Kristýna Liška Boková – učitelka Lenka Pivoňková
Narodila se 23. července 1981 v Hradci Králové, je dcerou Johna a Jitky Bokových. Studovala v Duncan Centru v Praze, ale konzervatoř nedokončila. V pátém ročníku vyhrála první cenu v Soutěži Jarmily Jeřábkové, posléze studovala v New Yorku, objevila se v hrách japonského tanečníka Mina Tanaky, dvakrát pobývala na jeho farmě.
Účinkovala v HaDivadle a v divadle Barka, vytvořila několik vlastních tanečních představení, tančila v představení KRÁSKA A ZVÍŘE v režii bratří Formanů. S Divadlem bratří Formanů také již tři roky cestuje Evropou s mezinárodně ceněnou inscenací OBLUDÁRIUM.
Známou tváří se stala poté, co si zahrála ve filmu Jana Hřebejka HOREM PÁDEM (2004). Mihla se v Menzelově OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE (2006) a vzpomněl si na ni znovu Jan Hřebejk, a tak v jeho MEDVÍDKOVI (2007) ztvárnila roli zdravotní sestřičky. S Hřebejkem spolupracovala ale i na divadelní hře NA DOTEK v divadle Na Jezerce. Z posledních filmů je to pak OCAS JEŠTĚRKY (režie Ivo Trajkov, 2009).
Manželem Kristýny Lišky Bokové je herec Pavel Liška, 27. dubna 2005 se jim narodil syn Šimon Samuel.
Rozhovor s Kristýnou Liška Bokovou:
Učitelka čtyř hlavních hrdinů, kterou ve filmu hrajete, nad ostatní postavami příběhu vyniká svým charakterem, čestností a morálními zásadami... Jak ji vidíte vy sama?
Joj, jak já vnímám paní učitelku Pivoňkovou? No, asi jako bytost, která se nezařadila do davu a dělala, co cítila, i když smířlivou cestou...
Hlavní osu vyprávění tvoří příběh dospívání čtyř kluků v období v 70. letech minulého století, ale dospívání je snad v každé době provázeno revoltou vůči společnosti, rodičům... Jak jste toto období prožívala vy, i když podstatně později?
Já prožívám revoltu až teď, jsem trochu opožděná (smích). V pubertě jsem byla plně zaměstnaná studiem, které mě do jisté doby dost pohlcovalo, a jedinou revoltou byla opozice proti mému tátovi, který je od přírody sám velká revolta.
Dobu, ve které se film odehrává, jste nezažila. Snažil se vám ji Petr Jarchovský s Ondřejem Trojanem nějak přiblížit - třeba vyprávěním nebo dokumenty?
No, vlastně ani ne, protože vědí, že doma se o tom hodně sama dovím.
Zůstal vám v hlavě z natáčení Občanského průkazu nějaký dominantní dojem – pocit – zážitek... Ať už úsměvný, nebo smutný?
Asi nejzásadnější pocit pro mne byl pocit zodpovědnosti, protože jsem poprvé hrála dospělou ženu, byla jsem obklopena především mladšími lidmi a poprvé jsem taky víc mluvila. Ondřej Trojan na mě byl až moc hodný a já nevěděla, jestli je spokojen anebo rezignoval (smích).
