| |
Po sto padesáti
letech od vydání KYTICE knihy je zde najednou KYTICE film. Můžete na něj
jít do kina a může vám připadat takový či onaký, ale rozhodně: už jenom
tím, že ho můžete kdykoliv znovu zhlédnout, může vám připadat velmi samozřejmý.
Tak už to, u těch nejgeniálnějších uměleckých děl, bývá: dokud neexistují,
nikoho nenapadnou, jakmile je však ruka génia stvoří, jsou tak samozřejmé,
až se člověk diví, že to do té doby nikoho nenapadlo.
U KYTICE kameramana a režiséra F.A.BRABCE tento pocit funguje
přímo dokonale! Jako dramaturg České televize, který měl rok film
KYTICE v „popisu práce“, mám přímo povinnost připomínat a upozorňovat
na to, že rozhodnutí o vzniku tohoto filmu a jeho vznik samotný
je něco velmi nesamozřejmého, velmi výjimečného, netuctového,
odvážného, vpravdě uměleckého, že jsme se stali svědky malého
zázraku. |
|
Od vydání
KYTICE uplynulo bezmála sto padesát let. Sto padesát let jsme mohli (dokonce
jako školní povinnou četbu) číst ty magické příběhy a nikdy nikoho nenapadlo,
že jsou to všechno geniální malá filmová libreta. A právě v tomto jednoduchém
postřehu, nápadu „nafilmovat KYTICI“ vidím první a jedinečnou uměleckou
citlivost F. A. BRABCE, kterou mu už nikdo nikdy
neodepře. Byly to jeho neokoralé filmařské oči, které v té přes sto let
známé knize zahlédly film. Kdyby nic jiného, už jen sama tato volba, tato
vnímavost, dělá z F. A. Brabce „svatého muže
české kinematografie“, opravdového tvůrce.
Hrůzu, která musela na Františka padnout v okamžiku, kdy si uvědomil,
že tohle a jenom tohle je ten PRAVÝ A JEDINÝ NAPAD, kterému chce
věnovat roky života, který chce a musí realizovat, tu hrůzu si
ani neumím představit a jsem rád, že nepotkala třeba mě.
|
Domů
