tvůrci

daniel závorka, andrea sedláčková a miro gábor

scénář a režie : andrea sedláčková

Oběti a vrazi jsou prvním hraným celovečerním filmem mladé scenáristky a režisérky Andrey Sedláčkové. Studovala scenáristiku na FAMU, v roce 1989 emigrovala do Francie a v Paříži navštěvovala prestižní filmovou školu FEMIS (dříve IDHEC), kde studovala režii a střih. Zatímco ve Francii se věnuje především střihu (dokumenty, tři celovečerní filmy), pro Českou televizi natočila od roku 1991 řadu dokumentárních filmů ("Lidé, kteří nás také soudí", "Poslanecké tance", "Rychlé starty"), několik bakalářských povídek a nejnověji podle vlastního scénáře hraný film "Ze života pubescentky", který měl na obrazovkách premiéru 26. 3. 2000.
Andrea Sedláčková žije střídavě v Praze a v Paříži.

producent : daniel závorka

Prezident Asociace producentů v audiovizi (APA) Daniel Závorka (1954) absolvoval katedru produkce na FAMU. Jako asistent produkce, kamery a režie spolupracoval v letech 1976-80 s FSB, ČST, Laternou magikou a Krátkým filmem. Fotografoval pro časopisy Mladý svět a Film a doba, v druhé polovině osmdesátých let byl prudukčním audiovizuálního Art Centra Praha. Po krátkém působení v produkci zpráv ABC založil společnost Proart Production, která se specializuje převážně na výrobu televizních spotů a reklam.

kamera : miro gábor

Jeden z nejžádanějších "českých" kameramanů Slovák Miro Gábor (1962) ukončil studium FAMU absolventským filmem Zastavený čas režiséra Petra Kotka. Svou schopnost bravurní stylizace filmového obrazu prokázal v jejich dalším společném filmu - foglarovské Záhadě hlavolamu (1993). Pro režiséra Petra Zelenku snímal jeho celovečerní filmy Mňága - Happy End (1996) a Knoflíkáři (1997). V ceněném povídkovém filmu Romana Vávry Co chytneš v žitě se podílel na povídce "Cesta" s Ivou Janžurovou.
Miro Gábor pravidelně spolupracuje s předními dokumentaristy v rámci projektů společnosti Febio, například s Olgou Sommerovou, Helenou Třeštíkovou a Fero Feničem.

hudba : bohuslav martinů

Bohuslav Martinů přišel na svět v Poličce, městečku na pomezí Českomoravské vysočiny, 8. prosince 1890. Jak později tvrdil, velký vliv na jeho tvorbu měl pokojík na vrcholku kostelní věže, v němž se narodil a strávil prvních dvanáct let svého života; jeho otec tu byl pověžným. V sedmi letech se malý Martinů začíná věnovat hře na housle a mezi léty 1900 a 1903 skládá své první dílo, smyčcový kvartet Tři jezdci. V šestnácti putuje do Prahy na konzervatoř; všichni doufají, že z něj bude slavný houslista. Jedním z jeho spolužáků je Stanislav Novák, který se stane jeho přítelem na celý život. O čtyři roky později musí Martinů pro zanedbávání svých povinností z konzervatoře odejít.

Martinů se ze zdravotních důvodů vyhne vojenské službě a první světovou válku přečká v Poličce. Po válce se vrací do Prahy a s pomocí Stanislava Nováka nastupuje do České filharmonie na místo zaskakujícího houslisty. Později, v době, kdy se hlavním dirigentem stává Václav Talich, dostává Martinů stálé angažmá.

V roce 1923 ho těžce raní smrt otce. Prahu vymění za Paříž. Stráví tam celých sedmnáct let. Učí se u Roussela, postupně se dostává pod vliv Stravinského a jazzu. V roce 1926 potkává švadlenu Charlotte Quennehenovou, svoji budoucí ženu. Poprvé na sebe upozorní v Americe, proráží v Paříži. "Snová opera" Julietta, jeho asi nejvýznamnější dílo třicátých let, má pražskou premiéru v roce 1938, zrovna během "anšlusu" Rakouska. Martinů tráví poslední chvíle ve své rodné zemi, mimojiné i v Poličce. Přichází Mnichov.

