NAPSALI O NÁS

Hřebejk: Schmitzer je nevypočitatelný

Praha - Sehnat režiséra Jana Hřebejka není snadné. Sotva v červenci v Karlových Varech předpremiérově uvedl film Kráska v nesnázích, začal natáčet další film, který se bude jmenovat Medvídek. Do kin přijde asi za rok. Pár dní před tím, než se Kráska v nesnázích začala promítat i v brněnských kinech, si vytížený režisér konečně našel čas, aby odpověděl na otázky Rovnosti.

Na rozdíl od řady jiných českých režisérů vy ve svých filmech nemáte problém s hereckými výkony. Naopak, máte tam poměrně špičkové herce, což vysvětlujete tím, že si je vybíráte podle toho, jestli zvládají práci s kamerou.

Jsou to lidi, kteří jsou dobří a dokázali to i jindy, ale já jsem měl třeba štěstí i na dětské herce. Herců, kteří splňují má omezená kritéria, není moc, nejsme ve velké zemi. A já dost často sahám po hercích, kteří mají zkušenost s autorským divadlem, ať už je to Bolek Polívka, Jirka Macháček nebo Jaroslav Dušek. Je to v tom, že mají rozdílné herecké zkušenosti, hrají pro jiné publikum, v jiných sálech, jiný repertoár, s jiným přístupem.
Já se snažím především dobře je obsadit, aby to byl přínos i pro mě, aby to nebylo rozmělňování toho, co už hráli stokrát. I když se to taky někdy stane, zejména u malých rolí, že člověk obsadí někoho po typu. A snažím se vyladit temperament a zkušenost těch lidí tak, aby to sloužilo celku. Někdy se stane, že český film je obsazený pozoruhodnými herci, kteří si ale hrají po svém. A to nejde. Je to třeba taky přínos, ale nehraje to dohromady. Samozřejmě z kolegiálních důvodů nebudu jmenovat, ale je to velice častý jev. Objeví se tam třeba úžasný herec, který ale najednou úplně vybočí.

Kde je v takovém případě chyba? Na straně režiséra?

Určitě. Když herec hraje ve filmu blbě, je to chyba režiséra. To není chyba toho herce, to ho režisér neměl obsazovat, když se na to nehodil.

Jak velký prostor necháváte hercům, se kterými točíte? Mají nějaký prostor, jak se svými rolemi nakládat, pracovat na nich. Dáváte jim prostor, nebo jste striktní?

Nejsem striktní, naopak. Myslím, že prostor dávám veliký, ale pochopitelně když vidím, že jsme v úzkých, tak to musím trošku popohnat. Myslím, že u mě herci prostor mají, ale nejsem schopen to posoudit, to musí srovnat oni. Je ale pravda, že každý režisér má svou metodu, jak pracuje s herci, někdo je vede jako loutky a má dobré výsledky. Já se snažím si s herci projít celou scénu, točíme po velkých celcích, výjimkou nejsou čtyřminutové záběry. To je pro herce velmi těžké, ale když se vyladí na tu notu, tak se tam někdy podaří zachytit něco, co je skutečně neopakovatelné. A to je něco, čeho jsou filmy mistrů plné, u nás se to stane občas.

V Krásce se to projevuje hlavně u scén s Jiřím Schmitzerem.

To je skvěle napsaná role a Schmitzer je v obrovské formě. Je to jeden z herců, kteří jsou na světové úrovni v tom, že dokáže zahrát úplně všechno. Je to zvláštní, on není žádný televizní profesionál, ale má takovou schopnost, co měl třeba Kodet, že je schopný jít na hranici možností a před kamerou se stane osobností. Já jsem se s ním setkal podruhé, točili jsme spolu, když jsem byl na FAMU, tam to byla taková krátká malá spolupráce, ale mám pocit, že ohromně vyzrál v takovou zajímavou osobnost. On má základní vlastnost, kterou musí filmový herec mít, že se na něho musíte chtít dívat. A to může být odporný, to nesouvisí s půvabem nebo přitažlivostí, to se dá nazvat fotogeničnost nebo sex- appeal, zkrátka to, že z něj nespustíte oči. A to je Schmitzer.
Já nevím, co v tom filmu udělá. U některých herců to vím a právě proto tam třeba nejsou. Vím zkrátka, kudy to půjde. Ale někdo tohle má vůči mým filmům a já tomu úplně rozumím. Prostě mě prokoukl, to se stane.

A není vám líto, když vás někdo prokoukne?

Ale to se stane i lepším tvůrcům. Setkávám se s tím, protože jsem natočil šest filmů. Já se snažím, aby to vždycky bylo něco jiného, ale zároveň nejsem ten typ, který by chtěl dokazovat, že umí všechny žánry. Pro mě má spousta herců půvab, ale nejsou pro mě překvapiví. A třeba je to i tím, že je znám nebo oni znají mě a náš vztah už se neobohacuje. Ale Schmitzer je nevypočitatelný. A to je zajímavé, že lidi na to koukají a neví, co se stane příští vteřinu. A to je důležité, protože u některých herců to poznáte a to je nuda. Kdežto Schmitzer. Ten film je už hotový a já pořád nevím, co tam udělá, kdybych to řekl v nadsázce.

