Pusinky

Herci

Oldřich Hajlich (Vojta)

narozen 19. 4. 1992

Od roku 1997 je členem dětského divadelního studia. Navštěvuje ZUŠ - obor klavír, zobcová flétna, zpěv.
Zájmy: cyklistika, šachy, lyže, PC

Co tě poprvé napadlo, když jsi si jako čtrnáctiletý přečetl scénář Pusinek?

Když jsem si poprvé přečetl scénář k Pusinkám, napadlo mě, že si při natáčení celkem užiju, naučím se spoustu nových věcí, třeba v gymnastice.

Máš za sebou poměrně dost dětských rolí, ať na divadle, v televizi, filmu i dabingu. Tohle už ale není dětská role – tvůj hrdina je teenager, který ve společnosti tří sedmnácti, osmnáctiletých děvčat rychle pochopí, o čem je život. Bylo něco, s čím sis na téhle roli nevěděl rady?

Tak ne že bych si s tím zrovna nevěděl rady, ale být s holkou ve spacáku pro mě nebyla doposud zrovna všední věc…

A co ty scény, kdy tě holky sexuálně provokují a dělají si z tebe legraci?

Mně tyhle scénky nevadily a určitě by nevadily žádnému klukovi v mém věku.

Jaké je to natáčet road movie v exteriérech, cestovat z místa na místo… Bylo to pro tebe dobrodružství?

Já už odmalička zbožňuju věci natáčené v exteriéru, je to mnohem lepši, než být celé dny zavřený někde v ateliéru, poznávám nová místa, nové věci… Takže to pro mne určitě dobrodružné bylo.

Myslíš, že po takových komediích jako Snowboarďáci nebo Rafťáci budou chtít mladí diváci vidět realitu svého života v dost reálnější a drsnější podobě?

Ano, jsem si jistý, že Pusinky na českých plátnech doposud chyběly.

Jak se ti spolupracovalo se Sandrou, Petrou a Maruškou? Byly dobré parťačky, nebo si z tebe občas dělaly legraci jako ve filmu?

Jsou to vynikající parťačky, k legráckám také občas docházelo…ale to bylo opravdu jen z legrace.

Co maminka, která tě na natáčení doprovázela? Neměla obavy, aby ses při natáčení eroticky laděných scén „nezkazil“?

Tak já doufám, že obavy neměla, protože, jak jsme se spolu domluvili, tak při těchto scénách nebyla. Kdyby byla, tak bych se asi příliš neodvázal…a jsem rád, že mě respektovala.

Chystáš se na gymnázium – proč jsi nezamířil na konzervatoř. Nebo tě herectví nebaví?

Naopak, já herectví miluju a mám k němu velmi dobry vztah. Na konzervatoř jsem nešel, protože nemám rád, když mi někdo říká, jak mám hrát. Navíc si nejsem jistý, jestli bych mohl i nadále natáčet a jestli by mě v tom podporovali. Neříkám, že mě na gymnáziu budou v herectví podporovat, ale asi budou tolerantnější, proto volím možnost gymnázia a poté bych rád pokračoval na FAMU, pravděpodobně na režii, ale s herectvím bych rozhodne nepřestal.

Nebyla na tebe režisérka moc přísná? Uznala, když jsi měl nějakou připomínku?

Karin nebyla přísná na nikoho z nás a dávala nám velký prostor k vyjádřeni se ke scénáři.