El Paso

Ondřej Trojan - producent

Filmový režisér a producent, herec divadla Sklep se narodil na Silvestra roku 1959 v Praze. Pochází z herecké rodiny - herectví se věnuje jeho otec Ladislav i mladší bratr Ivan. Vystudoval gymnázium s vyznamenáním v roce 1979. Studoval na Pedagogické fakultě, kde ukončil osm semestrů v oboru matematika - chemie. Odešel, protože ho škola nebavila. Od počátku osmdesátých let pravidelně účinkuje s kultovním pražským divadlem Sklep. Kolegové z divadla ho vedle divadla inspirovali i k zájmu o film. Dva roky pracoval ve Filmovém Studiu Barrandov jako rekvizitář, připravoval se na přijímací zkoušky na FAMU v Praze, kam byl přijat na obor Filmová a televizní režie v roce 1985.
Na FAMU natočil své první krátkometrážní filmy, z nichž zejména televizní cvičení TÝDEN NA OBRAZOVCE a půlhodinový film SEDM vyvolaly nemalou odezvu na festivalech a mezi diváky. V porevolučním roce 1990 přerušil Trojan studium na FAMU v pátém ročníku, aby natočil svůj celovečerní debut podle scénáře spolužáků Petra Jarchovského a Jana Hřebejka PĚJME PÍSEŇ DOHOLA (poprvé se v tomto filmu objevila před kamerou Aňa Geislerová). V roce 1991 Trojan odpromoval na FAMU.
V roce 1992 natočil pro Českou televizi dvoudílný film PENZIÓNEK, který mapuje nejlepší skeče a písně Divadla Sklep na přelomu 80. a 90. let. V témže roce založil s kolegy Tomášem Hanákem a Jiřím Burdou Filmovou a televizní společnost Total HelpArt T.H.A., která se zaměřuje na produkci celovečerních filmů, výrobu audiovizuálních děl a na manažerskou činnost pro Divadlo Sklep. O rok později režíroval již v produkci Total HelpArtu divácky velice úspěšnou adaptaci „sklepovsko-havlovského“ dramatu MLÝNY.
Total HelpArt T.H.A. v současnosti patří  k nejúspěšnějším producentským společnostem vůbec. Spolupracovala na všech filmech Jana Hřebejka (s výjimkou Šakalích let a Nestydy), a může se tedy pochlubit nominací na Oscara za nejlepší zahraniční film (MUSÍME SI POMÁHAT) a několika Českými lvy. Na prestižní cenu americké Akademie bylo nominováno i výpravné historické drama ŽELARY, které sám Ondřej Trojan natočil podle knižních předloh Květy Legátové Želary a Jozova Hanule. Tímto filmem Trojan dokázal, že je nejen schopný producent, který dovede vycítit silnou látku, ale i velice zručný režisér.
Ondřej Trojan realizoval:
TV filmy pro Českou televizi:
PENZIÓNEK (1992)
VELBLOUDI JDOU NOCÍ TAJŮPLNOU (1993)
HISTORKY OD KRBU (cyklus osmi filmových povídek, režie Ondřej Trojan, Tomáš Vorel, Zdeněk Tyc, Václav Koubek…, 1994, 1995)
SKLEP: MLÝNY (1994)
PUMELICE LESNÍ MOUDROSTI (1997)
MULTIKÁR MOVIE SHOW (1998)
WARTBURG MOVIE SHOW (1999)

TV pořady:
NA STOJÁKA (režie Zdeněk Tyc, 2004 -)

Dokumentární filmy pro Českou televizi:
TOTÁLNÍ VELBLOUD KRYŠTOFA TROBÁČKA (umělecký dokument o životě a díle pražského výtvarníka, režie O. Trojan, 1992)
PRAŽSKÁ 5 Z VÍDNĚ DO AKROPOLE (dokument o divadelním, výtvarném a hudebním společenství Pražská 5, režie Petr Nikolajev, 1995)

Celovečerní dokumentární filmy:
AFOŇKA UŽ NECHCE PÁST SOBY (režie Martin Ryšavý, 2004)
ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY (režie Lukáš Přibyl, 2007)

Celovečerní filmy - jako režisér:  
PĚJME PÍSEŇ DOHOLA (1990)  ŽELARY (2003)  
Celovečerní filmy - jako producent:  
PELÍŠKY (režie Jan Hřebejk, 1998)
MUSÍME SI POMÁHAT (režie Jan Hřebejk, 2000)  CESTA Z MĚSTA (režie Tomáš Vorel, 2000)
KRUTÉ RADOSTI (režie Juraj Nvota, 2002)
PUPENDO (režie Jan Hřebejk, 2003)
ŽELARY (režie Ondřej Trojan, 2003)
HOREM PÁDEM (režie Jan Hřebejk, 2004)
KRÁSKA V NESNÁZÍCH (režie Jan Hřebejk, 2006)
MEDVÍDEK (režie Jan Hřebejk, 2007)
U MĚ DOBRÝ (režie Jan Hřebejk, 2008)

