Kytice - domů  
 
Bedřich Ludvík
 
část ·····  1 ·· 2 
  Po sto padesáti letech od vydání KYTICE knihy je zde najednou KYTICE film. Můžete na něj jít do kina a může vám připadat takový či onaký, ale rozhodně: už jenom tím, že ho můžete kdykoliv znovu zhlédnout, může vám připadat velmi samozřejmý. Tak už to, u těch nejgeniálnějších uměleckých děl, bývá: dokud neexistují, nikoho nenapadnou, jakmile je však ruka génia stvoří, jsou tak samozřejmé, až se člověk diví, že to do té doby nikoho nenapadlo.

U KYTICE kameramana a režiséra F.A.BRABCE tento pocit funguje přímo dokonale! Jako dramaturg České televize, který měl rok film KYTICE v „popisu práce“, mám přímo povinnost připomínat a upozorňovat na to, že rozhodnutí o vzniku tohoto filmu a jeho vznik samotný je něco velmi nesamozřejmého, velmi výjimečného, netuctového, odvážného, vpravdě uměleckého, že jsme se stali svědky malého zázraku.
  Od vydání KYTICE uplynulo bezmála sto padesát let. Sto padesát let jsme mohli (dokonce jako školní povinnou četbu) číst ty magické příběhy a nikdy nikoho nenapadlo, že jsou to všechno geniální malá filmová libreta. A právě v tomto jednoduchém postřehu, nápadu „nafilmovat KYTICI“ vidím první a jedinečnou uměleckou citlivost F. A. BRABCE, kterou mu už nikdo nikdy neodepře. Byly to jeho neokoralé filmařské oči, které v té přes sto let známé knize zahlédly film. Kdyby nic jiného, už jen sama tato volba, tato vnímavost, dělá z F. A. Brabce „svatého muže české kinematografie“, opravdového tvůrce.

Hrůzu, která musela na Františka padnout v okamžiku, kdy si uvědomil, že tohle a jenom tohle je ten PRAVÝ A JEDINÝ NAPAD, kterému chce věnovat roky života, který chce a musí realizovat, tu hrůzu si ani neumím představit a jsem rád, že nepotkala třeba mě.

 

  Kytice Vodník Polednice Svatební košile Dceřina kletba Zlatý kolovrat Štědrý večer