Erica Abeel
Musíme si pomáhat
Film Journal, duben 2001

Svěží pohled na život za druhé světové války pojednává o neočekaných podobách hrdinství. Jedinečná směs jímavosti, legrace a tázání po morálce činí tento film přitažlivým pro širší publikum.

Na první pohled se ocitáme až v příliš známém teritoriu; rychlý sled scén z deportace Židů za války ve střední Evropě, potom hned střih k nudě a strachu v okupovaném českém městě v posledních letech války. Postupně, jak film nabírá na spádu, "Musíme si pomáhat" režiséra Jana Hřebejka (film nominovaný akademií na nejlepší zahraniční film) však daleko přesahuje žánr válečného filmu a dostává se do nečekaných dimenzí. Založený na skutečných příbězích a natočený s absurdní groteskností, podává zábavný a provokující příběh obyčejných lidí, ze kterých se náhle stanou hrdinové. Postavy jsou těkavé a skutečné, vymykají se našemu očekávání. Trpná a mírná Marie se promění v podfukářku, která přelstí nepřítele. Josef je slušný a nevýrazný člověk, který má své chyby, je ochromený hněvem na okupanty - dokud ho záchrana Davida nevytrhne z jeho strnulosti. Kolaborant Horst (hraje ho Jaroslav Dušek a širokýma očima maniaka připomíná slovenského Antonyho Hopkinse) je zrádný jako nášlapná mina. Přesto se i v Horstovi - nejzajímavější postavě s nejširším rozpětím - skrývá možnost dobra, které, když rozkvete, se pro něj zdá být stejně překvapivé, jako pro nás. Kameraman Jan Malíř výtečně zachycuje mlhavou klaustrofobii domácnosti Čížkových, a když do ní vpadnou nacisté, kamera se stroboskopicky zajíká nebo se divoce rozkymácí, jako by hleděla očima zděšeného pozorovatele. Dokonale vypointovaný výsledek střídá opilecké polky pronásledovatelů se zneklidňujícími židovskými melodiemi. Film překvapivě nachází humor - dokonce grotesku - ve smutku a zoufalství, někdy je mísí do jedné opojné směsi. "Musíme si pomáhat" je osvěžujícím zamyšlením nad povahou hrdinství prostým okázalosti a ideologie. Demytologizuje hrdinský skutek. Se středoevropskou poučeností shledává, že motivy jsou jen zřídka kdy čisté, že odvaha i zbabělost se často překrývají a že slušnost může vyrašit i z nejneplodnější půdy.