Bojovali jsme v režii oscarového režiséra, i v režii Filipa Renče
Jeden ohromující výbuch za druhým, šlehající plameny, osobní souboje vojáků. Tak vypadá jedna z válečných reminiscencí filmu Filipa Renče Hlídač č. 47. Přibližuje bitevní scénu z haličské fronty a natáčela se na konci prosince 2007 za husté mlhy a velkého mrazu na Berounsku.
Hodnověrně inscenovat, sehrát a natočit válečnou bitvu, navíc slavnou bitvu v Haliči, není jednoduché. Režisér Filip Renč proto požádal o pomoc zkušené „válečníky“ z Gardy města Hradec Králové. O bitevním zákulisí jsme si povídali s jedním ze zakladatelů královéhradecké gardy – Radkem Balcárkem.
Můžete představit gardu, kolik vás je, jaké služby nabízíte?
V roce 1990 jsme spolu s Pavlem Urbanem založili Gardu města Hradce Králové jako vojensko-historické občanské sdružení. Tento soubor se zabývá především organizací bitevních scén, vojensko-historických akcí, provozováním bojových historických vozidel, natáčení historických filmů atd.
S jakými zbraněmi bojujete?
Z chladných zbraní ovládáme šavle, meče, kordy, halapartny. Z palných muškety, křesadlové a perkusní pušky, moderní pušky Manlicher a Mauser, kulomet Maxim, MG 12 Parabellum a MG 34. V našem autoparku historických vozidel se nachází válečná vozidla, Sd.Kfz 222, BMW 325, Praga RN, 5 motocyklů BMW R71, Zündapp, 20 historických vojenských bicyklů, žebřinové plachtové a muniční vozy.
Co je na vaší práci nejnebezpečnější?
Nejnebezpečnější je samozřejmě zacházení se zbraněmi, hlavně střelnými. Dále pak provoz bojových vozidel, nebo jízdy na koni. Ale všechno zvládáme tak, že úrazy jsou téměř vyloučeny.
Jste pojištěni?
Životní a úrazové pojištění je nezbytností každého člena.
V jakých filmech jste už účinkovali?
Máme za sebou natáčení asi ve dvanácti filmech, většinou představujeme historické vojáky, stráže a dozorce. Občas máme i mluvené „štěky“, produkce si nás rády vybírají, protože máme obrovskou historickou výbavu, celkem asi 150 uniforem, spousty dobových rekvizit, vozidel, povozů atd. A hlavně s tím vším umíme zacházet, máme výcvik, pořadovou přípravu v několika povelových jazycích a jezdíme na koních. Vojáka neuděláte tím, že komparsistu jen navléknete do uniformy. Mnozí z nás dělali léta historický šerm, takže máme i lehce kaskadérské dovednosti.
Dělali jsme například na filmech - Waterloo po Česku, Madam z Izis, Příběh vánočního stromku, "Der neunte Tag" v režii oskarového režiséra Volkera Schlöndorffa, Bathory v režii Juraje Jakubiska a Peníze v režii Jiřího Krejčíka.
Specializujete se na určité časové období?
Veřejnosti se představujeme v šesti druzích historických uniforem. První představují městskou gardu z roku 1600, dále 26. pluk pruské pěchoty z roku 1740, 1. pluk gardových voltižérů z napoleonských válek, 1. pěší pluk pruské gardy z roku 1866 s historickou muzikou, 1. pěší pluk pruské gardy z první světové války a nakonec německý průzkumný motorizovaný oddíl z druhé světové války.
Co předvádíte v Hlídači č. 47?
Ve filmu Hlídač č. 47 představujeme rakouské vojáky v zákopech se vším, co k tomu patří. Nevyhnuli jsme se ani spolupráci s kaskadéry a mnozí z nás včetně mě jsme si odnesli pár šrámů, modřin a odřenin. Terén pěkně byl zmrzlý a tvrdý, ale rozhodně velmi realistický. Jako ruské protivníky jsme si vybrali kolegy z ČAPVH Brno.
Čím byla bitva v Haliči specifická?
Bitva v Haliči byla specifická i tím, že spousty Čechů dezertovalo k Rusům a vytvořilo jednotky Čs. legií. Nakonec tak mnohdy za cizí věc bojovali Češi proti Čechům.
Kterou bitvu považujete v historii za nejzajímavější?
Pro nás je nejzajímavější samozřejmě bitva u Hradce Králové z 3. července 1866, kdy Prušáci na hlavu porazili rakousko-saská vojska. Toto bitvu každoročně organizujeme a „předvádíme“ spolu s dalšími 500 historickými vojáky. Nasazením jezdectva, počty kanónů, rozsahy staveb, pyrotechniky a dekorací se hrdě řadíme mezi evropskou špičku tradičních „rekonstrukcí“ bitev.
Kterého generála považujete za největšího stratéga?
Nemám nikoho vyhraněného, ale rozhodně za zmínku stojí např. generál Suvorov, Napoleon Bonaparte nebo Erwin Rommel. Tito vojevůdci dokázali beze zbytku využít svých výhod a naopak těžit i z malých chyb protivníka. Za nejprogresivnějšího vojáka považuji stíhacího pilota Ericha Hartmanna, který během necelých dvou let 1943 - 45 sám sestřelil 352 nepřátelských letadel a ve svých 23 letech se stal nejúspěšnějším stíhačem na světě.
Více informací na garda.mhk.cz