Za Protektorátu je hudba Martinů zakázána. Na radu přátel opouští Paříž a o chlup se vyhne zatčení gestapem; dozví se, že je na nacistické "černé listině". S finanční pomocí švýcarských přátel odcestuje do New Yorku. Zkomponuje několik symfonií pro americké orchestry a vedle toho se věnuje pedagogické činnosti. O smrti své matky v roce 1944 se dozví až o rok později. Těsně po skončení války umírá jeho přítel Stanislav Novák. V roce 1946 získává Martinů americké občanství. Vzápětí se těžce zraní při pádu z balkónu; utrpí tím jeho sluchové a nervové ústrojí. Rok 1948. Přichází Únor a perzekuce Václava Talicha ze strany komunistů. Martinů na protest odmítne nabízený post pedagoga v Praze a smiřuje se s tím, že se do Čech už nikdy nevrátí. Přijímá profesuru na univerzitě v Princetonu.

Martinů se usadí ve francouzském Nice. Situace doma ho skličuje a během maďarského povstání pošle pražským a brněnským sborům "na povzbuzení" Zbojnické písně. Po obrovském úspěchu Eposu o Gilgamešovi přesídlí v roce 1958 do Schoenenbergu; Martinů tam nikým nerušen stráví zbytek svého života. Práce na Řeckých pašíjích, jeho vrcholném díle, provázejí první příznaky rakoviny žaludku. V roce 1959, ještě před premiérou pašíjí, Martinů umírá. Tělo je na jeho žádost pohřbeno v Schoenenbergu. V roce 1979 jsou jeho ostatky přemístěny do Poličky; hned vedle jeho ženy Charlotte.

výtvarník dekorací : milan býček

Mimořádný cit pro filmovou stavbu a dekoraci zařadil Milana Býčka (nar. 1963) mezi nejlepší české filmové architekty. Po absolvování Fakulty architektury VUT v Brně sbíral umělecké zkušenosti jako asistent renomovaného Zbyňka Hlocha. Hned za svůj první samostatný projekt, kterým byla tragikomedie Jiřiho Menzela Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993) byl nominován na Českého lva. V dalších letech vtiskl výtvarnou podobu dekoracím filmů Jak si zasloužit princeznu (r. Jan Schmidt, 1994), Cesta peklem (r. Martin Hollý, 1994), Báječná léta pod psa (r. Petr Nikolaev, 1997), Pelíšky (r. Jan Hřebejk, 1999) a Musíme si pomáhat (r. Jan Hřebejk, 2000).

výtvarník kostýmů : taťána kovaříková

Studovala na Střední škole textilní v Brně obor "výtvarné zpracování textílií" a scénografii na pražské DAMU. Taťána Kovaříková je úspěšná módní návrhářka, její modely byly oceněny na řadě přehlídek. Vedle toho se věnuje soustavně divadlu, televizi a filmu - např. Příliš hlučná samota (r. Věra Caisová, 1994), Holčičky na život a na smrt (r. Jaroslav Brabec, 1996). Pravidelně spolupracuje s časopisy Elle, Harper's Bazaar, Cosmopolitan a dalšími.

střih : boris machytka

Po maturitě asistoval tři roky ve střižnách České televize. FAMU absolvoval Boris Machytka (nar. 1963) v roce 1989 celovečerním filmem Zdeňka Tyce Vojtěch, řečený sirotek. Kromě celovečerních filmů z nichž můžeme připomenout tituly Žiletky (r. Zdeněk Tyc, 1990), Král Ubu (r. F. A. Brabec, 1996) a Početí mého mladšího bratra (r. Vladimír Drha, 1999), se soustavně věnuje dokumentárnímu filmu.

dramaturgie : bedřich ludvík

Po absolvování katedry scenáristiky a dramaturgie na FAMU přečkal Bedřich Ludvík (nar. 1953) normalizační běsnění převážně v koksové kotelně III. chirurgie v Londýnské ulici. V roce 1990 nastoupil do České televize, kde se jako dramaturg podílel na padesátce původních televizních inscenací a filmů. Oběti a vrazi jsou jeho šestým distribučním filmem - např. Amerika (r. Valdimír Michálek, 1994), Má je pomsta (r. Lordan Zafranovič, 1995), Výchova dívek v Cechách (r. Petr Koliha, 1997). Ludvík byl také dramaturgem úspěšného televizního filmu Andrey Sedláčkové "Ze života pubescentky", který měl premiéru v březnu letošního roku.