ČESKÁ TELEVIZE  
 

Ukázky ze scénáře

 

Obraz 74 - Před sklepem
Exteriér - podvečer, noc, déšť
(1 záb, 4m)

Grétka tajně sbíhala po schodech směrem ke sklepu. Chtěla ho naposledy vidět.

Obraz 75 - Sklep
Reál - podvečer, noc
(7 záb, 28m)

Leo seděl u pootevřených dveří, kouřil. Neodvrátil se, i když se zjevila jako duch, dívka v bílém plášti. Sedla si vedle něho, k elektrické spirále u které se ohříval.

Grétka: "Leo, co bude dál?"

Leo: "Wszystko jedno. Pojutrze nas zabieraja."
"Mně už to může být jedno.Pozítří jdu -"

"Das Arbeitslager Gross Rosen."
"Pracovní tábor. Gross Rosen."

Vytáhne ohmatanou pohlednici z místa, které nevypadá jako koncentrační tábor.

/polsky/ "Děda mi poslal tenhle pohled."

Čte z něj.

"Těšíme se na tvůj příjezd, máme se moc dobře. Zdraví tě i babička Ruth."

Vzhlédne pln zmatků.

"Rozumíš tomu?"

"Ta už je deset let po smrti. Co to má znamenat? Rozumíš tomu?"

Grétka: "Uteč, v okolí tě znají, ať tě někdo schová."

Leo: "Wszyscy sa dluźni mojej rodzinie. I to bardzo. Tego sie nie wybacza..."
"Všichni jsou našim dlužni. A moc. To se neodpouští..."

Širokými vraty dolehly hlasy, dvojice se bavily na pokojích, z otevřených oken zazníval smích.

Grétka: "Dnes je první májová noc."

Leo: "Sabat czarownic. Dlaczego nie jesteś z nimi ?"
"Sabat čarodějnic. Budou tě hledat. Jdi za nima."

Grétka: Prasata, ničeho se nestydí.

Leo: "Jdi už. Zbytečně tu nastydneš."

A zatím hasl jejich oheň, seděli teď blízko sebe, Jakoby se i její tvář proměnila ve třpytu.

"Leo, zahřej mě. Chceš? Jinak uschnu - štěstí má jenom někdo, ale v máji ho má mít každý. To mi říkala maminka..."

Zvedl k ní ruku, ale neměl odvahu ji k sobě přitáhnout. Sama mu položila do jeho ruky svoji tvář. Políbili se a pak ji zničehonic od sebe odstrčil.

Nedal se zdržet, utekl do kouta.

Už nebylo pomoci, aby se ve tmě, v koutku pro pávy nerozplakal s otevřenými ústy.

Grétka šeptala do temnoty.

Grétka: "Leo? Proč pláčeš?"

Neodpověděl jí.

Jen nad sanatoriem vylétla první signální světlice a zářila na nebi jako padající hvězda.

Odillo /m.o./: "Vierzehn ! Vierzehn !!"

Vyběhla ze dveří. Vyšla ven, zvuk roztříštěné láhve ji zastavil. Kolem ní se snášely hvězdy, ne byly to vojenské světlice.

obraz 76 >