Děti noci

Irena Hejdová, autorka scénáře

Co vás inspirovalo k napsání scénáře Děti noci a jak scénář vznikal?

Scénář jsem napsala jako svůj diplomový na FAMU a úspěšně s ním absolvovala na katedře scenáristiky. Inspirovalo mě několik výjevů z nočních ulic i práce v nočním baru, kde jsem potkávala podobně zvláštní „děti noci“ jako hrdinka filmu.

Scénář Děti noci byl v roce 2006 oceněn v rámci Českého lva Cenou Sazky, co to vlastně znamená v praxi?

Kromě příjemné finanční odměny to významně posunulo film k realizaci. Myslím, že právě díky tomuto ocenění jsem našla producenta i skvělou režisérku Michaelu Pavlátovou. Mám s tím zkušenost i z jiných soutěží - stačí něco vyhrát a realizace je zase o něco blíž. Takže soutěžit jen doporučuji, navíc je to docela adrenalin, ne?

Michaela Pavlátová ještě rok scénář ve spolupráci s vámi upravovala? Jsou tyto chvíle pro scenáristu bolestné? Jak jste byla spokojená s výslednou verzí scénáře před natáčením?

Scénář bylo rozhodně nutné upravit pro realizaci. Všichni, kdo ho v psané formě chválili, zároveň dodávali, že si nedovedou představit, jak by se dal natočit. Já si to uvědomovala taky, takže ty úpravy pro mě nebyly bolestné, ale naopak mi dávaly naději, že se blížíme první klapce. Michaela se občas bála, jestli už některé zásahy ve scénáři nejsou příliš, ale já jsem na úpravy většinou nadšeně přistupovala. Michaele v tomhle věřím, její intuitivní, empatický přístup mi byl blízký a při pohledu na výsledek se mi to jen potvrzuje.

Prý jste se účastnila téměř všech castingů, chodila jste na plac… Chtěla jste mít vše pod kontrolou, cítila jste potřebu účastnit se filmování svého prvního scénáře…?

Na castingy jsem chodila, protože mě zajímalo, jací herci ztvární „mé“ postavy. Ale vlastně jsem do toho Michaele příliš nemluvila, spíš mě bavilo tam sedět a nasávat atmosféru – říkala jsem si, že to je zajímavé prostředí pro nějaký film, hodně mě to inspirovalo. Na place jsem byla jen párkrát, protože jsem se styděla, že tam nemám nic na práci a že jsem naopak strůjce toho, že tam filmový štáb musí mrznout, protože jsem do scénáře drze napsala tolik scén z noční Prahy.

O čem je podle vás příběh mladé dívky Ofky, co jste jím chtěla sdělit? Ztvárnila hlavní hrdinku herečka Martha Issová podle vašich představ?

Ten příběh je pro mě především o zmatcích dospívání a o přechodu mezi dětstvím a dospělostí. O tom momentu, ve kterém se pravděpodobně ocitl někdy v životě každý z nás – skončili jste třeba školu a nevěděli, co dál, uvědomovali jste si, že vaše bezstarostné roky nenávratně končí a že musíte svůj život odteď definitivně uchopit do svých rukou. Martha mě v roli Ofky nadchla, líbí se mi její minimalistický herecký projev. Někdy stačí, aby se jen trochu jinak podívala a hned je v jejím pohledu zachycena hodně silná emoce. Myslím, že Martha je největší talent mezi mladými herečkami a neříkám to proto, že zrovna hraje hlavní roli ve filmu podle mého scénáře.

A co říkáte na Ubra v podání Jiřího Mádla?

Jirka se mi hodně líbil už na castingu. Člověk ho má nějak zaškatulkovaného jako snowboarďáka a rafťáka, když pak vystřihl přesně mou představu o postavě, docela mě to překvapilo. Platí pro něj to samé co pro Marthu, patří k největším talentům mezi herci. A navíc mě potěšilo, že to je obyčejný milý kluk, ne nějaká zpovykaná mladá hvězdička.

Proč jste příběh Dětí noci umístila zrovna do Karlína, který je v současné době snad nejrychleji se rozvíjející čtvrtí Prahy?

Když jsem psala scénář, byly v Karlíně zrovna povodně. Šla jsem se po nich tou čtvrtí projít – horečně se tam opravovalo i bouralo, na nábřeží vyrůstaly ty hypermoderní stavby, stále se tam něco měnilo a při každé mé návštěvě to tam vypadalo úplně jinak. Proměnlivost a živelnost Karlína mě fascinovala.

Máte hotový další filmový scénář Nohama nahoru, dočká se i ten filmového zpracování? A máte ve fázi vývoje nějaké další scénáře?

Nohama nahoru jsem napsala jako svůj bakalářský scénář na FAMU, takže ještě před Dětmi noci. Loni vyhrál cenu RWE a Barrandov Studia, což ho – podobně jako předtím Děti noci Cena Sazky – významně posunulo k realizaci. Barrandov se rozhodl, že film bude realizovat. Spolu s producentkou Helenou Uldrichovou jsem si vybrala režiséra Martina Dolenského. Točit by se mělo snad příští rok. Žánrově je to něco jiného, říkáme tomu „konzumní komedie.“ Další scénáře jsou ve vývoji…

Je vůbec dnes možné uživit se jako scenárista?

Já se scenáristikou neživím a ani nechci. Znamenalo by to psát víc věcí, než píšu, a přistupovat i na kompromisy. Psaní pro obživu podle mě scenáristy kazí. Radši budu psát jen jeden scénář za čas, za kterým si budu stát, než abych švihala scénáře jako Baťa cvičky.

Je v Čechách podle vás dostatek dobrých scénářů a zároveň dostatek dobrých filmových tvůrců? A je jednoduché dát takové lidi dohromady tak, aby vznikl kvalitní celovečerní film?

Myslím, že dobrých scénářů vzniká spousta – k realizaci ale často dospějí spíše ty špatné. Dobrých scénáristů je dost, méně už je dobrých dramaturgů a dobrých producentů. Na dramaturga opravdu nedám dopustit, pracovat na celovečerním filmu bez něj mi přijde nešťastné – a stav české kinematografie mne v tom jen utvrzuje.

Určitě každého napadne zeptat se vás – jak jste vlastně spokojená s výslednou podobou filmu?

Film se mi moc líbí – podle mě přesně vystihuje atmosféru scénáře i atmosféru nočního Karlína, naděje i zoufalství dospívání. Ve střižně některé věci spadly pod stůl, ale když jsem viděla výsledný film, tak mi ani nepřišlo, že bych je postrádala. Teď bych si ještě přála, aby se film stejně líbil i divákům.

Vystudovala katedru scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU, je rovněž absolventkou bakalářského studia na FHS UK. V současné době pracuje jako redaktorka kulturní rubriky online deníku Aktuálně.cz. Za scénář k filmu Děti noci získala na Českém lvu 2006 Cenu Sazky za nejlepší nerealizovaný scénář (magisterský scénář FAMU, 2005). Další ocenění: Filmová nadace RWE a Barrandov Studio v roce 2007 za scénář Nohama nahoru (bakalářský scénář FAMU, 2001), Cena Josefa Hlávky za rok 2005 pro nejlepší vysokoškolské studenty a absolventy, Cena Maxim pro nejlepší scénář na Festivalu FAMU – 2001, 2003.