| |
Thriller
i horor - hlavně krásná podívaná
Agáta Pilátová
Týdeník Rozhlas č.53/00
Pražské premiére filmu Kytice Františka A. Brabce se dostalo vskutku slavnostního
rámce: otvírala provoz nového multiplexu v rekonstruovaném Slovanském
domě. Je to dobře, neboť jde svým způsobem o nevšední filmovou událost.
Dosud žádný tvůrce si netroufl na Erbenovu Kytici, aby ji ztvárnil jako
hraný film. Nejeden snímek se sice označuje přívlastkem "filmová
balada", pro Kytici to však platí doslova.
F. A. Brabec napsal scénář podle vybraných balad Erbenovy sbírky (Mateřídouška,
Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý
den), které pospojoval postavou mladého flétnisty a sedmi postupně dohořívajícími
svícemi. Ty symbolizují nejen ukončení jednotlivých příběhů, ale i zhasínání
lidských životů ve většině z nich. Chlapec s píšťalou prochází z jedné
povídky do druhé (pouze ve Zlatém kolovratu se stává účastníkem děje)
a jeho posmutnělá melodie jako by zklidňovala, smiřovala diváka s neúprosností
myšlenky, že po vině vždy následuje trest. Kromě úvodního příběhu-nepříběhu
o mrtvé matce, která se zjevila svým dětem v podobě mateřídouškového (ve
filmu vřesového) záhonu totiž v každé z povídek jde o trest za vinu, byt
často bezděčnou. Odplata je ovšem většinou neúměrná "provinění"
(Polednice, Svatební košile), postavy pykají za něco, co by jinak ani
nestálo za řeč...
|
|
To vše máme
zajisté zažito z Erbenovy sbírky. Ale Brabec se nebál pustit na tenký
led a riskoval konfrontaci našich představ o klasickém textu s jazykem
filmu, tj. se svým filmovým viděním. Postavy mluv důvěrně známou řečí
vázanou, jejich prostředí i konání jsou však ozvláštněny pohledem "jeho"
kamery. Navíc je pojal hodně netradičně: Polednici mu hraje Bolek Polívka,
mrtvého milého ze Svatební košile Karel Roden (kterého podpořil jiný "umrlec"
Jiří Schmitzer), Vodníkem je Dan Bárta, Aňa Geislerová se objevuje v dvojroli
hodné i "zlé" dcery atd. Jak děj plyne, film obklíčí a překryje
čtenářskou paměť a my plně vnímáme pouze jeho sdělení. Jistě zaujmou akční
prvky příběhů - tu hororová story o dívce unášené mrtvým milým, tu thriller
o tragickém soužití vodníka s lidskou bytostí, jindy zas zlověstně tichá
atmosféra Štědrého večera,kdy se naplňují temné věštby. Pokud přistoupíme
na hru, kterou s námi (a s Kyticí) Brabec hraje, potěšíme se však především
krásou a vzrušivou fantaskností obrazu, který vykouzlila invenční kamera
a podpořil podmanivý rytmus hudby. Pravda, možná budeme mít chvílemi trochu
problém, abychom některé příliš expresivní záběry nepovažovali za parodii
na Erbena (ale konečně - proč ne?), ale celek lze sotva vnímat jinak než
jak filmový zážitek. |
Domů
