TS Ostrava | TS Brno
Kytice - domů  
 
Recenze
 
  Kytice věčných hříchů - Sedm balad v hororovém stínu
Jan Foll
Týden

Verše: legendární Erbenovy sbírky patří k českému povědomí stejné jako anekdoty ze Švejka nebo árie: Prodané nevěsty. Téměř každý jedná skoro jako omšelé šlágry, málokdo však dohlédne jejich smyslu, natož pak aktuálního přesahu. Režisér F. A. Brabec natočil na motivy sedmi básní : Kytice pásmo kruté groteskních moralit o partnerských a rodinných selháních.

Brabcův druhý projekt je zajímavější než jeho prvotina Král Ubu. Jarryho fraška - u nás známá hlavně z Grossmannovy inscenace v Divadle Na zábradlí - totiž vyrůstá z odlišných, obtížně přenositelných kulturních kontextů. Poté, co ztratila svůj protitotalitní akcent, v Brabcově pojetí vyzněla jako odtažitý experiment. V Kytici je autorovo balancování mezi snahou o sdělení a nekonvenčním aranžmá vyváženější a zábavnější. Fakt, že střípky Erbenových "hororů" umí ocitovat každý školák, umožňuje hru s jejich novodobými významy. Dovoluje také posun morbidních pohádek do polohy úsměvných parafrází.

Brabcovu variaci (režisér a kameraman v jedné osobě na scénáři spolupracoval s Milošem Macourkem) - předznamenanou prologem o zemřelé matce, sirotách a mateřídoušce rámuje koloběh ročních dob. V baladě Vodník situované do předjaří se strůjkyní tragédie stává dívčina přehnaně starostlivá matka (Jana Švandová), která dceři zabrání v návratu do říše jejího partnera. Svatební košile vypráví o trestu za nevěstino bezbožné rouhání a zároveň je ze všech epizod nejzřetelněji parodická. Karikatura brakových fantasmagorií se projevuje hlavně v pasáži s loutkovitým umrlcem.

V historce o polednici - odehrávající se v parném létě - se uštvané hrdince vymstí její chvilkové rouhání vůči uřvanému dítěti. Ani tento dokumentárně laděný mikrohoror, kde obskurně zmaškařené monstrum ztělesnil Bolek Polívka, však není myšlen zcela vážně.
 
  Pohádku Zlatý kolovrat - obestřenou barvami podzimu a padajícím listím - lze vnímat jako nadčasovou bajku o zrádnosti zbohatlických fetišů a vrtkavosti nezasloužených kariér. Jiný model rodinné katastrofy mapuje morytát Dceřina kletba, nesnímaný šikmou kamerou a stylizovaný jako syrové retro ze středověku. Mladá vražedkyně v něm skončí na šibenici a prokleje matku za přílišnou toleranci. Erbenovskou mozaiku uzavírá miniatura Štědrý den, kde mladé hrdinky dychtivě nahlížejí do budoucnosti, v níž číhá smrt. V karnevalovém epilogu se všechny postavy sejdou při masopustním křepčení.

Ve filmové verzi Kytice hraje zásadní roli fenomén času, zobrazovaný v jeho přirozené podobě, ale také v různých "deformacích" zrcadlících relativitu jeho vnímání. Setkání matky se ztracenou dcerou ve Vodníkovi poznamenávají neúprosné pohyby ručiček na hodinách. Celodenní návštěva je vylíčena jako jediné, absurdně dlouhé objetí. K dalšímu záměrnému nonsensu dojde v Polednici: úvodní "tiknutí" stínu na slunečních hodinách naznačuje, že čas nadcházejícího dramatu zlověstně zmrtvěl. Dceřina kletba je založena na hutné časové zkratce: od dívčina nemanželského poklesku k ortelu za zabití novorozeněte jako by uplynula pouze jediná noc místo devíti měsíců.

Leporelo, na jehož originální výtvarnosti se zásadně podílela Brabcova partnerka Jaroslava Pecharová, svědčí o tíhnutí obou tvůrců k feériím plným atmosféry, symbolů, znakové barevnosti a technických "vykoumaností". Kytice však hýří tolika formálními nápady, že občas přebíjejí obsah vyprávění a zdržují jeho děj. Unikátně pořízené záběry z podvodního hájemství (snímané v bazénu) časem působí trochu monotónně, stejně jako vladařovo jančení ve Zlatém kolovratu. Film si však zároveň zaslouží uznání jako ukázka pečlivého řemesla i jako ojedinělý příklad vynalézavého vyjadřování obrazem. Autorům se podařilo i to hlavní - přečíst a zviditelnit Erbenovy balady jinak než jako školskou klasiku. Básníka z minulého století předvedli jako jasnozřivého pozorovatele věčných hříchů, způsobujících strašidelné následky.
 

  Kytice Vodník Polednice Svatební košile Dceřina kletba Zlatý kolovrat Štědrý večer