1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978   1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989   1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

Rozhovor s režisérkou Tvůrci filmu: Jana Chytilová, režie Miroslav Vránek, kamera Jiří Brožek, střih Tvůrčí skupina Antonína Trše a Markéty Štinglové Fotky z filmu Jaroslav Riedl o PPU: Nechtěl žít z vlastní legendy, Lidové noviny, 11. 1. 2001 Koncert v Bílém domě se rozhodně povedl, Zemské noviny, 26. 9. 1998 Začíná vycházek definitivní rekapitulace Plastic People, Respekt č. 34, 1997 Ta naše písnička česká, ta je tak plasticky hezká, Svobodné slovo, 25. 9. 1997 Letos budu vystupovat s Fiction i s Plastic People, Svobodné slovo, 13. 7. 1997 (J. Riedl je hudební publicista, editor sebraných nahrávek The Plastic People Of The Universe)

Galerie Plastic People    1969     2. února Plastic People poprvé vystoupili v hospodě Na Ořechovce v Praze-Střešovicích, v následujících měsících tam potom hráli skoro každý týden. Už v březnu byl Josef Brabec nahrazen ostřílenějším a vlasatějším bubeníkem Pavlem Zemanem (rovněž bývalým členem The Undertakers). Vedle repertoáru The Velvet Underground a dalších souborů (například The Mothers of Invention, The Doors, The Pretty Things) hráli Plastic People od počátků i vlastní skladby; nejstarší byly Muž bez uší a Poschodí omamných jedů. Skládal je Hlavsa (výhradním autorem hudby zůstal po celou dobu existence skupiny), texty prvních písní psal Jernek. V dubnu se Plastici zúčastnili přehlídky amatérských rockových kapel Beat Salon ve smíchovském Music F Clubu. Postoupili do finále, kde pak v květnu získali zvláštní cenu časopisu Mladý svět za tvůrčí přístup. Na Beat Salonu se seznámili s mladým kunsthistorikem Ivanem Martinem Jirousem, patřícím k uměleckému týmu The Primitives Group, a také s bývalým manažerem Olympiku Pavlem Kratochvílem. Jirous (později přezdívaný Magor) se o Plastic People začal starat po ideové stránce, Kratochvíl sjednával koncerty a pomohl skupině rychle se zprofesionalizovat. V červenci se k Plastikům přidal klávesista a kytarista Josef Janíček, bývalý člen The Primitives Group. V červenci a srpnu 1969 se konaly koncerty v Klubu výtvarných umělců Mánes, dvakrát v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (tedy na Výstavišti), ve Špálově galerii na Národní třídě. Plastic People tehdy kladli velký důraz na vizuální složku vystoupení, hráli v efektních hábitech, na jevišti jim plály ohně, některé texty měly přímo mytologický charakter. Velmi ambiciózním dílem se stala rozsáhlá The Universe Symphony and Melody about Plastic Doctor, vcelku poprvé provedená 3. července v Mánesu, dalšími novými skladbami byly například Modrý autobus, Kulový blesk, Crematorium Smoke nebo Gibson's Sons. Plastici většinou zpívali anglicky, často však písně prokládali českými recitativy. V listopadu a prosinci 1969 sedmkrát koncertovali v Horoměřicích u Prahy. V prosinci hráli v S-Clubu (Praha-Vinohrady) a vyjeli na krátké turné Dubí u Teplic - Humpolec - Havlíčkův Brod - Karlovy Vary. Úryvek písně The Sun z horoměřického koncertu je zachycen ve filmu Jana Špáty Země a lidé, natočeném pro světovou výstavu v Ósace. Velký úspěch na vystoupeních měla skladba Gnor's Life s textem vybraným z povídky Život Gnorův ruského spisovatele Alexandra Grina, oblíbeného autora manželů Ivana a Věry Jirousových.      1970