V příběhu hlídače Josefa Douši hraje velkou roli zapadlá pohraniční jednokolejka s osamělým hradlařským domkem, kudy projíždějí vlaky.
Jak se dnes do filmu shání originální parní lokomotiva z počátku minulého století? Jaká je její cena?
Na vše, co se týká starých vlaků a železnic z filmu Hlídač č.47, jsme se zeptali ing. Petra Boťanského.
Titulní hrdina filmu je frontový vysloužilec, který dostal za válečné zásluhy „vechtr“. Bylo po první válce zvykem, že váleční invalidé dostávali za válečné zásluhy trafiku, jiní dostávali „vechter“?
Váleční invalidé opravdu dostávali jakési „trafiky“ a vzhledem k velkému potřebě zaměstnanců na tehdejších drahách (neexistovala žádná zabezpečovací zařízení, vše fungovalo jen na základě telefonů a morseových přístrojů) mohla být i práce „vechtra“ zajímavou trafikou.
Považovala se práce na dráze za solidní zaměstnání?
Zaměstnání na dráze bylo za 1. republiky velice solidní zaměstnání. Zaměstnanci státních drah byli „pod penzí“, po absolvování určitých let práce u dráhy měli nárok na starobní důchod. Dokonce u některých profesí (např. strojvedoucí) se do penze počítaly 2 roky práce jako 3 roky, takže měli dřívější nárok na odchod do penze.
Jaké měl hradlař povinnosti?
Hradlař odpovídal za to, že na širé trati, která byla právě hradly rozdělena na několik úseků, nepustí vlak do dalšího úseku, dokud v něm byl vlak jedoucí před ním. Jinak řečeno: dokud nedostal informaci od hradlaře na konci následujícího úseku, že předchozí vlak už kolem jeho projel, nesměl následující vlak k tomuto hradlaři pustit.
V prvopočátcích železnice byla hradla od sebe umístěna tak daleko, aby jeden hradlař viděl na druhého, protože jediným dorozumívacím zařízením byla návěstidla, která viděl i následují a předchozí hradlař. Tímto způsobem si i hradlaři a výpravčí podávali zprávy, z které strany vlak jede.
Zaváděním telefonů a zvonkových přístrojů (tzv. číňanů) docházelo k postupnému rušení hradel. Hradla zůstávala tam, kde hradlař plnil i funkci závoráře, případně i pokladního.
Jaké vagony jste pro film sháněl? Jednou je tam vidět vagon 3. třídy.
Pro filmy jsme zajišťovali vagony osobní, služební a nákladní:
Osobní vagony byly zapůjčeny z Muzea Českých drah, a. s. v Lužné u Rakovníka a z Depa kolejových vozidel Plzeň (vagon 3. třídy). Služební vagon a nákladní vagony byly zapůjčeny Národním technickým muzeem z depozitáře v Chomutově.
Jak dlouho u nás jezdila 3.třída?
Do padesátých let minulého století byly na drahách zavedeny v osobní dopravě 3. třídy, od té doby jsou pouze třídy dvě.
Odkud jsou lokomotivy?
Ve filmu se objevují dvě parní lokomotivy: pro osobní vlak typ 310.072 a pro nákladní vlak typ. 434.1100. První byla z Lužné u Rakovníka, druhá z Depa kolejových vozidel Plzeň.
Kolik stojí taková historická lokomotiva?
Neznám konkrétní cenu lokomotiv, které „hrály“ ve filmu, ale ceny neprovozních parních lokomotiv NTM se pohybují v desítkách miliónů korun.
Jak se určuje technický stav staré lokomotivy?
U provozních parních lokomotiv se k základní ceně připočítává investice do opravy, která se pohybuje v řádu miliónů, po níž získá lokomotiva tzv. Průkaz způsobilosti (něco jako technický průkaz u auta) a může jezdit s vlaky.
Po zprovoznění pak musí lokomotiva každý rok projít různými revizemi, kontrolami a zkouškami tzv. určených technických zařízení (elektrického a tlakového zařízení, kam patří i kotel lokomotivy). Dále se musí průběžně kontrolovat např. jízdní profil kol, stav kluzných ložisek a všech kluzných ploch, pružnic, nárazníků, kompresoru apod. Také se musí objednat a naložit uhlí, doplnit voda do tendru a musí být také k dispozici strojvedoucí a topič, kteří mají zkoušky z obsluhy této parní lokomotivy.
Jak dopravujete historické lokomotivy a vlaky na místo natáčení?
Dopravce zajistí zpracování speciálního jízdního řádu nebo jen objedná trasu (odkud, kudy, kam, kdy a s čím se pojede). Při navážení na různé akce, což se týkalo i filmování na Kovářské a u Jarova, se objedná trasa a lokomotiva je pak přepravována ve vhodných pauzách mezi jednotlivými pravidelnými vlaky.
Když jsme přepravovali lokomotivu 434.1100 do Kovářské, tak přes noc napadlo na trati Chomutov - Vejprty tolik sněhu, že jsme museli s lokomotivou čekat asi 2 hodiny v železniční stanici Křimov (22 km před Kovářskou) než přijela z Vejprt sněhová fréza, která musela odfrézovat sníh z tratě, abychom ve sněhových závějích s parní lokomotivou nezapadli.
Jsou parní lokomotivy spolehlivé?
Díky velké obětavosti lidí, kteří se okolo nich pohybují, jsou lokomotivy i ve svém požehnaném věku velmi spolehlivé.
Kolik je v Čechách originálních parních lokomotiv
V současné době je na území ČR cca 20 provozních parních lokomotiv.
Kde všude se točily nádražní scény? (tunel, nádraží apod.)
Objekt „vechtru“ se nachází na nádraží Kovářská (trať Chomutov - Vejprty).
Scény z tratě jsou z úseku Kovářská - Vejprty.
Scény, kdy pan Roden nastupuje do vlaku, se točily také na nádraží Kovářská.
Tunel se nachází u obce Jarov na trati Praha Zbraslav - Vrané nad Vltavou. V tomto úseku také byly natáčeny scény přímo v železničním voze.
Kde jste sehnali drezínu? Jak se s ní jezdilo?
Drezína byla zapůjčena panem ing. Václavem Zahrádkou, je na ruční pohon a ve sněhu jezdila lépe než motorová drezína, která byla použita pro záběry na jedoucí ruční drezínu. A jak se s ní jezdilo, se můžete zeptat pana Rodena, který si to také osobně vyzkoušel.
Co bylo součástí prvorepublikové železničářské uniformy?
Uniforma se skládala z obuvi, kalhot, košile, saka, na zimu tříčtvrtečního kabátu a čepice. Na uniformě saka (kabátu) byly výložky s hvězdičkami značícími dosaženou hodnost u dráhy.
Dále uniformu doplňovaly další detaily dle pracovní profese např. vlakvedoucí a průvodčí měl kleště na jízdenky, píšťalku, trubku, tašku na jízdní řád a jízdenky atd.