Není příkladem herce, který už se pro vás vyčerpal, Bolek Polívka?

To určite ne, Bolek ne.

Přesto jste ho do Krásky neobsadil.

Co by tam hrál? Já jsem samozřejmě uvažoval, že by hrál Hrstku, ale já bych Bolkovi takovou sobeckou svini nevěřil. Což není o charakteru herců. Já bych mu to prostě nevěřil a nevěřili by mu to ani lidi.
S Bolkem bych třeba neuměl postavit scénu trápení toho malýho kluka. Schmitzer si ji postavil dokonale sám, ten kluk, Adam Mišík, byl mimořádně dobrý, hrál absolutně s přehledem i to astma, protože jeho táta má celoživotně astma. Ale u Bolka, o kterém vím, jaký je to člověk a jak má ty malý kluky, bych měl rozpaky.

Ve vašich posledních dvou filmech vystupují muzikanti, kteří jsou nebo byli spjatí s brněnským vydavatelstvím Indies Records. Například Zdeněk Bína z - 123 minut v Horem pádem, Radůza a Glen Hansard v Krásce v nesnázích. Je to náhoda, nebo je v tom nějaká souvislost?

Indies je skvělé vydavatelství, zrovna dnes jsem čenichal nad jejich katalogem. Byla s ním třeba spojená taky moje oblíbená Zuzana Navarová a její skupina Koa. Indies je zkrátka nakladatelství, které vydává tu hudbu, co mám rád.

Podle čeho si hudbu do filmů vybíráte? Jen podle toho, co se vám líbí?

Někdy mě někdo upozorní na něco, co se líbí jemu. Teď jsem si třeba přinesl domů Xaviera Baumaxu a jsem úplně nadšený. Musím si koupit i tu první desku. Když slyším něco takového, připadá mi to jako velké osvěžení.

Proč jste stylizovali Radůzu do cikánské podoby?

My jsme Radůzu nijak nestylizovali, v čem přišla, v tom hrála. Já jsem o žádnou stylizaci Radůzy neusiloval, chtěl jsem, aby byla sama za sebe. Jen jsme z technických důvodů nenatáčeli v Balbínově poetické hospůdce, protože bychom se tam nevešli a rušili bychom její atmosféru, ale Radůza byla sama za sebe. To bych si nedovolil, říkat Radůze, ať si vezme náušnice nebo šátek.

Ve filmu jste se dotkl problematiky sekt, představeného Havlíka skvěle ztvárnil Jan Hrušínský.

Nemyslím si, že bychom se dotkli toho problému, použili jsme to spíš jako komediální motiv. U matky Čmolíkové Emílie Vašáryové ne, tam je to závažnější, u Havlíka je to taková satira. Ale to platí na každého oblbovače lidí, ať už něco prodává nebo kupčí s nějakou vírou.

Neměl jsem na mysli žádnou konkrétní sektu, protože s nimi, s výjimkou jehovistů, nemám zkušenosti. A za druhé je to vlastně jedno. Ale určitě se u tohohle motivu nejedná o žádnou analýzu, spíš je to takový výsměch.

O čem bude váš nový film Medvídek, který právě dotáčíte?

To je další film ze současnosti, o třech přátelích a jejich rodinách. Bude to film o manželství, o rodinném životě, manželkách, manželích a dětech. Tematicky je to blízko Allenovým filmům, jako jsou Manželé a manželky nebo Hana a její sestry.
Bylo by ideální, kdyby to tak dopadlo, ale je to po našem, není to postavené na hláškách, je to postavené na různých typech krizí čtyřicátníků, kterým se sice daří dobře, ale mají domácí karamboly. A zase, jako u všech našich filmů, se snažíme jít po hraně mezi tragickým a komickým a hlavně mezi kýčovitým a originálním. On ten Šabach, ono to vypadá jako nic, ale je to dost originální. A to co tady už je předmětem pohrdání takových těch chytrých lidí, tak v zahraničí je stále ještě předmětem obdivu, ten balanc mezi tragickým a komickým.
Vyprávíme příběh tří přátel, kteří se znají od gymplu, a vstupujeme v okamžiku, kdy jsou v krizi středního věku. Uvidíme, jsem přece jen příliš v tom a taky nechci mást čtenáře tím, že mluvím o něčem, co bude za rok.

JAN ŠMIKMÁTOR
JAKUB MACEK
---

Kdo je Jan Hřebejk
- narodil se 27. června 1967 v Praze
- absolvoval Filmovou akademii múzických umění
- režisér filmů Šakalí léta, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Horem pádem
- má tři České lvy ( za Šakalí léta, Musíme si pomáhat a Horem pádem)
- v červnu se mu narodil první syn Jonáš

Monitoring zajišťuje firma Anopress IT, a.s.