
Koho hrajete?
Ve filmu hraji staršího výpravčího Petra Dvořáka. Na nádraží jsou vždycky dva
výpravčí, jeden je mladý a jeden starší, ten zkušenější. Já jsem ten zkušenější,
který toho mladého poučuje nebo zaškoluje do toho, co má dělat. Taková uklidňující
osobnost. Člen té nádražácké party, který má nadhled, řeší tam problémy, mezilidské
vztahy. Když se ti kluci mezi sebou hádaj, tak se to snaží uklidnit a zahrát
to do autu. Zkrátka je to takovej jejich táta.
Vy jste herec nebo neherec?
Já jsem naprostej neherec, i když divadlo hraju amatérsky už asi třicet let,
ale jinak jsem naprostej neherec.
O čem je pro vás tenhle film?
Pro mě je takovou celoživotní zkušeností, protože v tomhle filmu poznávám, co
jsem ve svém životě zažil. Pro mě je to takovou připomínkou toho, co se v tom
mém celém životě dělo. A co se děje i na té dráze, protože má pár kamarádů nádražáků.
Jeden se mnou hrál amatérské divadlo a s tím jsem zažil...příšerné, příšerné,
příšerné zážitky...oni mají takové svoje průpovídky. My jsme jednou jeli hrát,
s našim amatérskym divadlem na Slovensko a v Puchově jsme přesedali. On přišel
ke strojvůdci, ale nezeptal se, jestli to jede na Žilinu, ale je to peťstopeťka?
Oni mají ti nádražáci svůj vlastní slovník, svůj vlastní žargon, takový svůj
vlastní život. A to mě na tom přitahuje, že ta parta žije takovým svým životem.
Jak jste se k té roli když jste neherec?
S Pavlem Gáblem jsem spolupracoval už na jeho ročníkovém filmu. Jsem sice neherec,
ale amatérské divadlo hraju už třicet let, něco na způsob Semaforu. Takže pro
mě to byl zase nový zážitek. Hrát divadlo a točit filmy je úplně něco jiného.
Je to naprosto jiná věc. Ale moc mě to lákalo, když jsem si to přečetl.
Co děláte ve svém civilním životě?
Jsem chemik.