| |
| Začátkem května roku 1999 se osvědčený
filmový štáb z Pelíšků uchýlil do městečka Josefov, unikátní
vojenské pevnosti založené roku 1780 císařem Josefem II., aby zde zachytil
reálie svého nového celovečerního filmu Musíme si pomáhat. Po zdárném
natočení zejména exteriérových scén se štáb přesunul do svého již obvyklého
ateliéru č. 4 na Barrandově, kde natočil interiéry, které ve filmu patří
k nejsilnějším scénám.
Nálada při natáčení byla dobrá nejen z toho důvodu, že se většina štábu
důvěrně znala, ale také díky obrovskému úspěchu právě filmu
Pelíšky, který v době natáčení lámal v kinech návštěvnostní
rekordy.
O filmu Pelíšky…
V současné české kinematografii se Pelíšky staly doslova fenoménem:
necelý rok po uvedení do kin překročily (pro český film) bájnou
hranici milionu diváků v kinech, a staly se tak nejen nejnavštěvovanějším
filmem roku (což bylo potvrzeno i českou nejprestižnější filmovou
cenou, Českým lvem), ale i druhým divácky nejúspěšnějším
českým filmem od vzniku České republiky v roce 1993 (první je
stále oscarová komedie otce a syna Svěrákových - Kolja). Pelíšky
se ale kromě mimořádného diváckého úspěchu mohou chlubit i velikou
přízní kritické obce. Dokládá to i ocenění na Mezinárodním filmovém
festivalu v Karlových Varech 1999: prestižní Cena mezinárodních
kritiků FIPRESCI. Film získal také veliký počet nominací
na již zmíněné České lvy, oceněný byl Jiří Kodet za mužský
herecký výkon v hlavní roli.
|
 |
|
"Nápad na příběh filmu Musíme si
pomáhat se, ostatně jako vždy, zrodil z reálných historek, které mě různí
lidé vyprávěli", říká scénárista
Petr Jarchovský. "První impuls přišel od Petra Šabacha, který
slyšel o lidech, kteří schovávali za druhé světové války židovského mladíka
a rizkovali tím život svůj i svého okolí, což nám přišlo oběma velmi silné
a závěžné téma. Téma prostého, lidského hrdinství, které vyvěrá ze základní
slušnosti, ale zároveň s sebou nese strašný osud." |
|
|
| Inspiraci pro druhou linii příběhu Jarchovský našel
u Jana Halase (syna básníka Halase), který mu vyprávěl bizarní okolnosti
svého narození 9.května 1945. |
|
|
"V první řadě mě šlo ale o téma,
které je blízké a nadčasové i dnes: co je hrdinství, co zbabělost a kde
se překrývají. Nemůžeme jen tak jednoznačně, pokud nepoznáme motivy určitých
lidí, vyřknout soud, aniž bychom znali pohnutky takového jednání. Druhá
světová válka, která je však v příběhu pouze katalizátorem děje, zdánlivě
navozuje pocit vzdálené minulosti, ale přitom pár set kilometrů od nás
může zuřit válka sučasná...", dodává scénárista. |
|
|
|
|
Režisér
Jan Hřebejk říká: "Příběh filmu Musíme si pomáhat pro mě znamená
mojí osobní úvahu na téma o síle lidské slušnosti. Ukazuje, že i malá
projevená slušnost může být velkým hrdinstvím. A naopak, že někdy přehlédnutelná
neslušnost může být velkou tragédií. Pochopitelně bych chtěl vyprávět
příběh formou zábavnou a přijatelnou i s ohledem na závažné téma druhé
světové války. Myslím si, že se mi to může podařit - stejně jako v Pelíškách
- především díky hercům." |
|
|
|
|
"To, že jsem s Ondřejem Trojanem
a Pavlem Borovanen již spolupracoval je pro mne nyní velká výhoda", pochvaluje
si Hřebejk. "Minulá zkušenost vedle k dobrému výsledku a důvěra
je tím pádem větší. Myslím, že jsme v ideální situaci a "pomáháme si"
v duchu názvu filmu. U producenta Ondřeje Trojana (Total HelpArt) spočívá
velký klad v jeho múzičnosti. Je to režisér, s kterým si názorově rozumíme,
protože svoji profesi producenta chápe zároveň jako tvůrce", dodává
režisér. |
|
|
|
|
"Když jsem četl scénář poprvé, cítil
jsem sílu tématu, jeho osudovost", říká producent
Ondřej Trojan. "Myslím si, že to bude jistý předěl stálého
týmu Jana Hřebejka. Jsem rád, že našli odvahu na tak silnou látku, protože
dnešní doba je na takový příběh zralá, není nutné se těchto témat obávat." |
|
|
| Producent Trojan nepochyboval o úspěchu filmu v
kinech. Ve své společnosti plánuje realizaci dalších celovečerních projektů,
mezi nimi i scénář, který bude sám režírovat. |
|
|
