Gabriel

Jak se Vám pracuje s režisérem Ivem Trajkovem, který Vás opakovaně obsazuje do svých filmů?
Nám se spolupracuje skvěle, protože se vzájemně dobře a dlouho známe. Ale třeba ve srovnání s filmem Minulost byl toto naprosto odlišný styl práce. Před těmi 11 lety jsme točili film, kde šlo hodně o improvizaci, byl to velmi civilní styl, točilo se na kameru z ruky bez stativu. Tady bylo vše vymyšlené předem, připravené do detailu, precizně propracovaný každý záběr. Nebylo místo pro improvizaci, což za normálních okolností vlastně ani moc není můj šálek kávy, ale tady jsem záměr režiséra i kameramana chápal a respektoval. Bylo to pro mě moc zajímavé, protože najednou jsem Iva i Klause viděl úplně jinak. Všechno bylo jinak, vlastně víc si tyto dva filmy nemohou být vzdálenější. Tehdy jsme točili dokumentárně, tady šlo o milimetrovou práci se světlem, s odrazy zrcadel a herci se pohybovali podle značek.

Jak jste pojal svou roli anděla Gabriela?
My jsme s Ivem dlouho hledali jeho podobu. Hodně jsme o něm spolu mluvili, aby to nebylo klišé – a to nejen vizuálně. Padalo mnoho variant, nabízela se řada postupů, jak ho ztvárnit. A protože my s anděly vlastní zkušenost nemáme, zkoušeli jsme různé představy a nechali jsme si docela volné pole působnosti. A pomalu jsme se dostávali k přesnější podobě Gabriela, která pro mě osobně se tak trochu podobá těm statečným výsadkářům z Druhé světové války. Odešli z Čech a po dlouhém výcviku v Anglii dostali nějaký úkol a byli vyslaní zpátky k nám s minimem informací. Měli mapu, nějaké základní popisky a s neuvěřitelnou bravurou a s citem pro to nejlepší řešení jakkoli krizové situace plní ten svůj úkol. Jsou schopni se rychle zorientovat, využít kontaktů s těmi správnými lidmi a improvizovat.

Patří příběhy s anděly do dnešního světa?
Já myslím, že rozhodně patří. Protože podle mě celé ženské pokolení je andělské. Rozhodně bez nich by to nešlo, neboť všechno zlo pochází od mužů. Vždyť všechny ty věci jako holocaust, války, extrémní pravice – to všechno je chlapská záležitost. Protože jsou nedospělí a neumějí používat mozek k těm správným věcem.

Karel Zima

Narodil se v roce 1971, herectví vystudoval na Státní konzervatoři v Praze. Není stálým členem žádného divadelního souboru, hostuje v divadlech V Dlouhé, Minor, Damúza ad. Jeho největší filmovou rolí je neslyšící František z působivého dramatu Iva Trajkova „Minulost“.