Kytice - domů  
 
Jan Jirásek
 
rozhovor část ·····  1 ·· 2 ·· 3 ·· 4 ·· 5 ·· 6    l   audioukázky
  V šesti letech jsem šel do LŠU v Rychnově nad Kněžnou, odkud mě však po prvním pololetí vyloučili s tím, že ze mne nikdy muzikant nebude. Chodil jsem na piano a připadalo mi to příšerně nudné, hudební nauku pochopitelně nevyjímaje. Paní učitelka stála u tabule a řekla:„Nota celá," a velmi pomalu tu notu napsala. Pak bylo ticho a pak zase: „Nota půlová,“ a následovalo dlouhé kreslení noty půlové. Mezi tím jsem stačil citelně vyrušovat, takže mě z té školy po půlroce vyhodili. A tak jsem s klavírem fakticky začal až v páté třídě. To tehdy v Rychnově nad Kněžnou žila paní prof. Jelínková, která měla vystudovanou Mistrovskou školu u pana prof. Hoffmeistra, což byla za první republiky vysoká kategorie a ta se mne, na žádost rodičů, ujala. Byla velmi tolerantní i k jiným žánrům – čímž nenaznačuji, že by se jí líbily - a tak jsem později mohl hrát i v bigbeatové kapele. Hrál jsem na sólovou kytaru a zpíval, což což mi dnes nikdo nechce věřit.   Byl to také jistý druh protestu, zvláště generačního. Hráli jsme Deep Purple, Black Sabath, Led Zeppelin a já pro celou kapelu kopíroval z magnetofonu instrumentaci a tím jsem se poprvé dostával do nějaké hudební struktury. O prázdninách jsem si na brigádě vydělal na bicí a naučil se hrát i na ně. Ale pravda je, že mi toto všechno postupem času přestávalo stačit, protože rocková hudba je uzavřena v určité struktuře, která je těžko porušitelná. Tím u mě postupně převážil zájem o vážnou hudbu, ale toho, co jsem se naučil v bigbeatu, toho nelituji.
Když mi bylo asi šestnáct roků, tak jsem se sebral a jel jsem do Hradce Králové, abych našel někoho, kdo by mi pomohl s dalším hudebním vzděláváním. Tenkrát jsem šel rovnou za ředitelem místní LŠU a řekl mu, že se učím na klavír a že chci studovat hudbu, přesněji řečeno hudební kompozici.

 

  Kytice Vodník Polednice Svatební košile Dceřina kletba Zlatý kolovrat Štědrý večer