El Paso

Vladimír Javorský - Hloušek

Známý všestranný herec a hudebník se narodil v Ostravě 2. května 1962. Už jako gymnazista hrál v amatérském Divadle na žíněnkách. Vystudoval brněnskou JAMU a hned poté se uchytil v brněnském Divadle na provázku. Posléze nastoupil do Činoherního klubu v Praze a v letech 1992-93 vystupoval ve Francii s divadlem Compagnie du Hasard. Od roku 1999 patří k oporám souboru Národního divadla v Praze (Hamlet, Hadrián z Římsů, Idiot, aj.). Pravidelně hostuje i na dalších scénách, vystupuje i v mezinárodním projektu bratří Formanů Obludárium.
Hrál hlavní roli v česko-americkém krátkém hraném filmu MOST (režie Boby Garabedian, 2000), který byl nominován na Oscara. Byl nominován na Českého lva za vedlejší roli ve filmu BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA (režie Petr Nikolaev, 1997).
Na televizních obrazovkách se poprvé objevil už během studií v seriálu ČERNÁ ZEMĚ. Následovaly další televizní role - vojín ,,Kyslík" v seriálu CHLAPCI A CHLAPI (režie Evžen Sokolovský, 1988), záporná role Seppa ve VLAKU DĚTSTVÍ A NADĚJE (režie Karel Kachyňa, 1989), BYLO NÁS PĚT (1994) pod taktovkou režiséra Karla Smyczka, a určitě nejvýznamnější příležitosti se mu dostalo v koprodukčním seriálu NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ (režie Ivan Balada, 1990). Jana Kašpara Debureaua, světoznámého mima, zahrál Javorský skvěle. Možná i díky tomu, že se pantomimě věnoval už před natáčením a ve Francii byl nějakou dobu členem souboru, který žil jako opravdová kočovná společnost.
Objevil se v mnoha v celovečerních filmech, mezi něž patří například ČERNÍ BARONI (režie Zdeněk Sirový, 1992), NEJASNÁ ZPRÁVA O KONCI SVĚTA (režie Juraj Jakubisko, 1997), LOTRANDO A ZUBEJDA (režie Karel Smyczek, 1997), ENE BENE (režie Alice Nellis, 2000), KOUSEK NEBE (režie Petr Nikolaev, 2005), PANIC JE NANIC (režie Ivo Macharáček, 2005), CHYŤTE DOKTORA (režie Martin Dolenský, 2007), ROMING (režie Jiří Vejdělek, 2007), U MĚ DOBRÝ (režie Jan Hřebejk, 2007).
Hranice schopností Vladimíra Javorského ale nekončí na divadelních prknech nebo před kamerami. Javorský zpívá a hraje na saxofon a umí hned pět světových jazyků - anglicky, německy, rusky, polsky a francouzsky.

Tentokrát jste dostal spíše zápornou epizodní roli. Kdo je ten sucharský pán?
Je to úředník, který  své postavení využívá ke svému osobnímu prospěchu... Je to takový úřednický druh... Jako jsou živočišné druhy, tak je i úřednický druh.

Měl jste nějaký zvláštní důvod, abyste tuto roličku přijal?
Moc jsem se těšil na Zdeňka Tyce. Viděl jsem jeho film Vojtěch, řečený sirotek, a to pro mne tehdy bylo jako zjevení. Proto jsem se těšil i na režiséra toho filmu, do té doby jsem ho totiž neznal.

Máte nějakou zkušenost s Romy? S romskou komunitou nebo třeba i s jejich muzikou, vždyť jste sám velmi všestranný, vystupoval jste například se skupinou Traband...
S romskou muzikou jsem se setkal při filmu Roming. Pozvali mne tehdy na oslavu narozenin a bylo to skvělé, mám jen nejlepší zážitky. S romskou komunitou nemám žádný problém. Má-li se řešit nějaký přestupek, má se řešit u každého stejně, všem se má měřit stejným metrem. Ale nežiju s romskou komunitou tak natěsno, aby vůbec nějaký problém mohl vzniknout. Dennodenní soužití s Romy, jako je v Teplicích nebo Mostě, jsem nezažil a nevím, co to obnáší, nemůžu se k tomu vyjádřit. Na mne jen romští výrostci většinou pokřikují, že mě znají z filmu, ale to dělávají všichni, i „gádžové“.

V Národním divadle jste zvyklý na perfektní profesionály. Ale jak se vám hrálo s romskou neherečkou Irenou Horváthovou, představitelkou hlavní role?
Pro herce je hodně občerstvující, když hraje s nehercem. A je jedno, jestli je to Romka nebo Ind. Člověk musí dávat pozor, co se stane, protože školený herec je už zajetý v jistých kolejích, které jsou snadno odhadnutelné, můžete u něho poznat, jak se celá věc bude vyvíjet. Kdežto když je na place neherec, ať romský, nebo neromský, nemůžete tušit, kam se to může vrtnout, jak to může dopadnout. Je to takový zbystřující zážitek.