Pusinky

Herci

Marie Doležalová (Iška)

Moje hrdinka Iška:
“Iška je introvertní citlivá duše, ráda kreslí a občas přemýšlí o sebevraždě, má studený ruce a na prázdniny strávený s dvěma nejlepšíma kámoškama se už strašně těší. Stejně jako já má patnáctiletýho bráchu. A obléká se prý úplně stejně jako já - a proto mě asi Karin vybrala. “

Išky blog

Rozhovor s Marií Doležalovou

V čem se nejvíc lišilo natáčení od vašich představ?

Bylo to moje první filmové natáčení, takže jsem si toho předem moc nepředstavovala. Překvapilo mě, jak intenzívní to byl zážitek.Taky mě překvapilo, jak velká byla zima, když jsme zrovna měly podle plánu kraťásky, a taky jak hrozný bylo vedro, když jsem na sobě měla mikinu. Taky mě překvapilo, že mi nedělalo problém stát se upírem, přes den spát a v noci točit. Až do tohoto natáčení jsem si myslela, že jsem ranní ptáče -takže asi jak kdy.

Jak se podle vás změnily hrdinky během té cesty za dospělostí a zakázaným jablkem poznání?

Když jsem si přečetla scénář, sice se mi líbil, ale celý ten příběh mi pořádně nedošel. Něčím se mi postava Išky intuitivně moc líbila, i když jsem netušila, co tam budu hrát. Takže před začátkem to byla pro mě sympatická slečna, a ke konci ta nejbližší osoba, vlastně já sama.To, co v příběhu hledá a najde Iška, to jsem hledala - a taky našla - i já, i když trošku v jiném smyslu. Zatímco na začátku jsem její příběh pozorovala, na konci jsem ho znala odvnitřku, se všemi pocity a myšlenkami.

Jak se pracuje s Karin?

Karin ví, co chce, ví, proč co dělá, přesně vždycky vycítila, kdy jsme falešné a kdy ne, a to i když jsem měla pocit, že do mě přece nemůže vidět. Musím přiznat, že stejný "šestý" smysl používal i Martin Douba, kameraman. Sledovat je, jak spolupracují, bylo skvělý, taky proto, že jako herečka jsem vlastně odevzdaná do rukou režisérů, a tak když vidím takhle precizní práci, jsem uklidněná. Nevím, možná že ten klid je pro herce jedna z nejdůležitějších věcí, aby vůbec mohl podávat nějaký výkon. Pro mě určitě byla.

Nezlobila jste svého filmového brášku - Oldřicha?

Spíš než že bych Oldu zlobila, zlobila jsem občas S NÍM. Byli jsme dva nejmladší členové štábu a opravdu jsme se k sobě chovali jako sourozenci. Sice jsme nikdy nic nepodnikli, ale spřádali jsme plány o tom, co komu provedem, aby byla sranda.

Která konkrétní scéna vám dala nejvíc zabrat?

Když jsem se musela někde svlíkat, tak mi bývalo už den předem špatně. Záměrně jsem vytěsňovala a vytěsňovala, že takový den přijde, a až nebylo zbytí,došlo mi, že je už půlka filmu natočená a Karin na tom stále ještě trvá, takže asi budu muset....Taky jsem mezitím pochopila, proč, takže nakonec mi to vlastně bylo fuk.V maskérským autobuse jsme se tomu smály a taky jsem málem napsala knihu "Jak ztratit stud v deseti dnech".

Proč by měli vaši vrstevníci a vrstevnice jít na Pusinky do kina?

Spíš neexistuje žádný rozumný důvod, proč na Pusinky nejít!!

V hodnotící skupině mladých diváků, kterým byl film promítán, jeden mladík po zhlédnutí Pusinek konstatoval, že hoky mají někdy větší koule než kluci. Co vy na to?

No jasně, stoprocentně, holky toho vydrží daleko víc a ještě u toho hezky vypadají, kluci jen dělají ramena, ale těch opravdových je pořád míň a míň.