Rohovor s Tomášem Vorlem jr.

Ve filmu Gympl hraješ Petra, který studuje gymnázium a kromě malování graffiti ho nic moc nebaví. Našel jsi se v takové roli nějakým způsobem?
Petr je takový melancholik, přes den je tichý a v noci dostává náboj, který zužitkovává při malování graffiti. Běžný svět školy a všech stereotypů je hrozně jednoduchý a člověk nemá potřebu se tam nějak projevovat, protože je stejně jenom jedna kostička ve skládance. V noci ale dostává prostor pro seberealizaci a v tom se mi role Petra líbila.

Zkoušel jsi někdy před vznikem filmu Gympl malovat graffiti?
V mých raných teenagerovských letech jsem se o to pokoušel, chodili jsme s klukama do Bráníka na legální zdi, ale ty výsledky byly tak strašný, že jsem toho zakrátko nechal. Další věc je, že jsem dost nezručný, stálo by mě tedy velké úsilí se to naučit. Jinak můj vztah  ke graffiti je takový dvousečný, na jednu stranu dokážu ocenit pěkné umělecké dílo, pokud je na správném místě. Na druhou stranu vidím třeba mou babičku, která věnuje velkou péči  svému domu, pak přijde nějaký writer a během patnácti vteřin dokáže všechno zničit, tak to se překousnout nedá. Navíc se strašně vyhýbám všem věcem, které se jen vzdáleně přibližují nějaké ilegalitě.

Jakou průpravou jsi prošel v rámci malování graffiti před natáčením Gymplu?
Začalo to tím, že jsem dostal od produkce krabici sprejů a babička udělala právě na tom svém domě ústupek a ve dvoře domu nás nechala si to zkoušet. Samozřejmě za podmínky,  že to pak opravíme. Naučit se malovat graffiti trvá tak dlouho, že jsem nepochytil pořádně ani základy. Samozřejmě jsem se musel naučit, jak držet sprej, jak dělat pohyby rukou atd., to bylo takové základní desatero, ale pětadevadesát procent všech tahů ve filmu je dílem rukou někoho jiného.  Paradoxem je, že Jirka Mádl je v tom filmu jako nováček, tak si mohl  malovat co chtěl, protože na něj nebyly kladeny žádné nároky.

Ve filmu je spousta obtížných a fyzicky náročných scén, co bylo pro vás během natáčení nejsložitější?
Nejhorší z celého natáčení bylo jednoznačně lezení na komín. Lezli jsme třikrát nebo čtyřikrát nahoru a dolů po kovovém žebříku, kdy foukalo, pršelo a byla opravdu zima. Když jsem po několikáté lezl dolů, nemohl jsem se pořádně udržet, kdybychom nebyli jištění, tak jsem si docela jistý, že bych z toho komína spadl. Byl to opravdu heroický výkon!

Za poslední dva roky jste ztvárnil dvě hlavní role v celovečerním filmu, kam až sahají vaše herecké ambice?
Role ve filmu Skřítek i Gympl mi napsal táta tak trochu na míru, čímž mi to vlastně hodně usnadnil. Beru to především jako životní epizodu, chtěl jsem si herectví zkusit, doufám, že se mi to povedlo podle představ těch, kteří mi dali důvěru. Ve skutečnosti nemám na herectví moc náturu.