|
NAPSALI O FILMU
Je to realita - jen posunutá do grotesky
Zdroj: Lidové noviny
Datum: 30.03.2004
Autor: Darina Křivánková
říká režisér a scenárista Marek Najbrt o svém celovečerním debutu Mistři, který má zítra premiéru "Fandit si musíme sami, nikdo jinej to za nás neudělá!" Tak zní slogan filmu, pod nímž je podepsaná autorská trojice Marek Najbrt, Ben Tuček a Robert Geisler. Hokej hraje v Mistrech velkou roli, ale zdaleka ne nejdůležitější. V hlavní roli tu jsou "lidé, kteří po něčem touží, milují se a podvádějí a občas uvěří nesmyslům".
LN: Předpokládám, že nápad na film Mistři přišel někdy po olympijském vítězství našich hokejistů v Naganu...
Před čtyřmi lety s tím nápadem přišel Robert Geisler. Ačkoli původně to bylo něco úplně jiného: chtěl udělat hokejovou operu Nagano.
LN: Teď hovoříte o opeře, kterou chystá Národní divadlo?
Ne. Ani nic nevyvozuji, nic nedávám do souvislostí. Jen vypočítávám fakta. Asi je to tak, že to téma prostě visí ve vzduchu. Tehdy nám to přišlo vtipné: tři třetiny, chóry, manželky hokejistů, rozhodčí, Dominik Hašek.... Robert si to představoval trochu obrozenecky. Ale měli jsme zkušenosti s multimediálními projekty v Divadle Archa a uměli jsme si představit, co to asi bude za práci, tak jsme to odpískali. Taky nám to připadalo příliš přímočaré. Od opery jsme se posunuli k divadelní hře a nakonec k filmu. Vzniklo deset verzí scénáře, literární příprava byla hodně poctivá.
LN: Scénář jste psali tři - vy, Robert Geisler a Ben Tuček. V čem je trojúhelník lepší než dvojice?
Dva vždycky přehlasují třetího a není o čem diskutovat. Ale hlavně je to větší zábava.
LN: Hokej funguje v Mistrech jen jako určité klima, o čem je váš film především?
Je to film o iluzích, protože hokej, to je taková naše národní sebeiluze. Lidi prožívají obrovské emoce na základě vlastně dost nesmyslných důvodů. S hokejem souvisí i takové to iluzorní vlastenectví. Také nás bavilo hrát si s iluzí prvoplánově, to jsou ta zjevení, která má alkoholik Bohouš, když se opije a propadá se do hokejových zápasů. Zjevení hokejisty, to je zajímavý výtvarný prvek.
LN: V Mistrech vystupují naprosto krystalické typy: alkoholik, invalida, cikán, sudeťák... Dají se charakterizovat jako jednotlivé rysy české povahy?
To jsme nechtěli. Prostě jsme naházeli na hromadu figury, které mají nějaký markantní rys. Pracovně je to pro mě skoro komiks. Ačkoli to není přesné, protože jsme se snažili, aby každá postava měla v sobě život, jinak by působila jako karikatura.
A celé by to bylo k ničemu. Všechny jsme se pokusili nějak rozžít, u každého známe něco z minulosti, vždycky jsme hledali psychologické souvislosti a motivace jednání. Tu jejich komiksovost jsme vyvažovali autenticitou. Tyhle dvě protichůdné věci byly součástí konceptu.
LN: Vašich devět postav sleduje hokejové mistrovství na vesnici. Proč ne třeba nškde na sídlišti v paneláku?
Na české krajině se odráží česká minulost, a právě na vesnici je to vidět nejvíc. Nehodnotím to negativně, je to prostředí, které mám vlastně rád, ale vesnice ztratila tradiční vazby a původní struktury. Navíc je tam docela hezká kinematografická souvislost: když se podíváte na Jasného Rodáky, je tam vesnice už narušená, ale pořád má typické vnější znaky, v našem filmu
ukazujeme hodně pokročilý stav rozkladu.
LN: Vybral jste si herce, kteří působí jako neherci. Byl to záměr?
Byl. Když pominu špatné herce, tak tu zbude dost dobrých. Mám je rád, vážím si jich, ale - při vší úctě - mě až tolik nezajímají. Jejich hraní pro mě často ztrácí živost. Proto jsme obsadili lidi třeba z HaDivadla nebo Činoherního studia v Ústí nad Labem, nejsou to v první řadě herci, ale hlavně lidi.
LN: Proti záměru se vám vloudila do filmu jedna čerstvá hvězda, Jan Budař...
To je šťastná náhoda. Poprvé jsem si ho všiml v televizi, kde hrál v Morávkově pásmu nějakého brouka Pytlíka nebo Ferdu Mravence...
Pak jsem ho objevil v Divadle Na zábradlí, pak teprve přišla Nuda v Brně... V době, kdy jsem ho obsazoval, ještě žádná hvězda nebyl, ačkoli pro mě vlastně už byl.
LN: A co Jiří Ornest, to je hodně vyhraněná osobnost. Jak jste na něj přišli?
Navrhl ho Robert, který jej viděl Na zábradlí režírovat. Potřebovali jsme pořádného cholerika. Překvapil mě tím, jak dokázal hrát naprosto přirozeně.
LN: Do Mistrů jste natočili efektní záběry z hokejových zápasů...
To jsme dělali hned první natáčecí den, v Benešově na stadionu s jedním třetiligovým družstvem. Měli jsme mikrokameru připevněnou na čepeli hokejky, a kameramanův asistent protože Míla Holman má nadváhu a neumí pořádně bruslit - jezdil po ledě mezi zpomalenými hokejisty. Komentáře nám pak namluvil Robert Záruba, udělal to z voleje za dvě hodiny, na naprosto nekonkrétní záběry. Dost mě to fascinovalo.
LN: Komu by mohl váš film udělat radost?
Myslel jsem na podobný typ lidí jako jsme my, na ty, co mají rádi realitu s groteskním posunem. Já bych se u podobného filmu určitě bavil.
LN: Do jaké míry jsme podle vás ochotní smát se své hlouposti?
Myslím, že docela dost.
LN: Co pro vás znamená, že Mistry doporučil divákům na Českých lvech Jan Hřebejk?
Náš film nemá velká lákadla, mě nikdo nezná, většinu herců také ne... Tohle jako lákadlo může posloužit, takže z toho mám radost.
«
zpět na přehled článků
|