Premiéra: 5. 4. '07
Moje hrdinka Karolína
“Karolína je moc pěkná, je těžká astmatička, působí velice sebevědomým dojmem, všichni okolo si myslí, že jí u nohou leží nejen všichni muži, ženy, ale přímo celej svět.Ve skutečnosti je to ale úplně naopak. Je velice citlivá, zranitelná a hlavně osamělá, ale v žádném případě nechce nikomu odhalit své slabosti. Proto se věčně přetvařuje v takovou frajerku a provokuje a svádí. Vlastně se tak věčně ujišťuje, že je chtěná, že ji mají lidi rádi. Cela tahle její frustrace má kořeny v jejím vztahu s rodiči, kteří na ni kašlali celej život.”
V čem se nejvíc lišilo natáčení od vašich představ?
Představovala jsem si bujaré večírky s lidmi ze štábu...Nakonec jsem se po každém natáčecím dnu zmohla na jedno Frisco a v komatu upadla do postele.
Změnily se nějak oproti scénáři vaše hrdinky v "terénu" - tedy když jste s nimi strávily celou tu dobrodružnou cestu?
Konečně oživly.
Jak se pracuje s Karin?
Mám pocit, jako kdyby nás po celý čas hypnotizovala a my tak naprosto plynule a bezbolestně mohly plnit její přání. Byla to neuvěřitelná zkušenost, která mi dala víc, než čtyři roky studia konzervatoře. Karin je čarodějka.
Nezlobili jste moc Oldřicha?
My?! My jsme ho milovaly a on miloval nas!
Která konkrétní scéna vám dala nejvíc zabrat?
Točila jsem scénu, ve ktere jsem měla téměř plakat, být emocionálně na dně. A tak jsem se na to pořádně vyspala, dala si dobrou snídani...to bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Byla jsem tak odpočatá a vnitřně spokojená, že jsem se nemohla ponořit do požadovaného stavu. Naštěstí Karin použila své „velké umění” a zanedlouho mi tekly slzy proudem.
Proč by měli vaši vrstevníci a vrstevnice jít na Pusinky do kina?
Road movie o třech mladých holkách? Byl by hřích nechat si takový film ujít.
V hodnotící skupině mladých diváků, kterým byl film promítán, jeden vtipálek po zhlédnutí Pusinek konstatoval, že hoky mají někdy větší koule než kluci. Co vy na to?
Trochu mě jeho výrok děsí. Mám ve filmu jednu scénu, ve které se svléknu do naha...
Která z hlášek z filmu má podle vás šanci na zlidovět?
To si netroufam tipnout. Moje nejoblíbenějsi věta zazní z úst Venduly: „Kruci chlapi, kde jste?!”
Nar. 15. 4. 1982 v Praze, vystudovala konzervatoř, hostovala například v divadle Rokoko.
1992 Shapirovy rukopisy (TV)
1992 -93 Správná šestka (TV)
1994 – Bylo nás pět (TV)
1994 – 95 Když se slunci nedaří (TV)
1995 – Poslední přesun
1996 – Manželská tonutí (TV)
1999 – Eliška má ráda divočinu
2000 – Kytice (Štědrý večer)
2000 – Český Robinson (TV)
2001 – Deník šílené manželky (TV)
2002 – Muž, který vycházel z hrobu (TV)
2002 – Miláček (TV)
2005- Pojišťovna štěstí 2 a 3 (TV)
2005 - Manželé roku (TV)
2006 - Pusinky
“Co se týče mých koníčků, tak nejradši asi vysedávám do rána u nás v rodinném baru s přáteli, no vlastně miluju mejdany jakéhokoliv typu. Taky chodím hodně běhat, plavat, jezdím na kole, abych měla dobrou fyzičku a zvládla všechny ty flámy. Miluju jízdu na kolečkovejch bruslích, strašně ráda tančím a zpívám (založily jsme s Petrou Nesvačilovou šansonovo-jazzové večery, kde samozřejmě zpíváme). Taky ráda provokuju muže jakéhokoli věku či orientace, což mám společné s filmovou Karolínou z Pusinek... O hraní, čtení a těchto zálibách se nezmiňuju, to je samozřejmé. Taky všechny prachy utrácím za módu. To je můj oblíbený koníček: nakupováni, oblékáni, experimentování, kombinování (v módě). Taky zbožňuju sex…. Jsem přehnaně náročná a jen tak se mi někdo nelíbí. Kromě Italů! To jsem schopna zamilovat se okamžitě. No, když takhle uvažuju, vlastně celej můj život je pro mě koníčkem - kromě nějakejch nechutností, jako je třeba zubař, nebo nedostatek financí, když je zrovna potřebuju, nebo platby daní, pokut dopravním podnikům atd. Ale jinak miluju žití. A cestování. Nejradši bych pořád cestovala.”