| |
Kytice
je filmovou básní, při které diváka mrazí
Jakub Lederer
Zemské noviny
Adaptace Erbenovy sbírky balad Kytice vrací českému filmu punc uměleckého
díla. Režisér a kameraman v jedné osobě - F. A. Brabec - sice zvolil bohatě
stylizované ztvárnění, to však v žádném případě neubralo na působivosti
vyprávěných příběhů. Spíše naopak - v Erbenových verších ukryté zlo je
ve filmu ztělesněno s patřičnou intenzitou a navíc činí (také díky známým
hereckým tvářím) povinnou školní četbu divácky velmi atraktivní. F. A.
Brabec využil působivé předlohy, ze které nejednomu dítěti naskakuje na
těle husí kůže, jako platformy pro rozehrání hororových epizod. Neuvízl
naštěstí v pasti brutality a krvavých scén, ale přesně zahranými (a kostýmní
výtvarnicí Jaroslavou Pecharovou dokonale upravenými) postavami polehoučku
straší diváka z filmového plátna. Z každého detailu děje je patrná kameramanská
zkušenost F. A. Brabce. Obrazy komponuje jako výpravnou skládačku, ve
které hraje jednu z hlavních rolí atmosféra ročních období a příroda nasnímaná
s magickými podtóny. Z obyčejného českého lesa dokázal tvůrce udělat ponuré
houští ve stylu hororu Záhada Blair Witch, z políčka těsně před žní rozpálený
lán `a la Michálkovo drama Je třeba zabít Sekala. |
|
Sedm vybraných
balad je představováno podle ročních dob, čemuž je uzpůsobena jak barevnost
jednotlivých básní, tak i dekorace a kostýmy. Od jarní zelené v Kytici
a Vodníkovi přes horkou letní žlutou v Polednici a podzimní hnědou ve
Svatební košili, Zlatém kolovratu a Dceřině kletbě až k modré zimě ve
Štědrém večeru. Do toho všeho přesně zapadají herci, kteří se ve většině
případů nestali pouhými recitátory veršů, ale proměnili rozmanité postavy
ve skutečné hororové figurky. Při pohledu na létajícího umrlce v podání
Karla Rodena, pobíhající Polednici Bolka Polívky nebo Umrlce Jiřího Schmitzera
skutečně běhá mráz po zádech. F. A. Brabec nezanedbal ani jednu z filmových
složek. Pokud přichází na scénu zlo, plátno se realisticky proměňuje v
burácející moře plné dešťových kapek a stahujících se fialových mračen.
Pokud se Erben rozhodl oživit mrtvolu, F. A. Brabec jí dodal přesnou vizuální
podobu lidského těla, kterému při vstávání mrazivě křupou všechny kosti
v těle. Vzhledem k tomu, že jsou jednotlivé balady přirozeně propojeny
(pomocí sedmi svíček, které jsou postupně zhasínány), působí Kytice jako
ucelená filmová báseň. Nejlépe přitom dopadly tři nosné příběhy - Vodník,
Svatební košile a Zlatý kolovrat, z nichž každý by mohl být bez problémů
rozveden do samostatného snímku. Trochu v závěsu zůstaly kratší epizody,
zejména Kytice a Dceřina kletba, jež bez znalosti Erbenova díla zůstávají
pouhými skicami. Jako celek je však Brabcův film nevídaným filmovým počinem.
|
Domů
