El Paso

David Prachař - Kochta

Narodil se 15. ledna 1959. Pochází z hereckého rodu. V roce 1982 absolvoval pražské DAMU a kromě herectví využívá také svých hudebních a tanečních schopností. Osudově  na něj působila zejména spolupráce s režiséry Janem Grossmanem, Janem Nebeským a Michalem Dočekalem. Účinkoval například v pražském Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), v Divadle E. F. Buriana, v Činoherním klubu. Významné bylo jeho působení v Divadle Komedie – však byl taky oceněn za titulní roli v tamním Hamletovi. Výrazné bylo též jeho účinkování v inscenaci Borise Rösnera Macbeth na Letních shakespearovských slavnostech. Od roku 2002 je stálým členem činohry Národního divadla, kde už několik let září v titulní roli Cyrana z Bergeracu.  V současnosti ho tam můžeme vidět ještě v Našich furiantech, v Richardovi III., Malé hudbě moci, v Benefici Vlasty Chramostové – Tři životy a v Nepříteli lidu. V televizních snímcích účinkoval například v ISABELLE, VÉVODKYNI BOURBONSKÉ, JÁNOŠOVĚ KOUZELNÉ FLÉTNIČCE, ve DNI, KDY NEVYŠLO SLUNCE, AŤ TEN KŮŇ MLČÍ! aj. Hrál v seriálech ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ, 3+1 S MIROSLAVEM DONUTILEM, HOSPODA, CHLAPCI A CHLAPI, NEŽ SE TÁTA VRÁTÍ. Do jeho filmografie patří SCHŮZKA SE STÍNY (režie Jiří Svoboda, 1982), NAROZENINY REŽISÉRA Z. K. (režie Jaroslav Balík, 1987), NEXUS (režie José María Forqué, 1994), povídkový film AGÁTA (1999). 
V roce 1994 získal ocenění v anketě kritiků za roli Hamleta a v roce 2001 Cenu Alfréda Radoka za titulní roli v Marlowově Tragické historii o doktoru Faustovi. Obdržel též Cenu Thálie 2006 za výkon v inscenaci Novecento – Magické piano na scéně Violy. Na Thálii byl nominován ještě dvakrát, za titulní roli v Coriolanovi a za roli v inscenaci Duše – krajina širá. Je rovněž nositelem ceny Františka Filipovského za dabing filmu Život je krásný.

Ve filmu El paso jste ztvárnil sociálního pracovníka. Jak jste se na roli připravoval?
Ve filmu El paso hraji společně s mou manželkou Lindou Rybovou, a tak bylo jasné, že by mohly nastat komplikace v domácím provozu a o ten bylo nutné se postarat. Máme tři malé děti, takže jsme museli udělat na dlouhou dobu dopředu takový technický scénář, aby to všechno klaplo a o děti bylo postaráno.

Uměl byste si představit, že byste měl stejné povolání jako vaše filmová postava?
Uvědomil jsem si, že je to náročné a komplikované povolání. Sociální pracovníci by měli být chápaví. Musejí být tolerantní i k lidem, kteří se dostali na okraj společnosti, musejí k nim chovat sympatie, a na druhou stranu jim musejí říkat třeba i nepříjemné věci… Moc ty lidi obdivuji!

Zdeněk Tyc vás do role tolerantního Kochty obsadil také proto, že máte moc rád děti stejně jako vaše filmová postava.
Také jsem několikanásobným otcem! A děti v El pasu byly naprosto úžasné!

…takže jste si hned padli do oka?
Určitě! Jedna věc mě ale nesmírně příjemně překvapila. Hluchého chlapečka ve filmu hrál skutečně hluchý kluk, který neuměl mluvit a vyrůstal po různých ústavech, kde se mu nikdo moc nevěnoval. Ale při natáčení měl pořád u sebe takovou speciální paní pečovatelku, která se o něj starala a pomáhala mu. A pak jsme si všichni po nějaké době všimli, že klučina během natáčení udělal obrovský skok, že je na tom najednou mnohem lépe!! To nás všechny moc potěšilo.

Asi jste občas museli s dětmi trochu improvizovat.
Museli jsme udržovat tu správnou atmosféru, někdy jsme je rozveselovali a jindy je zase tlumili… Děti prostě nevydrží soustředit se naplno osm hodin.

Co pro vás bylo při natáčení obtížné?
Snažili jsme se, abychom moc nehráli, abychom tomu dali tu správnou autentičnost, aby se to trochu podobalo dokumentu.

Zažil jste během filmování něco neobvyklého?
Moc mě nadchly lokace, kde jsme natáčeli. Hlavně u Berouna jsem objevil krásná místa. To mě na natáčení bavilo, chodit a poznávat novou krajinu. A také mě nadchl štáb! Bylo na nich vidět, že je to baví a že to dělají s láskou.

Co vás jako první napadne, když se řekne El paso?
Přepadení. Vím, že to znamená romsky „přepadení“. Na to jsem se zeptal snad jako na první věc.