Jak jste přišel
k roli Ladi v komedii Divoké včely?
Původně to bylo tak, že Bohdan Sláma přijel do HaDivadla s tím, že na
mě dostal tip, abych hrál tu hlavní postavu Káji. Předtím jsme se osobně
vůbec neznali. Bohdan zjistil, že se mu na tu roli nehodím, že to musí
hrát někdo jinej. Takže to dopadlo tak, že obsadil půlku HaDivadla, a
mě ne. Pak došel k tomu, že bych mohl hrát postavu Ladi.
Jak se vám ta postava jevila?
Mně se moc líbila, ještě jsme o ní ale potom s Bohdanem hodně mluvili.
Chtěli jsme ji tak trochu polidštit. Laďa je kluk, který má trochu zastydlou
pubertu, je “ulítlej” na Michaelovi Jacksonovi, ale zároveň je to docela
hodnej člověk, takovej nešťastník, kterej v tom ještě neumí moc chodit.
Má smůlu, že ta jeho Božka, s kterou už asi chodí delší dobu, je z puberty
už dávno venku, a tím pádem si přestali rozumět. On to těžko nese, protože
ji má hrozně moc rád. Já jsem hrozně chtěl, aby i ten Laďa došel k nějakému
poznání, přišel na spoustu věcí a trochu dospěl.
Měl jste Laďu rád?
Jak jsem měl rád Františka z Návratu idiota a bojoval jsem za něj, tak
jsem měl rád i Laďu. V mnoha věcech jsem ho chápal. Tím, jak jsem o něm
mluvil s Bohdanem - tohle by Laďa nikdy neřekl, tohle by neudělal… jsem
vlastně přemýšlel za něj. Ty pocity, které tam jsou, jsem taky třeba někdy
v životě poznal. Musel jsem ho mít rád, když jsem za něj kopal.
Jak jste se stal tak skvělým dvojníkem Michaela
Jacksona. Předpokládám, že on a jeho muzika - to není váš šálek čaje?
Vůbec ne. Já jsem Jacksona nikdy nijak zvlášť neprožíval. Ale byla to
pro mě hezká výzva, bavilo mě na tom dělat. Dostal jsem kazetu s videoklipy,
knížku a měl jsem učitele, takového mladého kluka z Brna, který je fanatickým
Jacksonovým fanouškem a skvěle ho imituje. On se mnou cvičil a neměl to
vůbec lehké, protože já jsem taneční antitalent.
Vaše kolegyně Táňa Vilhelmová v jednom rozhovoru
hovořila o problematických podmínkách, v jakých žijí lidé ve vesnici,
kde jste točili, a o jejich přístupu k životu. A oni se prý naštvali.
Jak jste vnímal to prostředí Jiříkova vy?
Táňa se možná jen trochu špatně vyjádřila. Myslím, že hlavně děti tam
ale opravdu nemají moc dobré podmínky k životu ani zábavě. Není tam vlastně
žádná kultura, není kam chodit, všude kolem je vysoká nezaměstnanost a
dost velká chudoba. Je to takový trochu zapomenutý kraj, ale na druhé
straně jsou tam i pěkný věc. Třeba jak lidi dokáží žít pospolu, scházet
se, povídat si. Oni mají svůj způsob života docela rádi, nijak se jím
netrápí, jsou docela spokojení. Jen žijí jinak, než jsme zvyklí. My jsme
pro ně byli taková zájezdová estráda, když jsme tam natáčeli. A taky šance
si vydělat pár korun.
Film Divoké včely má trochu podobné ladění jako
Návrat idiota, i některé styčné motivy. Když jste tam opět obsazeni s
Táňou Vilhelmovou jako dvojice, nemyslíte, že se dostanou tvůrci do podezření,
že tak trochu “opisovali”?
Když jsem o tom přemýšlel, opravdu jsem došel k tomu, že ty filmy mají
něco společného. Ale mají společné jenom to, že jsou o strašně jednoduchých,
banálních věcech, o kterých se moc často filmy netočí. Vyprávějí o pár
dnech v životě několika obyčejných lidí, mezi kterými jsou určité vztahy
a oni je nějak řeší a zároveň musí řešit každodenní problémy. Oba filmy
mají svoji čistotu, ale úplně jinou poetiku.
Saša Gedeon a Bohdan Sláma jsou vrstevníci. Mohl
byste srovnat jejich přístup k práci a hercům?
Oba jsou úplně jiní. Saša přesně ví, jak co bude, má předem všechno dokonale
vymyšlený. Zároveň ale je opatrný, takový psycholog, který pracuje s každým
hercem jinak, podle toho, co na koho platí. Bohdan hodně spoléhá na samotné
herce. Je trochu poděs v tom, že často mění smysl scén, dělá posuny ve
scénáři, a dokonce zasahuje i do života postav.
Myslíte, že Divoké včely by mohli oslovit stejné
diváky jako Návrat idiota?
Mě nejvíc zasahují filmy, o kterých, když odcházím z kina, ani příliš
nepřemýšlím, ale pořád mi nejdou z hlavy. Ani druhý den, mám je zapsané
někde v mozku a nemůžu na ně zapomenout. A to bych přál tomuhle filmu,
protože si myslím, že na to má.
Je těžší nebo lehčí hrát s partnerkou, se kterou
jste už jednou vytvořili před kamerou dvojici, a byli jste párem i mimo
film?
Ani jedno, ani druhé. Pro mě je příjemné, když se s filmovým partnerem
znám, ať je to kamarádka, nebo kamarád. Můžu s ním aspoň prohodit mezi
natáčením pár vět. Ale jestli je to nebo byl váš osobní partner - v tom
důležitost nevidím.
V divadle vám dávají režiséři rozmanitější úlohy,
ve filmu zatím dostáváte jen úlohy “nekňubů”. Nemáte chuť si zahrál ve
filmu nějakého elegantního playboye?
Každá role v těch třech filmech, které jsem natočil, byla jiná. To byli
tři různí hrdinové, za každého jsem přemýšlel úplně jinak. Jestli bych
si teď rád něco zahrál, tak je to nějakej opravdu velkej záporák a grázlík.
|
Při natáčení
Laďa před svým vystoupením
Laďa |
|
Domů
