Kytice - domů  
 
Recenze
 
  Kytice je filmovou básní, při které diváka mrazí
Jakub Lederer
Zemské noviny

Adaptace Erbenovy sbírky balad Kytice vrací českému filmu punc uměleckého díla. Režisér a kameraman v jedné osobě - F. A. Brabec - sice zvolil bohatě stylizované ztvárnění, to však v žádném případě neubralo na působivosti vyprávěných příběhů. Spíše naopak - v Erbenových verších ukryté zlo je ve filmu ztělesněno s patřičnou intenzitou a navíc činí (také díky známým hereckým tvářím) povinnou školní četbu divácky velmi atraktivní. F. A. Brabec využil působivé předlohy, ze které nejednomu dítěti naskakuje na těle husí kůže, jako platformy pro rozehrání hororových epizod. Neuvízl naštěstí v pasti brutality a krvavých scén, ale přesně zahranými (a kostýmní výtvarnicí Jaroslavou Pecharovou dokonale upravenými) postavami polehoučku straší diváka z filmového plátna. Z každého detailu děje je patrná kameramanská zkušenost F. A. Brabce. Obrazy komponuje jako výpravnou skládačku, ve které hraje jednu z hlavních rolí atmosféra ročních období a příroda nasnímaná s magickými podtóny. Z obyčejného českého lesa dokázal tvůrce udělat ponuré houští ve stylu hororu Záhada Blair Witch, z políčka těsně před žní rozpálený lán `a la Michálkovo drama Je třeba zabít Sekala.
  Sedm vybraných balad je představováno podle ročních dob, čemuž je uzpůsobena jak barevnost jednotlivých básní, tak i dekorace a kostýmy. Od jarní zelené v Kytici a Vodníkovi přes horkou letní žlutou v Polednici a podzimní hnědou ve Svatební košili, Zlatém kolovratu a Dceřině kletbě až k modré zimě ve Štědrém večeru. Do toho všeho přesně zapadají herci, kteří se ve většině případů nestali pouhými recitátory veršů, ale proměnili rozmanité postavy ve skutečné hororové figurky. Při pohledu na létajícího umrlce v podání Karla Rodena, pobíhající Polednici Bolka Polívky nebo Umrlce Jiřího Schmitzera skutečně běhá mráz po zádech. F. A. Brabec nezanedbal ani jednu z filmových složek. Pokud přichází na scénu zlo, plátno se realisticky proměňuje v burácející moře plné dešťových kapek a stahujících se fialových mračen. Pokud se Erben rozhodl oživit mrtvolu, F. A. Brabec jí dodal přesnou vizuální podobu lidského těla, kterému při vstávání mrazivě křupou všechny kosti v těle. Vzhledem k tomu, že jsou jednotlivé balady přirozeně propojeny (pomocí sedmi svíček, které jsou postupně zhasínány), působí Kytice jako ucelená filmová báseň. Nejlépe přitom dopadly tři nosné příběhy - Vodník, Svatební košile a Zlatý kolovrat, z nichž každý by mohl být bez problémů rozveden do samostatného snímku. Trochu v závěsu zůstaly kratší epizody, zejména Kytice a Dceřina kletba, jež bez znalosti Erbenova díla zůstávají pouhými skicami. Jako celek je však Brabcův film nevídaným filmovým počinem.
 
 

  Kytice Vodník Polednice Svatební košile Dceřina kletba Zlatý kolovrat Štědrý večer