Domů DÁME PO ZELENÉ, SVĚT NÁM ZRŮŽOVÍ...  NA CHVILKU
DIVOKÉ VČELY Jaroslav Dušek

Začínal jako herec v Nedivadle Ivana Vyskočila. V roce 1981 založil divadlo Vizita, kde hraje improvizovaná představení většinou s houslistou Martinem Zbrožkem. Účinkoval ve filmech Vrať se do hrobu, Kouř, Don Gio, Kamenný most, popularitu mi přinesly hlavně dva snímky režiséra Jana Hřebejka - Pelíšky a Musíme si pomáhat. Byl moderátorem rádia Limonádový Joe a úspěšně moderoval i posledního Českého lva. V ČT uváděl vlastní pořad Dokoláč.
 
 
  Příběh
Titulky
Fotogalerie
Rozhovory
Distribuce
Festivaly a ceny
Ohlasy v tisku
Píšete nám
 
S jakými pocity jste přistupoval do projektu Bohdana Slámy?
Byl jsem hlavně zvědavý, jaké bude natáčení. Věděl jsem, že tam bude Táňa Vilhelmová, Pavel Liška a ta partička z HaDivadla, tak jsem se těšil. A velmi jsem se těšil na Zuzku Kronerovou (také se mi s ní točilo dobře!), se kterou jsem se znal díky takové zvláštní shodě okolností. Když jsme dodělali film Musíme si pomáhat, odjeli jsme na dovolenou do Chorvatska, kde byla Anička Šišková s rodinou a taky Zuzka Kronerová. Tam jsme se skamarádili. Když mi pak Bohdan říkal, že bych měl se Zuzkou sehrát mileneckou scénku, byl jsem nadšenej. S Táňou a Pavlem jsme se zase potkali při natáčení nějakého famáckého filmečku. Taky s Bohdanem jsme se trochu znali z FAMU, kde jsem dělal pro režiséry jakési “kurzy” improvizace. Znal jsem ho i jako diváka našich představení, která jsem připravoval se studenty z konzervatoře.

A co samotné natáčení?
To probíhalo v takových vlnách. Chvilemi bylo velmi zábavné, jindy zase šílené. To když jsme točili čtyři noci po sobě, a byli z toho už hodně unavení. Natáčení bylo dost náročné i díky prostředí, kde se točilo. Občas jsem pochyboval, jestli filmu věřím, protože jsem neměl tak dokonalý kontakt s celkem, ale když jsem viděl první pracovní hrubý sestřih, strašně mile mě to překvapilo. Myslím, že tam krásně hraje Pavel Liška a Táňa snad nejlíp, jak kdy hrála. Moje dvanáctiletá dcera Agátu Liškovu figuru Ladi přímo miluje. To je prej takovej ten blbec s pepsi colou. Při jeho dialozích se válí smíchy, umí je zpaměti.

Jak jste vnímal prostředí Jiříkova, kde se natáčelo?
Víte, to chce diplomatickou odpověď. Strašně nerad bych se někoho dotknul. Řada obyvatel vesnice ve filmu vystupuje. Ono je to tak - a bude to i reakce na film - pro některé lidi je možná šokující to, co uvidí. Přitom jde o holou realitu. Já pracovní verzi filmu pustil svým žákům a jedna studentka dokonce plakala, že si nedovedla představit, jak u nás ještě někdo žije. Lidi prostě nevědí, jak těžká může být existence v některých chudších oblastech naší republiky. Možná i v tom je film cenný - že se to dozvědí.

Vy máte většinu scén s neherci. Jak se vám s nimi pracovalo?
Kombinace herců a neherců - to bylo na natáčení velmi příjemné. Já jsem jakoby velel skupině místních lesních dělnic. To byly skvělé osoby, které s takovou svou zemitou přirozeností zvládly herecké party. Slyšel jsem, že vcelku bez problémů udělaly i postsynchrony, čehož se režisér dost obával. Taky setkání s místními lidmi bylo pro mě ve většině případů velmi příjemné a obohacující.

Vaši manželku si ve filmu zahrála vaše skutečná manželka Iveta. Jak se vám s ní hraje?
Já jsem se svou ženou hrál několikrát. Poprvé, myslím, v televizní inscenaci Dobré bydlo, kterou jsem napsal a spolurežíroval s Jardou Hyklem. To je tak deset let staré a Iveta tam hrála taky moji ženu. A pak jsme spolu hráli třeba v inscenaci režiséra Pavla Göbla Javorový guláš podle povídek Jiřího Suchého.

Když Divoké včely vidíte poprvé, trochu si připomenete Černého Petra nebo Hoří, má panenko! Nebudou pamětníci srovnávat?
Mně to tak nepřipadá, abych řekl pravdu. Ale kdyby to snad náhodou nějakým divákům připomínalo Formana, to by bylo možná dobře, protože to byly skvělé filmy, ne? Aby to bylo správně pochopeno. Tím si nemyslím, že by snad Bohdan chtěl někoho kopírovat.

Jak se díváte na svou postavu hajného?
Lidsky blízká mi moc nebyla. Nikdy jsem nic takového nedělal. Nebyl jsem ani lesník, ani šéf party lesních dělnic, snad ani nejsem ve skutečnosti tak zlej na svoji ženu. Můj hajnej je takovej místní křupan, který si hraje na něco víc, než je. Má to “lepší” místo. Je to takovej pitomec. Bohdan chtěl, aby moje postava byla jakousi energizující dělovou koulí, která jakoby vždycky prolítne tím filmem. Takovej zběsilej chlapík.
Hajný se svou ženou
Hajný se svou ženou


Při natáčení
Při natáčení
 

  Příběh
Titulky
Fotogalerie
Rozhovory
Distribuce
Festivaly a ceny
Ohlasy v tisku
  Píšete nám