Obraz 77 - Pokoj "14"
Reál - noc
(16 záb, 80m)

Polská kapela /m.o./

Zapálil svícen, náhle se nezdál opilý. Teď z něho šel strach.

Odilo: "Stell dich dort hin. Zeig dich!"
"Tam se postav! Ukaž se."

Grétka odstoupila co nejdále od něho.

Přitlačil ji ke stěně, do modrého světla z oken, jako by v záři ožilo zátiší vlámských mistrů.

"Zieh alles aus."
"Sundej si to.Všechno."

Pomalu si stáhla šaty, pod kterými měla spodní prádlo.

"Alles, habe ich gesagt!"

Počkal , až si sundala ramínka z plavek. Bezděky si zakryla rukou klín, jako Eva z rytiny, Odillo vzal svícen a přibližoval se k ní. Světlo pátralo v jejích očích a málem ožehlo i tělo.

"Ziegelfleisch. Die Arme."

Ustupovala před ním. Její ruka odhodila deku, on byl tentokrát rychlejší a dýku zabodl do ostění.

Zasmál se.

Chtěl se jí dotknout, pak uhnul pohledem a odešel se svícnem, aby se mohla skrýt do pláště. Pustil gramofon. Schubert - Zimní cesta.

Pak tiše, smířlivě řekl: "Fürchte dich nicht, vor mir musst du keine Angst haben. Giess uns was ein."
Neboj se, ze mě nemusíš mít strach. Nalej nám něco.

Grétka: "Trinken Sie allein, mich ekelt das an."
"Pijte si sám, hnusí se mi to."

Odilo: "Da hast du Recht, Mädchen. Wie ist das ? Liebhaber oder Held ? Also auf den Erfolg der Huren ! Der Held säuft und schweigt."
"Děláš dobře, děvče. Jak je to? Milenec nebo hrdina? Tak na úspěch kurev! Hrdina chlastá a mlčí."

Neodpověděla, naléval si a opilost se mu vracela, od svíček si připálil doutník.

" Hilf mir! Zieh mir die Stiefel aus!"

Padl na postel, musela mu stáhnout holínku, pak ji odkopl z pelesti.

"Du hast Pech, Gretchen!"
"Máš pech, Grétl!"

Grétka se stáhla až do druhého koutka.

Grétka: "Mir macht das nichts, Herr. Schlafen Sie."
"Mě to nevadí, pane. Spěte."

Odilo: "Du wärest enttäuscht, enorm - lach nicht über mich."
"Byla bys zklamaná, enormě - nesměj se mi."

Grétka: "Ich lache nicht. Werde mich hier auschlafen."
"Já se nesměju. Vyspím se tady."

Odilo: "Wir sehen uns im Leichenhaus…"
"Sejdeme se v márnici…"

Jeho hlas slábl, zbylo jen šelestění deště na střeše. Grétka nalila kávu i jemu, ale on se neozýval. Usnul? Gramofon hrál Schubertovu melodii.

Ozval se znova, o kávu si popálil rty, byl to spíš monolog ze záhrobí.

Odilo: "Schubert war auch von euch. Dein Landsmann. Sein Schicksaal war schlimmer als das Mozarts. Neimals hat ihn eine Frau geliebt, und er besass sogar nicht einmal ein Klavier. Ihr habt sonderbare Augen."
"Schubert byl taky od vás. Tvůj krajan. Jeho osud byl horší než Mozartův. Nikdy ho nemilovala žádná žena, dokonce neměl ani klavír. Máte divný oči - "

Déšť slábl, i zpěv ustával, v pokojíčku žhnul jen bod konce jeho doutníku.

" Wie galizische Jüdinnen. Die haben bei der Grube gewartet. Sind lebendig herausgekrochen und gleich waren Milliarden Fliegen da. Die Erde stank nach Blut…"
"Jak haličský židovky. Čekaly u jámy. Hrabaly se z toho zaživa a hned přilítly - miliardy much. Hlína smrděla krví…"

Grétka: "Schweigen Sie bitte."
"Mlčte prosím!"

Bylo po idyle, Grétka by snad hodila dýkou, co ležela na stole, aby mlčel.

Odilo: "Bis schon still, hörst du? Sag kein Wörtchen mehr. Sie waren jünger als du, Studentinnen aus Lwow, sahen als du aus. Man hat ihnen den Mund mit Gips zugestopft, damit sie nicht schreien. Durften nur die Schuhe behalten, für die Courage der Kerle. Meine ist futsch ! Courage de luxe !"
"Už je ticho. Slyšíš? Už ani nešpitnou. Byly mladší než ty, studentky ze Lwowa, vypadaly jako ty..Zacpaly jim ústa sádrou, aby nekřičely. Jen střevíčky se jim nechaly, na kuráž chlapům. Moje je fuč ! Courage de lux !"

Muž se zvedl z postele, hrozivá silueta přešla k oknu a vytrhla dýku z ostění.

" Du darfst mich niemandem verraten. Schwöre! Sie würden mich wegstreichen! Jeder SS- Ritter geniesst dieses letzte Recht. Revolver mit einer Kugel."
"Nesmíš mě nikomu zradit. Přísahej! Odepsali by mě. Každý rytíř SS má tohle poslední právo. Pistoli s jedním nábojem."

Musela položit tři prsty na ostří, jak ji naučili.

Grétka: "Ich schwöre!"
"Přísahám."

Odilo: "Schade. Du bist gut -verkriech dich irgendwo. Alles endet schliesslich in der Hölle, jede heilige Sache."
"Škoda. Jsi dobrá - zalez někam. Nakonec všecko skončí v pekle, každá svatá věc."

Pak dýku zabodl do stolu. Konečně usínal, zničehonic sem zazářil okénkem měsíc, byla to příšerná proměna. Ta zář padala na spícího muže jako na tvář smrti. Odvážila se jít blíž, vzala mu doutník. Sloupek popela padl do jeho úst, nereagoval.

A tak zhasla nasliněným prstem i svíčku jako by opouštěla lůžko mrtvého.

Jeho oči se však otevřely, když za dívkou zaklaply dveře. Na co čekaly? Odrážely jen mrtvé světlo, stejně jako ta dýka na stole.

obraz 78 >