Kytice - domů  
 
Jan Jirásek
 
rozhovor část ·····  1 ·· 2 ·· 3 ·· 4 ·· 5 ·· 6    l   audioukázky
   Pojďme blíž k hudbě. O Deep Purplech už víme, ale na jaké „vážné hudbě" jste vyrůstal? 
Já jsem vyrůstal nejvíc na Bachovi. To je moje krevní skupina. Ze soudobé hudby mám velice rád Šostakoviče, to je pro mne nejhlubší skladatel XX. století. Mám velmi rád také Artura Honeggera, Debussyho, Charlese Ivese. Ale rád si zajdu v Americe i do jazzového klubu. Nevyhýbám se ničemu. Zrovna tak mám velmi rád lidovou – nebo jak se dnes často říká - etno hudbu.

 V těch dobách big beatu jste taky skládal písničky? 
Samozřejmě. Zejména v pubertě. Tehdy jsem se tomu věnoval hodně. Tam někde se zformoval i můj pocit, že já skladatel být musím. Ne že skladatel chci být, ale musím. Já to tak cítím, že nemám jinou volbu, není jiná cesta.

 To zní šíleně troufale. 
Možná, ale já to mám ověřené. V těch dobách, kdy mě opakovaně nevzali do Prahy na AMU, jsem si řekl, že muziku už v životě dělat nebudu.
  Vydržel jsem to asi půl roku a pak jsem zjistil, že já prostě muziku dělat musím. Možná to zní jako fráze, ale je to tak.

 Pojďme k první filmové hudbě. Byl to film Juraje Jakubiska Nejasná zpráva o konci světa, kde jsme vás poprvé mohli slyšet? 
Ano. To byl můj první celovečerní film. A paradoxní na tom je, že já ho původně moc dělat nechtěl. Tehdy jsem se právě připravoval na roční odjezd do USA a musel jsem zařizovat spoustu věcí. Dělal jsem to napůl s Ondrou Soukupem. Dopsal jsem svoji půlku a odjel. Vrátil jsem se jen na týden na natáčení hudby, ale hned jsem zase odjel, takže jsem nebyl ani u střihu ani u míchaček.

 Druhý film bylo Kuře melancholik? 
Ano, dva roky po Nejasné zprávě.

 

  Kytice Vodník Polednice Svatební košile Dceřina kletba Zlatý kolovrat Štědrý večer