1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978   1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989   1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

Rozhovor s režisérkou Tvůrci filmu: Jana Chytilová, režie Miroslav Vránek, kamera Jiří Brožek, střih Tvůrčí skupina Antonína Trše a Markéty Štinglové Fotky z filmu Jaroslav Riedl o PPU: Nechtěl žít z vlastní legendy, Lidové noviny, 11. 1. 2001 Koncert v Bílém domě se rozhodně povedl, Zemské noviny, 26. 9. 1998 Začíná vycházek definitivní rekapitulace Plastic People, Respekt č. 34, 1997 Ta naše písnička česká, ta je tak plasticky hezká, Svobodné slovo, 25. 9. 1997 Letos budu vystupovat s Fiction i s Plastic People, Svobodné slovo, 13. 7. 1997 (J. Riedl je hudební publicista, editor sebraných nahrávek The Plastic People Of The Universe)

Galerie Plastic People   1982     Z projektu Souostroví Gulag, inspirovaného koncentráčnickou epopejí Alexandra Solženicyna, už zůstal jen fragment: tři instrumentálky (Metastáze, Kolejnice duní a Sociálně blízcí), natočené v březnu. Dva dny poté, co je Plastici nahráli, odjel Brabenec do Rakouska a v příštím roce se na čtrnáct let přestěhoval do Kanady.     1983     Kanadské vydavatelství Boží Mlýn zveřejnilo pod titulem Leading Horses zkrácenou „studiovou" nahrávku pořadu Co znamená vésti koně (sedm skladeb z deseti). Plastic People (tedy baskytarista a zpěvák Hlavsa, klávesista a zpěvák Janíček, violista a zpěvák Kabeš, bubeník Brabec, houslista Leština) přibrali Petra Placáka a Václava Stádníka, mladé hráče na klarinet, basklarinet a flétnu, a vytvořili album Hovězí porážka, jímž se do jisté míry vrátili k přímočaře rockovému pojetí.      1984