Kytice - domů  
 
Jan Jirásek
 
rozhovor část ·····  1 ·· 2 ·· 3 ·· 4 ·· 5 ·· 6    l   audioukázky
   A teď tedy přichází KYTICE? Nepadla na vás tíseň, když přišla nabídka, dělat hudbu k takovému národnímu literárnímu pokladu? Jaká je vůbec vaše zkušenost s Kyticí? 
Já jsem si Kytici pamatoval jako povinnou školní četbu, ke které jsem měl takový trochu instinktivní odpor, protože – když to mírně přeženu - mi to splývalo do jedné řady s Čukem a Gekem, Malým Bobšem apod. Zlom v mém vztahu ke Kytici nastal v momentě, kdy jsem uviděl první obrázky z filmu. Ty jsou skutečně svérázné a překvapivé. Zaujalo mě také to, jakým způsobem režisér spolu se scenáristou s Erbenovým textem pracoval. Výběr textů a jejich použití jako dialogů, to vše působilo velmi moderně. A tyto obrázky už vlastně hudbu obsahovaly, stačilo jí jen naslouchat. Ale teprve v momentě, když jsem si udělal určité body, u kterých jsem měl jistotu, že jsou z mého pohledu správné, se začala rýsovat hudební koncepce filmu.
  Takovými body byl např. začátek filmu nebo třeba Polednice - objeví se na obzoru, pak se ozvou etno bicí nebo hlas Alenky Antalové v básni Vodník.

 Nepadla na vás úzkost z toho, že nikdy nikdo neudělal Kytici? 
Zkusil to Semafor, úspěšně, a předtím samozřejmě Antonín Dvořák. Ale to je pohled jiné doby, jiného žánru a v případě A. Dvořáka navíc pohled čistě hudební. Já jsem Dvořáka vůbec nemohl brát v úvahu, i když ho jako skladatele ctím a považuji za geniálního.

 Čili nebyl jste rozechvělý když jste sahal na klaviaturu? 
Víte, já jsem tehdy byl ve velkém pracovním nasazení, protože jsem dokončoval ještě jiný projekt a mezitím jsem strávil nějaký čas v USA, talže jsem na tento pocit neměl čas. To rozechvění se dostavilo až v momentě, když už prakticky všechno bylo hotové, napsané a začalo se to natáčet.
 

  Kytice Vodník Polednice Svatební košile Dceřina kletba Zlatý kolovrat Štědrý večer