PAVEL GÖBL, režisér a scénárista

Narodil se v roce 1967 v Uherském Hradišti. V letech 1995 - 2002 vystudoval katedru hrané režie na pražské FAMU, kde už za studií nasbíral řadu ocenění, např. Cenu Pavla Juráčka (uděluje FITES a Český literární fond) za cvičení 2. ročníku TV mikroscéna "Země na obzoru" , dále druhou cena za režii a Cenu Pavla Juráčka za film "Pavouci nikdy nespí" na festivalu FAMU v roce 1998 a za "Otevřenou krajinu svobodného muže" získal Cenu Kodaku pro nejlepší film roku a Cenu Pavla Juráčka za scénář. "Otevřená krajina svobodného muže", je v kinodistribuci jako součást povídkového filmu "Radhošť a získal Hlavní cena FICC (Cena Dona Quijota) na festivalu Finále v Plzni 2002.

Profesionální protfolio Pavla Göbla představuje režii a scénář televizního filmu "Javorový Guláš", celovečerní slovenský film "Penis pravdy", který vznikl v nezávislé produkci a je ve stadiu postprodukce. Počátkem jara 2004 dokončil v České televizi Brno TV film "Šťáva". Na jaře a v létě 2004 spolupracoval jako dramaturg a spoluautor technického scénáře na slovenském celovečerním filmu režiséra Jiřího Chlumského natáčeného podle divadelní hry Stanislava Štepky "Konečná stanica". Na jaře roku 2005 dokončil další celovečerní TV film v produkci ČT Brno, s názvem "Balíci". Film "Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí" je jeho celovečerním debutem určeným pro distribuci v kinech.

rozhovor s režiséry

Jak vás napadlo natočit tenhle film?

PG: Já jsem to viděl v Akropoli na Žižkově, kde se mi to líbilo. Říkal jsem si, ty dialogy jsou až na výjimky vhodné pro film. Bavil jsem se.

Vy jste scénář psali ve třech - vy dva a autor divadelní předlohy René Levinský? Jak to probíhá - psaní scénáře ve třech?

PG. My jsme s Romanem tu hru rozpárali, udělali jsme ze čtyř dějství kolem devadesáti obrazů a to jsme posílali mailem Renému, který žije ve Freiburgu v Německu a učí tam matematické teorie ekonomie na univerzitě. Ten nám k tomu odepsal, že jsme "kreténi" a to probíhalo nějakou dobu, až se ten náš "kretenizmus" zmenšoval a zvětšovalo se naše pochopení toho, jak on to myslí. Vše probíhalo na dálku přes internet. Za celou dobu co jsme to chystali, jsme se viděli asi třikrát.

RŠ: My jsme ze všeho nejdřív navršili strašnou hromadu literárního materiálu. Hrozně se nám to líbilo a mysleli jsme si, že jsme to správně pochopili a napsali jsme tam hroznou spoustu historek, veselých akcí a on nás s tím poslal do prdele, my jsme tomu nerozuměli, že to je vlastně všechno špatně a jak nám to postupně docházelo, tak to ubývalo a ubývalo, protože původně scénář měl asi tři hodiny.

Ve filmu kombinujete neherce, kteří tak jakoby typově hrají sami sebe, divadelní herce a zkušeného Jaroslava Duška. Jak to podle Vás koresponduje dohromady?

PG: S Jaroslavem Duškem se znám už dlouho. Jarda je hodný chlap a Jánský taky. Tak dostal naši důvěru, aby si jednou zahrál hodného chlapa. A ti naturšici jsou spíš epizody, protože třeba Juru Vymětala nelze považovat za neherce, hraje třicet roků docela dobře amatérské divadlo.

Jak se vám režíruje takhle ve dvou?

PG: My jsme na sebe zvyklí, už jsme spolu něco dělali. Roman je víc přes výtvarno, protože tomu já vůbec nerozumím a já přes herce.

Herci na otázku "o čem je film pro ně" odpovídají úplně různě. Překvapuje Vás to? O čem je to pro Vás?

PG: To je dobře, má se to různit, protože my jsme každému řekli jeho vlastní osobní příběh. Ten film nemá hlavní postavu, ale každý z nich si myslí, že on je ta hlavní postava a tak mi je v tom držíme, aby je to zajímalo. Ale ve skutečnosti je to o tom, proč odpouštíme Frantům Bláhům. To je myšlenka tohoto filmu.

RŠ: Levinský říká, že je to o ničem a nebo my zas tomu říkáme, že to je komedie se špatným koncem. To se mně líbí jako žánr.