Myslím, že už jsem říkala, že velké rodinné srazy nejsou pro naši rodinu, rozdrobenou napříč časem i prostorem, zrovna typické. Ale právě teď se jeden chystá. Luisa se totiž bude vdávat. A protože žížalář Ludvík trval na tom, že svatba musí být ve Znojmě, nejspíš si na přepravu budeme muset pronajmout nějaký menší autobus. Pojedu já s Danem a Viktorem, Nikol s Majkem, Brouk s Olgou, potom pár Luisiných kavárenských kamarádek… a já tak trochu tajně doufám, že v rámci svatebních oslav se objeví i překvapení v podobě mojí mámy Hany.
Celá rodina teď žije vírem svatebních příprav. Brouk se nejdřív nabídl, že Luise ušije svatební šaty, ale hádali se u toho tak strašně, že Nikol nakonec vzala Luisu do několika svatebních salonů a společně vybraly elegantní kostýmek smetanové barvy. Majk se kasá, že na svatební oslavu zařídí ohňostroj, zatímco Olga bude všem zúčastněným vykládat karty…
Ale v posledních dnech jsem zjistila zvláštní věc. O štěstí se nepíše tak dobře jako o problémech a trablech. A protože já jsem poslední dobou doopravdy šťastná, rozhodla jsem se, že si se svým blogem dám na nějaký čas pauzu. Přeju sama sobě, aby mi to nějaký čas vydrželo (tedy to štěstí).
A přeju štěstí i vám, svým čtenářům!
