Jiří KodetSENTIMENT

Novinky

9. 11. 2004 U příležitosti 15. výročí tzv. Sametové revoluce, bude film Sentiment promítán ve Washingtonu. Projekce proběhne v American Film Institute ve dnech 17.11. - 5.12.2004.
11.-17. 11. 2004 budou filmy SENTIMENT a JEDNA SETINA (režie: Tomáš Hejtmánek, 1993, 17 minut) od 17:00 promítány v kině LUCERNA.
1.-3. 11. 2004 Sentiment s anglickými podtitulky v kině MAT.
26. 10. 2004 začíná Filmový festival v Jihlavě.
12. 9. 2004 Do 10.10. je prodloužena výstava Vladimír Boudník - Mezi avantgardou a undergroundem v Císařské konírně Pražského hradu.
9. 9. 2004 SENTIMENT vstoupil do Slovenské distribuce
3. 4. 2004 Sentiment získal Cenu Dona Ouijota. Filmu ji udělila Mezinárodní federace filmových klubů (FICC) na festivalu Finále Plzeň.
12. a 13. 2. 2004 bude Sentiment promítán v Bratislavě za účasti autorů filmu. Poté vstoupí do slovenské distribuce.
27. 12. 2003 - 17,30 projekce filmu Sentiment ve Village Cinemas Anděl za účasti herce Jiřího Kodeta
22. 12. 2003 - 20,00 Liberec, kino Varšava - předvánoční projekce Sentimentu. Po filmu debata s tvůrci.
13. 11. 2003 - Sentiment vidělo od premiéry již téměř 2000 diváků.
6. 11. 2003 - film vstoupil do běžné distribuce

4. 11. 2003 - proběhla v kině Světozor slavnostní premiéra filmu SENTIMENT za účasti tvůrců. Diváci ocenili představitele hlavní role Jiřího Kodeta dlouhotrvajícím potleskem.

26. 10. 2003 - film získal hlavní cenu na festivalu v Jihlavě
Mezinárodní porota udělila filmu SENTIMENT hlavní cenu v soutěži středoevropských filmů "Mezi moři".Více na www.dokument-film.cz
Hraje Jiří Kodet - v kinech od 6. 11. 2003 - Film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy
  O filmu

SENTIMENT

- Slovo, zápis, scénář: jak vystavět svůj text, který je náhle cizím, tak, aby dodal orientaci vlastního myšlení všechnu žádoucí sílu přesvědčivosti - vnitřní, vědomé i nevědomé motivace mohou být jaké chtějí, ale režírovaný dialog je určitou objektivní skutečností, jeho účinky jsou pak objektivními účinky, tedy jak dostát vnitřní pravdě a zároveň popsat osamocenost, která k ní vede, jak zachovat řeč, jež je v souladu se samou povahou toho, co člověk dělá a zároveň se neztratit v čistém vězení vlastní subjektivity, dezorientujícího solipismu - dokumentární film jako literární snění, které má písemnou podobu a řád hraného filmu, možná dokument, který vědomě přesahuje obojí, ale přesto se snaží dostát pravým obrazům. Těm, které vyvstávají v nás samých.

Filmová esej inspirovaná důvěrným vztahem Tomáše Hejtmánka k legendě české kinematografie, režiséru Františku Vláčilovi. Původním autorovým záměrem bylo zachytit setkání, vydat se na cestu po místech filmů, vyvolat paměť lidí, kteří s Vláčilem spolupracovali. Základem měl být rozsáhlý rozhovor s režisérem. Vláčilova smrt ale představu posunula k novému tvaru: zůstalo slovo, zápis rozhovorů a původní dílo. Portrét se musel cele proměnit a zároveň si zachovat stejný druh pohybu, jeho vnitřní strukturu a vzájemnou závislost. Výsledný film je průnikem mezi reminiscencí, hraným filmem a dokumentem, několikanásobnou citací k poctě myšlení, cítění a tvorby. Herec Jiří Kodet hraje režiséra Vláčila, respektive jím je v nepřetržitosti zápisu, jedinou jemnou odchylkou je jiná tvář, nikoli jiný jazyk. Vláčilovou filmovou řečí pak hovoří celý Hejtmánkův film. Pocta je nápodobou, dokonalým spletením původních obrazů s díly Vláčilových děl - nikoli tedy biografie či portrét, ale autobiografie v rozhovoru, pokračování původní zpovědi. Originalita filmu tkví v pokusu o tento přenos, v zásadním překročení rámce pouhého portrétu jako životopisné poznámky. Cílem filmu není dozvědět se, naopak divák již musí vědět, musí vstupovat do filmu se znalostí Vláčilova díla, vrstev obrazů a zvukových šlépějí, měl by se orientovat v režisérových osudech (to aby mohl projít textem filmu posílen, vědom si přítomnosti určitých prvků, míry a způsobu jejich využití, jak se spojují s ostatními, které je vtahují I omezují, a jaké jedinečné rysy daný styl z tohoto dědictví čerpá). Druhou možností vidění je naprosté oproštění se od fenoménu Franttiška Vláčila, oddělení matérie od pohybu, smyslu od konkrétního hlasu. Obrátit se, dokonale se odtáhnout od těla života a těla díla, vzdálit se autonomii a vnímat hraniční film jako původní celistvost, jako zpověď umělce na konci života a zároveň jako rozhovor učitele a žáka, odehrávající se v poli obrazů. I to je pokračování, uskutečnění plnosti výrazu druhého.

Scénář a skladba filmu: Tomáš Hejtmánek, Jiří Soukup
Kamera reál: Jaromír Kačer
Kamera ateliér: Diviš Marek
Architekt: Petr Pištěk
Hudba: Martin Smolka
Zvuk: Jan Čeněk
Dramaturgie: Jiří Soukup
Režie: Tomáš Hejtmánek
Producent: Tomáš Hejtmánek
Koproducenti: Bionaut - Vratislav Šlajer
Česká televize - Ondřej Šrámek, Petr Nezval
Distribuce: Bontonflm a Stillkingfilms
Kontakt: tfhilipi@volny.cz

:: O filmu
:: Fotogalerie
:: Rozhovor s Jířím Kodetem
:: Filmový plakát (pdf)
:: Scénář - dialog (ukázka)
:: Videoukázky
:: Diskuse
:: Nasazení v kinech
:: Odkazy
:: English
:: Francais
Chcete být včas informováni o novinkách? Vložte svůj email.
 
  Napsali
:: Záchvěvy života lidskýho (Cinepur)
:: Petr Kubica - Sentiment (Katalog MFDF Jihlava)
:: Cena Dona Quijota
:: Sentiment (Literární noviny)
:: Sentiment (Cinema)
:: Filmový Sentiment by se režiséru Vláčilovi líbil (HN)
:: Sentiment (Houser)
:: Člověk se kerým můžu kecat (Babylon)
:: Nečekaná záře Sentimentu (Respekt)
:: Vláčil dostal křehký pomníček (LN)
:: Byl jsem žák, který hledá svého mistra (LN)
:: Sentiment Františku Vláčilovi sluší (HN)
    © T. Hejtmánek, Bionaut, Česká televize