Jan Fischer
6. třída ZŠ Gur Arje
Lauderovy školy při ŽO v Praze

Film se mi moc líbil, byl zajímavý a zaujal mne. Jsem rád, že je nominovaný na Oscara. Film se mi také líbil ještě proto, že se v něm pojednává o době za druhé světové války, kdy moji dědečkové a babičky byli ještě mladí. Můj dědeček Otto, prababička a prateta byli vězněni v koncentračním táboře. Prateta Mařenka a její manžel Heini zemřeli v koncentračním táboře Osvětim.
Kdybych já měl Davida ukrýt, schoval bych ho na půdu naší chaloupky u Benešova. Jsou tam staré knihy po dědečkovi a půda nemá ani jedno okénko. Stejně jako Josef a Marie i já bych měl strach z prozrazení, kdybych byl v jejich kůži. Naopak, kdybych já hledal úkryt, určitě bych ho našel u Hodků. Honza a Hanka jsou přátelé mých rodičů a určitě bych se na ně mohl spolehnout.
25. března budu držet panu Hřebejkovi palce, aby po nominaci dostal i Oscara za nejlepší zahraniční film. Jeho filmy Šakalí léta a Pelíšky se mi také moc líbily.

Klára Břicháčková
6. třída ZŠ Gur Arje
Lauderovy školy při ŽO v Praze

Myslím, že Josef a Marie byli velice odvážní a stateční. Podle mě bylo toto horší pro lidi, co schovávají, než pro ty, co se ukrývají. Teď si říkám, že bych někoho ukrývala, ale v té situaci opravdu nevím, co bych dělala. Chtěla bych, abych se zachovala správně, ale nikdo neví. Bohužel tento příběh je jeden z mála (když se vezme, kolik lidí zemřelo), který dopadl dobře. Horst byl také celkem čestný (celou dobu o tom věděl a neprozradil je). Dokonce jim nosil léky a občas jídlo.

Natálie Bechtinová
6. třída, ZŠ Gur Arje,
Lauderovy školy při ŽO v Praze
Belgická 25, Praha 2

Kdybych byla v Davidově situaci, také bych se snažila utéci. Kdyby se mi to nepodařilo, musela bych se s tím (bohužel) smířit. Ovšem kdyby se mi to povedlo, snažila bych se skrýt u hodných lidí.
Kdybych měla někoho skrýt já, udělala bych to. Skryla bych ho u nás na chatě, na půdě. Máme tam skrytý vchod, který je zabudován do obložení stropu. Když se na něj ale zaklepe, nezní to dutě (naštěstí). S kamarádkou se tam schováváme - a třeba celý den nás nenajdou…

Tereza Čermáková
6. třída ZŠ Gur Arje
Lauderovy školy při ŽO v Praze

Co bych dělala, kdyby najednou začali pronásledovat a zabíjet Čechy? Já bych toho asi moc udělat nemohla, ale asi bychom s naší rodinou utekli někam do zahraničí - když bychom se tam dostali. A když ne, tak někam, kde nás nebude nikdo hledat.
Kam bych ukryla pronásledovaného člověka? Určitě ne u nás v bytě, protože tam by se to prohledávalo. Taky tam všude hodně chodíme, anebo je to malé. Taky by se mohl skrýt u nás na chatě, protože tam nejezdíme tak často, ale jezdí tam náš známý. Takže nevím, ale snad by se něco našlo.

Anna Georgová
6. třída ZŠ Gur Arje
Lauderovy školy při ŽO v Praze

Kdybych byla židovka a měla nějakého kamaráda, tak bych ho požádala, jestli by mě před nacisty neschoval. Pokud bych přišla na nějaké místo, kde bych se mohla schovat, tak bych se tam před Němci schovala.
Mohlo by se stát, že by mně nikdo nechtěl pomoci. Pak bych se pokusila přejít přes hranice do Polska. Kdyby se to nepovedlo, snažila bych se schovat do lesa anebo do hor, a tam bych se maskovala například takhle: namatlala bych se blátem a třeba bych udělala díru a přes vršek díry bych dala poklop udělaný z větví, mechu a bláta.

Jakub Jech
6. třída ZŠ Gur Arje
Lauderovy školy při ŽO v Praze

Myslím, že David měl obrovské štěstí. Hodně lidí se bálo ukrývat Židy. Kdyby ho našli, zabili by jeho i Čížkovy. Já osobně bych asi někoho ukryl, ale hodně bych se bál.
Na chatě máme dobrou skrýš ve sklepě. Vede tam poklop, který je pod kobercem. Kdybych mohl ukrývat jen jednoho člověka, bylo by mi líto těch ostatních, kteří takové štěstí neměli. Myslím, že lidé za 2. světové války mohli ukrývat více Židů. Kdyby aspoň trochu chtěli, nějak by to zařídili.

Tereza Kostková
6. třída ZŠ Gur Arje
Lauderovy školy při ŽO v Praze

Je velmi těžké si představit situaci, kterou popisuje film. Vzhledem k tomu, že bych asi nechápala situaci a nevěděla, co se děje a proč, byla bych hodně závislá na rozhodnutí rodičů.
Myslím, že kdyby se rodiče cítili ohrožení, asi bychom se snažili utéct za hranice někam, kde je bezpečno a kde se nevraždí.
Pokud bych zůstala sama, doufala bych, že mi někdo ze známých lidí pomůže. Šla bych za nimi a věřila, že budou mít odvahu mi pomoci (najít mi úkryt nebo cestu k přežití) a věřila bych, že mě umřít nenechají.

Karolina Martinovská
6. třída ZŠ Gur Arje
Lauderovy školy při ŽO v Praze

Kdybych já se schovávala, tak bych se samozřejmě snažila nedělat problémy a byla bych hodně vděčná svým ukrývatelům. Myslím, že to musela být strašně těžká doba, jak pro ty, kteří ukrývali židy i přes to nebezpečí, že je někdo prozradí, tak pro ty, kteří se ukrývali, protože například v případě Davida nemohli skoro 2 roky spatřit svit slunce. Ale to není to nejhorší.
Museli to mít strašně těžké. Kdybych měla být v roli toho, který je ukrýval, tak bych se rozhodně dlouho nerozmýšlela.