Rozhovor se Petrem Jarchovským

Horem Pádem je váš první film ze současnosti. Jak dlouho jste s Janem Hřebejkem toto téma plánovali?
Nedá se říct, že bychom o našich látkách uvažovali jako o filmech historických nebo ze současnosti. Filmy, které jsou zasazeny do minulosti musí se současnými diváky nějak rezonovat, jinak by neměly šanci zaujmout. Zkrátka nás potkávají příběhy, které se musí odehrávat v určité době. Doba sama je pro nás podružná, zajímají nás lidské charaktery, jak se projevují a proměňují v určitých dobových kontextech. Takže - nic jsme neplánovali, ale když jsme zjistili, že máme současné téma, které chceme prostřednictvím našeho filmu postihnout, byli jsme rádi a chápali jsme to jako příležitost k vyklouznutí ze škatulky, do které si nás mnozí zvykli zařazovat a sice do škatulky "nostalgických retrokomedií".

V čem je rozdílné psaní scénáře, když člověk popisované reálie dobře zná, pohybuje se v nich…?
Nemusíte tolik pracovat s prameny a tolik si ověřovat reálie, protože v současnosti žijete a kontexty vám jsou zřejmé. Uvolňuje to ruce a vy se můžete více soustředit na osudy svých hrdinů. Ztrácíte poezii vzpomínek, cesty v čase, vůni doby, nostalgii.

Ale diváci mohou být možná kritičtější….
Každý vnímá současnost ze svého úhlu pohledu a to je na tom vzrušující. My nehledáme nějaký široký konsensus, ale snažíme se spíš klást otázky o nás a naší době.

Podílíte se jako scenárista i na výběru herců?
Je to jedna z nejpříjemnějších fází přípravy filmu, takové denní snění a já jsem rád, že u toho mohu být...

Loni Pupendo, letos Horem Pádem. Jaké jsou vaše další scénáristické plány?
Máme rozpracovaný zvláštní milostný příběh, pracujeme na druhé verzi scénáře a název zatím neprozradím. Tentokrát by mělo jít o příběh vyprávěný ve dvou rovinách, měla by se v něm setkat společně prožívaná minulost a současnost našich postav. Mělo by opět jít o tragikomický příběh, příběh zapomenuté dětské lásky, která nečekaně ožije. Ve filmu máme zaděláno na pět opravdu zajímavých hereckých příležitostí, tři ženské, dvě mužské a několik dětských. Pracoval jsem na našem příběhu celý rok a jsem dnes moc rád, že jej Honza přijal za svůj a že jej budeme domýšlet společně.

Již podruhé byl Americkou filmovou akademií nominován film podle vašeho scénáře. To je skutečně ohromný úspěch. Jak se odráží na vaší práci?
Mám víc klidu na práci, nejsem tolik mučen existenčními problémy, jsem o něco moudřejší a na druhou stranu opotřebovanější a opatrnější. Něco získáváte a něco ztrácíte. Největší plus je, že zatím mohu pracovat v kontinuitě na tématech, která zajímají mne a mé blízké kolegy a nemusím se přizpůsobovat vkusu a záměrům jiných. Závěrem bych chtěl poděkovat všem hercům účinkujícím ve filmu Horem Pádem, zejména Petru Formanovi, Emílii Vášáryové, Janu Třískovi, Ingrid Timkové, Kristýně Bokové-Liškové, Jiřímu Macháčkovi a Nataše Burger. Bylo vzrušující a inspirativní pozorovat, jak průmět jejich talentů obohacuje vznikající tvar a dělá z něj film, za kterým si skutečně stojím, ať již bude výsledek přijímán jakkoli.