutěž.

V tuto chvíli zůstává jediná nezodpovězená otázka: Jaký bude další osud záznamů rozhovorů s Františkem Vláčilem? "Nevím," říká upřímně Tomáš Hejtmánek, "existuje přepis zvukových pásů, je to tlustá bichle, pracovně zvaná kuchařka. Je to materiál pro filmové historiky. Rozhodně s tím teď nehodlám nijak nakládat, zpronevěřil bych se sám sobě."

Darina Křivánková

:: O filmu
:: Fotogalerie
:: Rozhovor s Jířím Kodetem
:: Filmový plakát (pdf)
:: Scénář - dialog (ukázka)
:: Videoukázky
:: Diskuse
:: Nasazení v kinech
:: Odkazy
:: English
:: Francais
Chcete být včas informováni o novinkách? Vložte svůj email.
 
  Napsali
:: Záchvěvy života lidskýho (Cinepur)
:: Petr Kubica - Sentiment (Katalog MFDF Jihlava)
:: Cena Dona Quijota
:: Sentiment (Literární noviny)
:: Sentiment (Cinema)
:: Filmový Sentiment by se režiséru Vláčilovi líbil (HN)
:: Sentiment (Houser)
:: Člověk se kerým můžu kecat (Babylon)
:: Nečekaná záře Sentimentu (Respekt)
:: Vláčil dostal křehký pomníček (LN)
:: Byl jsem žák, který hledá svého mistra (LN)
:: Sentiment Františku Vláčilovi sluší (HN)
    © T. Hejtmánek, Bionaut, Česká televize