Jako herec:
SKLEP: MLÝNY (režie Ondřej Trojan, 1994) (TV)
PUMELICE LESNÍ MOUDROSTI (režie Ondřej Trojan, 1997) (TV)
MULTICAR MOVIE SHOW (režie Ondřej Trojan, 1998) (TV)
WARTBURG MOVIE SHOW (režie Ondřej Trojan, 1999) (TV)
CESTA Z MĚSTA (režie Tomáš Vorel, 2000)  SPRÁVCE STATKU (režie Martin Duba, 2003)
SKŘÍTEK (režie Tomáš Vorel, 2005)
GYMPL (režie Tomáš Vorel, 2007)

Jako producent jste podepsán pod mnohými významnými či zajímavými filmovými projekty. Jako režisér už tak pilný nejste – od vašeho debutu Pějme píseň dohola uběhlo přes deset let, než jste úžasně zabodoval Želary a teprve nyní, po dalších sedmi letech režírujete svůj další film – Občanský průkaz podle Šabachovy novely. Proč jste se zároveň stal producentem filmu El Paso? Vždyť vás musí vlastní režírování zcela pohltit!
Inu, ono nebylo úplně snadné sehnat na El Paso peníze, takže realizace se protáhla o dva roky oproti původnímu plánu. Ale tak to u filmu chodí. Připravujete do realizace několik látek, některé nakonec zůstanou v šuplíku, jiné se realizují hned, na některé je potřeba trpělivost a zarputilost. To, že se projekty všelijak kříží, je dáno právě tou nevyzpytatelnou dobou pro jejich přípravu a financování. Zdeněk Tyc je z těch mých kolegů z FAMU, se kterým jsem toužil se potkat pracovně - a El Paso byla jedna z látek, kterou mi Zdeněk dal přečíst.

Co se vám líbilo na scénáři?
Především jeho autenticita. Předlohou je skutečný příběh matky devíti dětí, kterou Zdeněk osobně zná a mnohokrát se s ní setkal. Příběh filmu není černobílý, ukazuje slabiny neosobního úředního přístupu k sociálně postiženým spoluobčanům, ale také situace, kdy naše bílá většina, s poněkud odlišným žebříčkem hodnot, hodnotí počínání Romů jako nezpůsobilé pro vzájemné soužití – a mnohdy právem. Vzájemné neporozumění si, zbabělost nahlížet problémy úhlem pohledu těch druhých, přináší spoustu osobních tragédií a nevraživostí.

A co hodnotíte na hotovém díle?
Věřím, že se nám podařilo udělat pravdivý a citlivý film, který není beznadějný, který otevírá celou řadu otázek pro soužití kulturně i společensky tak rozdílných etnik – Romů a „gádžů“ - a taky otázek úředního fungování státu. Líbí se mi, že Zdeněk divákovi nevnucuje svůj názor, nementoruje.

Setkal jste se v naší zemi s xenofobním jednáním vůči Romům?
Jistě, ale to není hlavní téma filmu, v El Pasu se nehraje ani tak o toleranci rasovou, jako spíše společenskou.

Koho by mohl příběh romské maminky v nesnázích zaujmout?
Kouzlo filmu spočívá v síle jednání jednotlivých postav, v jejich síle vzepřít se nepřízni osudu a taky v síle dokázat změnit své postoje, změnit své žebříčky hodnot. To může být pro diváka velmi cenné, povzbuzující, inspirativní, emotivní. Koneckonců stejné téma bylo i hlavním motivem Želar. Nedělám si iluze, že v naší konzumní společnosti je snadné se o takovouto látku aktivně zajímat. Mnohem snadnější je nad ní zavřít oči nebo se popást nad osobní tragédií zkratkovitě v televizním zpravodajství a říct si, tak tohle se mě chválabohu netýká. Ale nepodceňujme filmového diváka. Věřím, že jsme udělali kvalitní film a to je pro mne nejdůležitější kritérium. Věřím, že diváci El Paso ocení.

Pro producenta je to asi přece jen riskantní věc. Věříte v návratnost finančních prostředků, které do El pasa vkládáte?
Bez komentáře – tento film jsme dělali z jiných pohnutek…