Jaroslav Dietl

1929 - 1985
Český dramaturg, filmový a televizní scenárista a dramatik

V letech 1950 - 1955 studoval filmovou dramaturgii na pražské FAMU. Autor scénářů k filmům (Ženu ani květinou neuhodíš, Ďábelské líbánky, Nejlepší ženská mého života, Tři chlapi na cestách, Causa králík) a televizních seriálů (Tři chlapi v chalupě, Eliška a její rod, Píseň pro Rudolfa III., Nejmladší z rodu Hamrů, Muž na radnici, Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Inženýrská odysea, Okres na severu, Malý pitaval z velkého města, Synové a dcery Jakuba skláře).

V rozmezí let 1953 - 1973 pracoval jako dramaturg Československé televize (inspiroval a konstituoval celou řadu formátů především v oblasti televizní zábavy), odkud odchází mimo jiné po ukončení svého členství v KSČ v roce 1973. V téže době byl rovněž krátce členem tvůrčí skupiny K. Faixe ve Filmovém studiu Barrandov.

Jeho hlavní úspěchy jsou ovšem spojeny s mnohostrannou prací autorskou, jež zahrnovala televizní skeče, estrády, včetně velkých silvestrovských revuí, malé komedie, adaptace a další. Především je však jeho jméno spojeno s počátky našeho televizního seriálu, v němž zakládal a reprezentoval větev, orientovanou na původní příběhy ze současnosti. Od roku 1974 se stal spisovatelem ve svobodném povolání. V letech 1971 - 1980 zpracoval Jaroslav Dietl podle diváckých námětů celkem 198 bakalářských příběhů.

Ve jménu touhy bavit lidi vyprávěním příběhů pro uvedení v televizi - jednom z nejdůležitějších mocenských orgánů bývalého režimu - uzavřel tento muž svou "smlouvu s ďáblem". Stres, který z toho vyplýval, se spolu s hektickým způsobem práce i života spolupodepsal na jeho zdraví i předčasném úmrtí.

„Všechno kolem sebe vnímám jako hru a možná proto nejsem spisovatel, ale dramatik“, tak popsal svůj život Jaroslav Dietl (*22.5.1929 Záhřeb, †29.6.1985 Praha). Filmový a televizní scénárista, který ale především zůstává dodnes nepřekonaným otcem českého televizního seriálu. Zaplnil obrazovku přitažlivými lidskými osudy, udržel pozornost diváků a přitom všem nabídl ještě také herecky zajímavé příležitosti. Potvrzují to vždy čas od času divácky vděčné reprízy Dietlova zřejmě nejúspěšnějšího televizního seriálu Nemocnice na kraji města. Nemocnice opravdu není dokumentem o stavu našeho zdravotnictví na konci sedmdesátých let, ale koneckonců Jaroslav Dietl nebyl dokumentaristou. Jaroslav Dietl byl vypravěčem příběhů, které dokázaly zaujmout, dojmout i rozesmát. Podmanil si televizní médium naprosto jedinečným způsobem. Psal umělé televizní příběhy, které sledovali jak diváci, kteří jim bezvýhradně věřili, tak i ti, kteří si ještě o to víc v kontrastu televizního seriálu a skutečnosti uvědomovali drsnou pravdivost okolního světa.

Dietlovy seriály nikdy nehrály proti pravidlům televizní dramatiky, naopak. Jaroslav Dietl věděl, že se autorovi musí podařit, aby vytvořil fikci, která diváky strhne natolik, že se už neptají, jestli je to pravda - ale přejí si, aby to pravda byla. Když skončil televizní seriál o práci stranického tajemníka - Okres na severu, přátelé Jaroslava Dietla nechápali, jak je možné, že i "tohle" udělal tak, aby se to lidem líbilo. Bylo to neuvěřitelné, ale bylo to přesně tak - spokojeny byly obě strany - mocní měli téma, diváci lidské příběhy. Jaroslav Dietl uměl pro televizi psát, pochopil její zákonitosti a věřil, že v jakémkoli prostředí mohou v jeho scénářích žít dobří i špatní hrdinové. Psal nejen vlastní scénáře televizních inscenací a seriálů, ale pod jeho rukama dlouho ožívaly i ty nejmenší povídkové miniatury příběhů z diváckých dopisů - televizní Bakaláři. I tady platilo, že po Dietlově smrti se už nikdy nepodařilo navázat na jeho styl, který měl v sobě smysl pro humor, lehkou stavbu příběhu i dramatickou zkratku.

Základem úspěchu Jaroslava Dietla byl nejen jeho nesporný talent, ale stejně tak i velká pracovitost. Měl přesný denní řád, který se snažil dodržovat, ať byl kdekoliv. Věděl, kolik stránek musí denně opravit a kolik nových napsat, záleželo mu na přesné poloze psacího stolu - nikdy se např. nechtěl při psaní dívat z okna ven, tam, kde byl viditelný pohyb. K práci nad novým scénářem potřeboval někdy doslova absolutní klid a soustředění.

Nemocnice na kraji města byla z Dietlových seriálů asi nejúspěšnější, a přitom na začátku nebylo, jak by se mohlo zdát, téma práce lékařů a zdravotních sester, ale prostě chuť napsat velký milostný příběh. Jaroslav Dietl byl nejlepším televizním autorem své doby. Kritici mu vyčítají, že jeho televizní seriály se jen tvářily jako realita. To ale Jaroslav Dietl nikdy nepopíral. Nepsal přece odborné práce nebo literaturu faktu, spíš televizní pohádky pro dospělé. A je opravdu chybou autora, když jeho práci divák uvěří, když mu naslouchá a ztratí přitom potřebný odstup? Někdo možná namítne, že Jaroslav Dietl jen sloužil ideologii a byl spolutvůrcem masové kultury, tak jaké je to vlastně umění. Ale srovnávejme jen to srovnatelné. Televizní příběh není kniha nebo divadelní hra a scénárista televizních seriálů nemusí být Hemingway nebo Shakespeare. Od jisté doby ale platí, že by dobrý český televizní scénárista měl být alespoň takovým vypravěčem, jako byl Jaroslav Dietl.

Zpracováno na základě článku Roberta Tamchyny.

Jaroslav Dietl ve své pracovně

Seriály Jaroslav Dietla:

1959-60 Příběhy rodiny Bláhovy
1961, 1963 Tři chlapi v chalupě
1966 Eliška a její rod
1967-68 Píseň pro Rudolfa III.
1970 Alexandre Dumas starší
1971 Prameny
1972 Byli jednou dva písaři
1972 Dispečer a kapela
1975, 1984 Slovácko sa nesúdi
1975 Nejmladší z rodu Hamrů
1976 Muž na radnici
1977 Žena za pultem
1977 Louis Pasteur
1978, 1981 Nemocnice na kraji města
1979 Inženýrská odysea
1979 Plechová kavalérie
1981 Okres na severu
1982, 1986 Malý pitaval z velkého města
1983 Doktor z vejminku
1985 Rozpaky kuchaře Svatopluka
1985 Synové a dcery Jakuba skláře
1986 Frankensteinova teta
1987 Velké Sedlo
1987 Válka volů

Tvůrci I. série seriálu

Tvůrci „Nemocnice“ po dvaceti letech